Funny Fellows: Nebudeme se sprchovat na scéně

Vzpomínáte si na slovenskou kapelu Funny Fellows? Před několika lety se pokusila přihlásit na Konkurs Zahrady na jižní Moravě, ale byli tak dobří, že je Jupp hned pozval do Náměště do hlavního večerního programu. Později si zahráli i na dalších festivalech (na Mohelnickém dostavníku například hostovali na Scéně Radia Proglas) a u jihočeského vydavatelství Ji-Ho Music vydali v roce 2001 své druhé CD U veselého chlapíka. Nyní už mají na svém kontě i třetí desku s názvem Vinohrad, na které se mezi veselými chlapíky překvapivě objevila žena – Zuzana Haasová. Právě s ní a s kapelníkem Romanem Féderem (housle, trubka, zpěv) jsem v Brně se sešel.

 Název kapely znamená Veselí chlapíci. Neocitla se tedy Zuzana Haasová mezi vámi omylem?

 R: Vycházeli jsme z filosofie, kterou vymyslel Julko Satinský, a sice že má rád „ženy-invalidky“. Zvenku musí vypadat jako žena, ale uvnitř musí mít chlapský mozek. A prototypem takové ženy je právě Zuzana Haasová.

 Jaká je tedy vaše současná sestava?

 R: Od minulého alba sestava Funny Fellows omládla. Na klarinet hraje Peter Baran, který se letos umístil na předním místě v soutěži evropských klarinetistů v italském Miláně. Skvostem v naší kapele je banjista Július Ebers, který hrával ještě s Krištofem Veselým. Je to starý pán (to říkám jen tak potají, on to nemá rád), který pamatuje zlaté časy Krištofa Veselého a po osmačtyřicátém roce se rozběhl do světa a hrával s různými kapelami v zahraničí, například v Německu, Švédsku a podobně.

Z: Julko Ebers je z nás sice nejstarší, ale má tolik humoru, jako by byl z nás nejmladší.

R: Když s ním jedeme v autě, nepotřebujeme rádio. Když si Július sedne do auta, stále vypráví různé příhody. A když chcete mít klid, buď ho musíte vyhodit, nebo uspat. Další člen, Dano Valášek, je „osobním tubistou našeho pana prezidenta“. Hraje totiž ve vojenské kapele, která na Slovensku vítá všechny velké potentáty. Na akordeon hraje Paľko Ivičič, který vzešel z muzikantské kolébky Krištofa Veselého a Janka Blaha, ale výborně ovládá i Astora Piazzolu a jiné skladatele. No a ozdobou naší kapely je Zuzana Haasová, kterou si všichni hýčkáme.

 Zuzano, jak jste se dostala do Funny Fellows?

 Z: Já jsem vystudovala herectví a myslím, že herečkou stále jsem. Hraji divadlo a daří se mi to. Roman Féder je také vystudovaný herec. Potkali jsme se v divadle, kde jsme tančili a zpívali v muzikálu Limonádový Joe. A Roman mi nabídl, jestli si nechci zazpívat i s Funny Fellows.

 Jak se změnil repertoár kapely s příchodem zpěvačky?

 R: Začali jsme pošilhávat po raných skladbách mnoha amerických černošských zpěvaček. Kromě toho je Zuzana talent i na tvorbu vlastních textů, a tak se na příštím cédéčku možná její texty objeví.

Jak byste tedy pár slovy obecně popsali, co současná sestava Funny Fellows hraje?

 Z: Já jsem ve Funny Fellows něco přes rok a za tu dobu jsem se snažila repertoár trochu ovlivnit. Protože jsem herečka, snažila jsem se svou roli v kapele pojmout kabaretně. Není to tedy jen zpívaní a hraní, ale jsou to i scénky, vtipy a vůbec představení. Nejde tedy o běžné koncerty, ale o „představení s kapelou Funny Fellows“.

R: Zůstali jsme ale věrní old timu a hot dance music i svým vlastním textům. A zůstali jsme také věrní dobré zábavě. Program Funny Fellows nestojí pouze na hudbě, ale také na (snad) inteligentní zábavě pro diváka, který je myslím trošku náročnější. V našem programu stojí: Nebudeme se sprchovat na scéně, nemusíte nám posílat SMSky a nebudeme používat žádnou pyrotechniku. Novinkou je, že máme nastudované společné skladby s panem Jurajem Ďurdiakem, jediným slovenským „vývozním princem“, výborným hercem, známým z filmu Princ a Večernice. Ten s námi zpívá například skladby maďarské zpěvačky z 30. let Karady Katalin nebo německé písně a dělá to velmi šarmantně se sobě vlastním sarkastickým humorem.

 Tedy možný materiál na příští desku?

 R: Vyvíjí se to tak, že bychom možná za rok mohli něco nového nabídnout. Zatím to ale zkoušíme koncertně a možná se s panem Ďurdiakem objevíme i na některých českých festivalech.

Vaše aktuální album Vinohrad obsahuje 13 písní. Z toho dvě poslední (bonusové) jste nahrávali nezvyklým způsobem.

 R: Já jsem po dlouhém bádání a po dlouhém přemlouvání přiměl chlapce v kapele k tomu, abychom se zavřeli v dřevěné budově, která se podobá železničním depům, v nichž vznikaly ve 20. letech první nahrávky. Nainstalovali jsme tam papundeklové trychtýře, namířené směrem k mikrofonům. Nahrávali jsme na staré páskové mikrofony značky Neumann z roku 1931 a zvuk jsme snímali analogově. Pokusili jsme se tedy co nejvěrněji napodobit způsob záznamu, jak se dělal ve 20. letech. Ta nahrávka má tím pádem jinou charakteristiku, i když digitální přístroje někdy nedokážou odhalit její kvality. Vyzkoušeli jsme si to proto, abychom naplno prožili radost, jakou měli tehdejší muzikanti z nahrávání. Museli jsme například být jen v ponožkách, což ocenila hlavně Zuzana. Museli jsme se velmi pomalu pohybovat po koberci, aby to nevrzalo. Ke každému sólu jsme přicházeli k trychtýři a zase od něj odstupovali. Taky jsme zjistili, jak strašně hlasité je banjo. To můžete posadit od mikrofonu dvacet metrů a pořád je slyšet. Zuzana potom čekala na svůj sólový part v podřepu pod trychtýřem. Když měla zpívat, postavila se a přirozeným způsobem utlumila nástroje.

Z: Já k tomu musím poznamenat, že vůbec nejsem zvyklá nahrávat takto naživo. Když jsem tedy zpívala falešně nebo se mi podařil nějaký špatný tón, muselo nás všech šest začít znovu.

 Kolikrát jste nahrávali třeba píseň Vodorovne?

 R: Zachovaných tracků, z kterých jsme vybírali, bylo asi čtrnáct. A asi dva až tři smazané.

Z: A já musím ještě dodat, že jsem v té době měla čtyři dny před porodem.

Proč se vlastně vaše album jmenuje podle písně Vinohrad?

 R: Pavol Ivičič je ze Skalice a Skalický Rubín je výborné víno. Já jsem z Pezinka, což je také vinařská oblast. Náš klarinetista pochází z Michalovec a Bratislava je také vinařské město.

Z: Promiň, já tě musím doplnit a opravit. Jednak už konečně musím prozradit, že jsi můj manžel. A pak musím taky říct, že když někdo napíše velmi dobrou hudbu a k ní dobrý text, musí se mu za to dát nějaké ocenění. A tak jsem ti vlastně zorganizovala, aby se album jmenovalo podle tvé velmi podařené autorské skladby.

 Chystáte nějaké překvapení na letošní léto?

R: Ano, pro letošní festivalovou sezónu jsme jedno překvapení skutečně připravili. Máme totiž dobové plavky. Neukazujeme se v nich sice příliš rádi, ale čas od času nás v nich na dobrém festivalu v létě uvidíte.

Z: Ale jen pány, já jsem oblečená.

 Do dalšího připravujete?

 R: Připravujeme hudební pohádku Ako Tóno hľadal tóny. Jedná se o pohádku o zvířátkách, které mají svou kapelu a díky ní dokážou překonat rozdíly mezi sebou. Vlk hraje spolu s medvědem, jelenem a zajícem a nepožerou se, protože hudba je spojuje a bylo by špatné, kdyby jeden druhého neměli. Je to tedy poselství proti dnešnímu špatnému světu, ve kterém hledáme spíše rozdíly než to, co nás spojuje. Děti to určitě pochopí, protože jsou na tom lépe než my dospělí. Další novinkou je kabaretní program s panem Ďurdiakem Pressburgen Menu, ve kterém si děláme legraci z různých trapasů psaných dějinami. Jedná se o „novinový kabaret“, který hrajeme francouzsko-maďarsko-německo-anglicko-česko-slovensky.

Z: Ještě jsi zapomněl na hudebně-kabaretní western Dáma s bublinkami.

R: Ano, a teď připravujeme také westernovou dražbu, při které vydražíme cokoli. Třeba koně nebo majitele kulturního zařízení. Lidé se při tom pobaví a zatancují si na pravé sentimentální kovbojské songy.

 Já k tomu už jen doplním, že přehled těchto pódiových programů i cédéček Funny Fellows najdete na www.funnyfellows.sk.

Milan Tesař

F&C 7-8/2006

HOME