Staňa: my jsme tam byli na rozhovoru v Českém rozhlase, bavili jsme se tam se Zdeňkem Toffelem a Janem Rokytou a Zdeňa povídá, ať se jdeme podívat do studia. To studio stojí tisíc let a my jsme tam v životě nebyli. Nejdřív nás ohromila ta velikost. Tam točí symfoňák a ještě se tam vejde sto lidí navíc. Pak jsme se podívali na ty různé mašinky, co tam mají, a zjistili jsme, že to není o nic horší než u Ivoše ve Zlíně. A hlavně nás zaujal Luboš Výrek za těmi mašinkami, který má veliké zkušenosti s dřevěnými nástroji. On točil snad všechny cimbálovky, ty symfoňáky nebo třeba Tomáše Kočka. Nechali jsme si něco pustit a zjistili jsme, že ten zvuk je takový velice příjemný, což dělá i ta místnost. Tak jsme si řekli, že zde zkusíme natočit vánoční desku, protože ta by měla být přece jenom taková měkčí, opřená o hlasy, španělku a housle. Strašně se nám to líbilo, tak jsme tam natočili i ten živý koncert, protože kde jinde ho točit, než v rozhlase. Vešlo se tam sto padesát fanoušků, hrálo se bez nějakých střihů a jsme spokojeni. Budeme zde točit i další desku.

Hrach: Ne, ani vteřinu. Ono to vypadá jinak zevnitř kapely a jinak zvenku. Zvenku to mohlo vypadat hrůzostrašně. Kačes byl vlastně sólový zpěvák, já jsem na něj psal ty největší pecky, znal jsem jeho tóniny, kde mu ten hlas zní dobře východňársky, odkud pochází. Na druhé straně jsme věděli, že není nijak výjimečný baskytarista a že každý je v podstatě nahraditelný. Také ta situace byla trochu daná tím, že už měl nabídky odjinud, nechtělo se mu cvičit a tím už vlastně nebyla v kapele taková ta pohoda. My jsme věděli, že přijde-li kdokoli jiný, kdo přinese pohodu, bude cvičit a bude lepší basista, že nám bude stačit. Měli jsme navíc jediný požadavek: aby trochu zpíval do trojhlasu s námi dvěma. A to se nám u Dědka fantasticky podařilo. On prošel kavárnami, zná stovky písniček a stačí říct: toto budeš zpívat a on se to naučí a zpívá.

Staňa:My jsme si řekli: Ty vole, větší průser byl, když odešel Osbourne od Black Sabbath. Ten tam zpíval všecko. A taky se neposrali! Nakonec jsme udělali takové to suma sumárum a zjistili jsme, že Kačes vlastně zpívá čtyři zásadní pecky. Dvě jsme vyhodili, dvě jsme nechali a zpívá je Hrach.

Další výměna byl Heglas u bicích. Proč?

Hrach: To nás mrzí dodneška, ale ani tam v tom nebylo žádné nepřátelství v kapele. Prostě měl dívku, která ho tlačila do manželství, do dětí a on se dostal do strašného tlaku. My jsme chtěli hrát co nejvíc a ona ho nutila, aby byl doma, aby se věnoval rodině, aby nekouřil, aby nepil a měla strach, že my ho to učíme. Což byl samozřejmě nesmysl, uměl to před Fleretem a dělá to i po něm. Ale dostal se mezi mlýnské kameny a musel někam vyskočit. Odskočil zrovna takhle. Dodnes toho litujeme, byl a je to kamarád, teď jsme si s ním zahráli, ale zpátky to vzít nelze. A ani bychom to neudělali kvůli Květákovi, který ho nahradil a je člen party jako každý jiný.

Hrach: Nemáme a nikdy jsme je neměli. Jak to plyne, jak to z nás padá, tak to předvádíme. Jedna z prvních našich písniček byla třeba Trnkobraní, což je někde blízko k folklóru, pak jsme zase dlouho dělali jiné věci, takové bigbítky s texty v obecné češtině, pak jsme se zase na čas vrátili k tomu folklórnějšímu. Spíš bych řekl, že se nám prostě zalíbila valaština. Nehlídáme si žádná procenta, kolik textů musí být valašských, to je blbost. Nápady buď jsou, nebo nejsou. Ale musím říci, že je mám kupodivu častěji u textů ve valaštině.

Hrach: S Jarmilkou jezdíme prosinec a červenec-srpen. Jinak jen výjimečně. Zbytek roku jezdíme bez ní.

Hrach: Hodně často v těch klasických kulturácích. Lidi na nás zaplať pámbů chodí, takže si můžeme dovolit hrát i v těchto zařízeních. Co si budeme vykládat, rockové kluby jsou na procenta a nikdy nemáš jistotu, že ti lidi přijdou. Tady máš stálý plat, což je pro nás, kteří se tím živíme, příjemné, a zacházení je taky slušné. Je zde větší jistota. Rockové kluby vzniknou, zaniknou a někdy tak rychle, že ani nestačíš uvidět honorář.

Staňa: Naopak. My jsme po těch letech zjistili, že jsme muzikanti. To je od slova muzika. Pokud bychom byli hudebníci, je to od slova hudba. A my jsme zjistili, že je u nás spousta podivných muzikantů a hudebníků, kteří se živí mluveným slovem. Zazní pět písní a hodina keců. A ty kecy se opakují v Pardubicích, za týden v Hradci Králové, za další ve Skutči a pak v Brně. Pořád stejné kecy. My nemáme dar řeči, nám pábůh nadělil, že hrajem muziku, tak jsme si řekli: co tam budem ťápat blbosti? Budeme hrát a hotovo. Myslím si, že to je lepší a že to snad lidi pochopí.

Hrach: Ono to pochopitelně opravdu vysiluje. Já jsem kvůli tomu, abych na koncertech nelapal po dechu, začal před pár lety rekreačně sportovat. To jsem nikdy nedělal, vždycky jen hospůdka a nazdar. A teď hodně jezdím v létě na kole a v zimě lyžuji .Běhat nechodím, na to nemám roky a váhu, ale hlídám si, abych se hýbal. Dokonce i plavu. Protože vím, že lapat po dechu nemůžu, dvě, tři hodinky na pódiu musím vydržet.

Děláte něco s hlasovou hygienou?

Hrach: Já přestal před osmi lety kouřit a kouřil jsme dost. Když jsem byl takový rozfúkaný na těch Portách, tak se mi zdálo, že zpívám líp, ale to samozřejmě bylo jen takové momentální. Druhý, třetí den na šňůře už si musel člověk přiznat, že ne. A od klasiků – Vlasty Redla, Evy Urbanové a Pavarottiho jsem se naučil, že nejlepší na hlasivky je spánek. A tak spím denně alespoň osm hodin. To jsem se opravdu musel naučit. Mně doma říkají, že jsem workoholik, protože já opravdu buď sedím u počítače nebo u kytary. Ale teď si opravdu hlídám, že spím osm hodin denně i za tu cenu, že si jdu hodinu lehnout po obědě.

Staňa: Bydlíme ve vilkách pro pět lidí. Ráno se probudíme a já se uvolím vařit, protože mne to baví. Udělám společné jídlo, pak následují nějaké stakany, startovačky a trošku se podrousíme. Vycházíme k vodě. Pak všechny volám na kafe a oběd. Pak následují další panáky. Pak zase jdeme k vodě a různě se tam motáme. Večer jdeme na večeři. Pak se griluje. V dobrém rozmaru se jdeme v noci vykoupat. Pak se znova griluje. Pak se pije. To je jediná výjimka, kde se osm hodin spánku nedodržuje. Spíme dvě, tři hodinky a ráno to začne nanovo. Takhle to vypadá jako nuda, ale není to nuda. Tolik zajímavých situací se tam naskytne…

Staňa: Když jsme dělali na Kursku, to jo.

Hrach: Ani ne.

Hrach: Abychom mohli dělat různé přechody.

Staňa: Hrajeme třeba tři písničky dohromady, propojené kouskem další písničky, kterou už jinak nehrajeme. To si musíme sesumírovat a říci si třeba: Tak sem se hodí kousek Listů a pak nastoupíme na Anděla. Někdy nad tím musíš špekulovat a někdy to přijde samo.

Hrach: Určitě. Zlín není velký. Největší světoběžník je David Šedivý. Ten byl v Austrálii, v Americe. Ale pravidelně mne navštěvuje. Najednou se někde zjeví. Přijede třeba tak obrovský kamion, že se nemá kde ve Vizovicích otočit a David vystoupí a poví, jak se daří. S Kačesem se setkáváme pravidelně, teď si s námi zahrál, na pivečko s ním zajdu. Zdeněk Jurásek má rádio, kde se občas zastavíme. Péťa Chrastina pořád dělá v gumárenském výzkumáku, ke kterému mám nějaké vztahy. Občas něco potřebuju, tak se stavím, nebo mu zavoláme a dáme sraz. Když u nás hrajeme v rockovém klubu – v Golemu, tak se tam sejdeme všichni i s textaři a podobně.

Hrach: Já tam zas tolik nejsem. Moji přátelé jsou z několika linií. Část jsou podnikatelé. Druhá jsou ti gorolové, pasekáři a je pravda, že jdu častěji mezi ně. Ti ani závist neznají. Neobtěžují tě, poručí ti panáka, já jim řeknu, jak to v té televizi bylo, pokecáme a já si odpočinu, dám si dobrou domácí slivovici, protože všichni pálí, a dozvím se něco z historie Vizovic a okolí nebo nějaké libůstky ze života. S podnikateli se scházím taky, ale to je většinou povídání o práci a není to ono. Ve čtvrté cenové je mi prostě nejlíp.

Diskografie
Sbohem, galánečko – EP, Panton 1989
Tož vítajte, ogaři – LP a MC, Fleret Publikum 1991, reedice s bonusy na CD W music 1998;
dál už vše na CD a MC:
Second hand za hubičku – Monitor 1993
Zafúkané – Tonus 1995
Fleret & Jarmila Šuláková – W music 1996
Z húry dané - W music 1997
Tož tadyk ju máte - W music 1999
Tož ščastné a veselé – Multisonic 2000
To najlepší – Kurnikšopatožtojo - Multisonic 2001

Bibliografie:
Písně skupiny Fleret od A do Ž – vázaný zpěvník, Hitbox, 1998
Ilja Kučera ml.: Fleret – Tož štrngnime si spolem, Konvoj 2001