Zdeněk Hrachový: Nechám si poradit, ale výsledek si hlídám

Skupina Fleret vydala na konci července nové album Zapřahajte žebřiňák. Nepočítáme-li vánoční CD Tož ščasné a veselé a několik jednotlivých písní na jiných deskách, jedná se o druhé studiové cédéčko sestavy Fleret & Jarmila Šuláková. Více prozradí v následujícím rozhovoru kapelník Zdeněk Hrachový.

Co tedy naši čtenáři na nové desce najdou?

Je na ní především spousta úplně nových písniček, které vznikaly na přelomu let 2005 a 2006 těsně předtím, než jsme šli do studia. Kromě toho je tam i pár starších písní, které jsme s Jarmilkou už čtyři nebo pět let hrávali, ale zatím jsme je neměli nikde zaznamenané. A potom je tam také několik lidových písní, které jsme pro Jarmilu na tuto desku nově upravili.

Jak probíhá ve Fleretu úprava lidových písniček?

My většinou děláme svoje vlastní písně a ty lidové, to je spíš výjimka. Snažíme se, aby úpravy byly citlivé. Jarmilka nám písničky většinou zazpívá na diktafon. Já se pak sejdu se Staňou Bartošíkem, spolu je zaranžujeme a pak to teprve dáváme dohromady se zbytkem kapely. Poslední dobou se snažíme, aby úpravy nebyly příliš tvrdé a aby byly něčím zajímavé. V každém případě text i melodická linka lidové písně jsou pro nás „svaté“. Na ty se neopovážíme sáhnout a cokoliv na nich měnit. Vždyť to je tvorba lidu prověřená časem a vyšperkovaná k dokonalosti a jednoduchosti. O něco takového se my skladatelé pseudolidových písní snažíme už léta a jen občas se někdo k takovému výsledku pouze přiblíží.

Na pražském křtu alba Zapřahejte žebřiňák. Zleva vydavatel, Hrach, Jarmila, Mirek Donutil a Jupp.

Vaše nové CD je na první poslech méně tvrdé než předchozí dvě desky Fleretu…

My jsme to tak chtěli. Loni jsme udělali vánoční koncert v akustické sestavě a to se nám hrozně zalíbilo. Tomáš vzal místo baskytary kontrabas, Vítek místo elektrické kytary tahací a foukací harmoniku, k tomu akustická kytara, housle a bicí hrané metličkami… Tento jemný model se nám velmi líbil a k Jarmilčině hlasu se hodil. Proto jsme se rozhodli takhle v podstatě živě natáčet velkou část desky. Myslím si, že takto ty písničky mnohem víc šlapou. Všechny základy jsme točili společně, viděli jsme přitom na sebe, a proto má nahrávka atmosféru živého vystoupení. A díky tomuto nástrojovému obsazení je album jemnější.

Jak se potom na desku dostaly elektrické kytary?

Základy jsme opravdu nahráli takto decentně. Ale když jsem třeba skládal píseň Vizovické pečivo, věděl jsem, že to musí být bigbít – něco mezi Neilem Youngem a Pearl Jam. Potom jsme tedy samozřejmě do některých písní elektrické kytary a baskytary dotáčeli.

Připomeň aktuální obsazení Fleretu.

Současná sestava je stará tři roky. Já hraju na kytary, Staňa Bartošík na housle, Jiří „Heglas“ Hlavnička na bicí, Vítek Rokyta na kytary a harmoniky. A konečně Tomáš Koudelka (dříve Vunderle – nedávno měl svatbu a vzal si jméno manželky) na baskytary.

Myslíš si, že je současná sestava Fleretu stabilizovaná?

Já si to nemyslím, já to vím a poznám to také na reakcích fanoušků i kritiků. Spousta lidí nám třeba mailuje, že nám to dobře šlape. Ta „mládež“ nám tam dělá potřebnou energii, zatímco já se Staňou tvoříme „rozumovou“ složku. Tato sestava je určitě nejlepší za celou éru Fleretu.

Jak je to na novém albu s hosty?

My si hosty na desky moc netaháme. Ale natáčeli jsme v Ostravě, což je město muzikantů, a když jsme do některé písničky potřebovali nějaký nástroj, stačilo zavolat nebo se zeptat našeho zvukového mistra Luboše. Potřebovali jsme cimbál a protože pan Rokyta byl tehdy nemocný, doporučil nám svého žáka Martina Gelnara. Vlasťa Šmída na klávesy, to je už klasika. A neznám desku Fleretu z poslední doby, kde by nehrál na klarinety nebo flétničky Milan Straka. Kromě toho jsme do jedné písně potřebovali ortodoxní lidový zpěv, a tak jsme si přizvali primáše Valašského vojvody Zdeňu Tofela.

Na koncertě se ale bez cimbálu a dalších hostů musíte obejít, že?

My máme aranže vymyšlené tak, aby se všechny písničky daly na koncertech hrát bez těchto nástrojů a aby nic nechybělo. Hosté, to jsou takové bonusy na cédéčko.

Když píšeš melodii, víš dopředu, jestli ji bude zpívat pánská sestava Fleretu, nebo Jarmila Šuláková?

Na to je jednoduchá odpověď, protože já skládám většinou na text. A z už hotového textu je celkem jasné, jestli je psaný pro Jarmilku, nebo pro někoho z kapely.

Sám texty nepíšeš?

Dříve jsem texty psával. Ale protože mám teď kolem sebe několik výborných textařů, nechávám to na profících.  

Nevadí ti potom, že „musíš“ zpívat texty svých kolegů, se kterými se třeba nemusíš úplně ztotožňovat?

My se známe tak dobře, že kluci moc dobře vědí, co pro nás napsat. Já navíc poznám, co by víc sedělo mně a co třeba Staňovi. Když tedy skládám melodii a aranžuju, přizpůsobuji to konkrétnímu zpěvákovi. Ve spoustě textů jsem si navíc udělal drobné úpravy.

Jak Fleret funguje? Jsi kapelník-diktátor?

Jsem zakladatel kapely a někam ji směruji už 23 let. Je tedy pravda, že si do zásadního směru kapely moc nenechám mluvit. Vím ale, že máme ve Fleretu mnohem lepší muzikanty, než jsem já. Naše mladá sekce, to jsou výborní hudebníci. Dávám jim tedy volnou ruku, ale na druhou stranu je mi jasné, že se to nesmí přehnat. Dal jsem třeba moc volnou ruku Tomáši Vunderlemu na cédéčku Pumkanonem a výsledek zní malinko jinak než Fleret. U nové desky jsem si dal speciálně pozor na to, aby se vyvíjela, jak já chci a jak to od nás naši fanoušci chtějí. Zaranžovali jsme si to nejprve sami se Staňou jen s akustickou kytarou a housličkami a teprve potom jsme k tomu pustili ty „dravce“. Já si od nich v aranžích taky nechám poradit, ale v určité míře si výsledek hlídám.

Není to tak trochu kalkul skládat to, co fanoušci chtějí?

Muzika, s jakou jsme se prosadili na trhu i mezi fanoušky, nevznikla hned. Byl to dlouhodobý vývoj s dobrým výsledkem. Byli jsme ve svém žánru mezi prvními, našli jsme pravděpodobně díru na trhu, všechno ale vznikalo spontánně. My jsme o těch věcech ani neměli potuchy, prostě to tak z nás lezlo. Hráli jsme bigbít a žijeme v ryze folklorním prostředí na Valašsku, a tak vzniklo spojení folklóru s bigbítem. Styl, kterým jsme se prosadili, je nám vlastní, a proto má cenu a je zcela přirozené ubírat se tímto směrem.

Zmínil jsi CD Pumkanonem, které se od vašeho stylu hodně lišilo. Bereš je tedy jako jednorázovou odbočku?

Nám v té době odešel kytarista Vladan Heča, a my jsme tím pádem desku natáčeli bez kytary. A Vítek Rokyta kytary nahrál až při míchání a přitom ty písničky vůbec neznal. Je to tedy trošku jiné album, s tím souhlasím, a určitě to nebude směr, kterým by se Fleret ubíral. Ale i přesto se mi ta deska líbí. Zkusit se má všechno. Na „Valachoch“ se říká: Kdo se bojí, sere v síni.

Zatímco sestava kapely je podle tebe stabilizovaná, vydavatele jste nedávno změnili.

My jsme s Petrem Kuncem a jeho W Music dělali desky už dříve. Objevil nás na Zafúkaném a pak jsme s ním udělali asi tři nebo čtyři další alba. Potom jsme zkoušeli větší firmy, ale zjistili jsme, že to není přesně to, co jsme čekali, a že vinař z Bzence pro nás udělá daleko víc. Tím ale neplivu na naše bývalé vydavatelství, které nám teď nabídlo pomoc a postaralo se, aby výborně fungovala distribuce nového CD.

Ohlédněme se na závěr za letní festivalovou sezónou 2006. Hráli jste častěji s Jarmilou Šulákovou, nebo bez ní?

Náš manažer Laďa Chromeček Jarmilce sliboval, že si odpočine, ale nakonec se mi zdá, že jsme hráli častěji s ní. Ale byli jsme s ní tak domluvení. V létě se jí jezdí lépe a teď má – s výjimkou vánočních koncertů – delší dobu volno. Navíc právě o prázdninách vyšla nová deska a byla by škoda fanoušky o nové písničky ošidit.

Koncertuje často. Prodáte víc cédéček na knocertech, nebo v obchodech?

Na koncertech se prodá desek docela dost, ale mnohem víc prodáme pořád ještě v obchodech.

Nevnímáte tedy, že by hudební trh byl v krizi?

Určitě ne, i nová deska se prodává fantasticky.

Milan Tesař

HOME