Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Družina: U nás producenti neexistují

 Nové album Tragare právě vydává skupina Družina z Banské Bystrice, jejíž členové mají za sebou zkušenosti na jedné straně z folklórních souborů, na straně druhé z doprovodných skupin Petra Nagye nebo Janka Ledeckého. Současnou sestavu tvoří Danka Ferienčíková (zpěv), Miťa Almášiová (zpěv, vokály, grumle), Janko Šimiak (píšťaly, fujara, gajdy), Marek Konček (housle), Matvej Sabov (kytara, mandolína), Boris Brna (bicí) a Aty Béreš (baskytara, manažer, kapelník). A právě Atymu jsem položil několik otázek nejen k novému albu.

 Se svým minulým CD jste slavili úspěch v žebříčku World Music Charts Europe. Co je to za hitparádu a jak se vám takové pocty dostalo?

 Tuto hitparádu sestavují redaktoři z asi 55 rádií z celé Evropy. Jsou to na slovo vzatí odborníci, protože všichni mají ve „svých“ rádiích pořady o etno a world music. Právě oni tedy sestavují každý měsíc žebříček z cédéček, která považují za nejlepší. Loni v březnu se jim dostalo do rukou i naše CD, a tak se stalo, že jsme se umístili na 11. místě ze 160 nominovaných alb z celého světa. Ohlasy byly dobré, což je pro nás velká výzva do budoucna. V celoročním žebříčku jsme se z 1005 nominovaných CD z celého světa umístili na 94. místě. A protože je tento žebříček uveřejňovaný v renomovaných hudebních časopisech, oslovilo nás na základě této informace velké množství pořadatelů festivalů a redaktorů ze zahraničí.

 Nové album Tragare vydáváte u brněnského vydavatelství Indies Records. Proč jste se rozhodli pro tuto spolupráci?

 Po dvou prvních albech (Jej družina, 2001; Družina, 2004) jsme si uvědomili, že hudbu, kterou hrajeme, nemůže vydávat běžné vydavatelství, které přistupuje ke všem žánrům stejně a záleží mu pouze na zisku. O Družinu se dříve nikdo nestaral a my jsme si museli sami udělat všechno včetně distribuce. Proto jsme hledali vydavatele, který rozumí world music. A protože o Indies jsem věděl, že mají ve své „stáji“ Ivu Bittovou nebo Radůzu a vydali jako jediní v Evropě kompilaci skupiny Värttinä, řekl jsem si, že právě oni budou ti praví.

Další zajímavou spoluprací je angažování producenta Vinxe. Jak vznikl tento nápad?

 Nebylo to až tak složité, jak by se mohlo zdát. Je ale pravda, že kdyby se mu naše hudba nelíbila, nic by z toho nebylo. Vinx je bývalý perkusista a vokalista od Stinga, spolupracoval s hvězdami, jako jsou Peter Gabriel, Sinéad O’Connor, Elton John, Zucchero, Stevie Wonder, Sheryl Crow, Taj Mahal aj. Po určité době se začal intenzivně zajímat o původní hudbu národů z celého světa. Při jedné z cest na Slovensko, kde koncertoval se svou skupinou Jungle Funk, se s Vinxem seznámila moje sestra Bela. A ta nelenila a dala Vinxovi poslechnout CD Družina. Velmi se mu zalíbilo, a proto jsme se začali bavit o možné spolupráci, i když pouze v teoretické rovině. To bylo na jaře 2005. Po nějakém čase dozrála myšlenka na nahrání nového CD, já jsem se s Vinxem zkontaktovat a dal jsem mu konkrétní nabídku. A on ji přijal.

 Angažování producenta nebo zvukaře ze zahraničí je u nás v poslední době čím dál běžnější. Napadá mě například Lenka Dusilová, November 2nd nebo Gulo čar. Čím konkrétně vám byl Vinx užitečný?

 Já si myslím, že u nás opravdoví producenti, alespoň pro žánr world music, neexistují. Proto bude angažování zahraničních odborníků čím dál častější. To, co se na Slovensku považuje za producenta, je vlastně jen hudební režisér, který dává pozor na to, jestli hraješ přesně, jestli nezpíváš falešně, jestli je rozumět textu. Ale funkce producenta je úplně o něčem jiném. Důležité je například, jakou vnese producent do studia pohodu. Bez dobré nálady a ve stresu se nahrávat nedá. A takovou pohodu, jakou vnesl do studia Vinx, jsem ještě nezažil. A to jsem tam byl zavřený tři týdny. Další důležitou funkcí byla kontrola snímání nástrojů – ne každý zvukař totiž ví, jak přesně nastavit mikrofony pro specifické lidové nástroje. Vinx, protože je perkusista a hraje na všechno, co vydává nějaký zvuk, ovládá dokonale i technologii snímání čehokoliv. Kromě toho Vinx přinesl do studia nadhled. Do aranží ani trochu nezasahoval. Velmi mu ale záleželo na projevu muzikantů a především zpěvaček, z nichž podle mě dostal maximum. Paradoxně vůbec nebazíroval na intonaci, což mě překvapilo. Důraz kladl na projev a na to, aby on jako cizinec z projevu zpěvaček pochopil příběh, který se v písničce odehrává.

 Mohl vůbec Vinx jako cizinec přistupovat ke slovenskému folklóru s potřebným citem?

 Velmi dobrá otázka. Samozřejmě že ano a o mnoho lépe než my. On totiž není ovlivněný poslechem socialistických verzí lidové hudby nebo znetvořených úprav typu Senzus. Mohl vnímat krásu melodie a textu, který si nechával přeložit. Protože k aranžím neměl zásadní připomínky, soustředil se hlavně na zdobení, na perkuse a pěvecké party. Vinx je Muzikant s velkým M, žije hudbou od rána do noci, a to nejen koncertně, ale i v běžném životě. Nezaregistroval jsem ani malou chvilku, kdy by si nezpíval nebo nevyklepával nějaký rytmus. Hudbu z každého koutu světa vnímá stejně, s citem a úctou.

 Čím se – kromě Vinxova podílu – liší nová deska od předchozího titulu?

V první řadě jsme se „uklidnili“. Vyloučili jsme ze své hudby mnoho nepotřebných zvuků a spoustu nových jsme přidali. Zřejmý je také aranžérský vývoj, ale to bych nechal na posouzení posluchačům a recenzentům. Při přípravě CD Tragare jsme se snažili uvažovat více stylem „world“. Na albu tedy najdete mnoho akustických nástrojů a s výjimkou bonusu žádné zkreslené kytary. Jinak se však posluchači nemusí bát, že bychom polevili v energii a veselosti.

Jak v kapele probíhá proces úprav písní?

 Není to jednoduchý, ale ani příliš složitý proces. Naše zpěvačka Miťa vybere a přinese nahrávky lidových písní. Co se mi líbí, jde dál, co ne, mažeme. Na to jsem si vyhradil právo. V případě, že mám čas, pustím se do aranžování. Ale protože jsem i manažerem kapely a času je méně, aranžuje momentálně většinu písní náš kytarista Matvej Sabov. Já jako koproducent dávám písním konečnou tvář. Ostatním členům se snažím předložit hotový materiál, abychom se nezdržovali maličkostmi. Na zkouškách jde už jen o to, aby každý muzikant dal do skladby svou duši. To, co má předepsané, může, ale nemusí dodržet na 100 procent.

 Kde skladby vyhledáváte a ze kterých oblastí Slovenska čerpáte?

 Miťa skladby vyhledává v archivech, u známých a na nahrávkách. Máme však i to štěstí, že jsou ve skupině folkloristé (Danka, Miťa, Marek a Janko), kteří znají tak obrovské množství písniček, že bychom z nich mohli udělat ještě deset alb. Když tedy jedeme někam na koncert, oni si zpívají a my je posloucháme. Když Matveje nebo mne nějaká píseň zaujme, zapíšeme si její název a zařadíme ji do svého archivu. Nejvíce písniček máme ze středního Slovenska, ke kterému máme nejblíže.

 V Česku se v poslední době úpravy lidových písní staly módou hlavně díky úspěchům Čechomoru. Jaká je situace tohoto žánru na Slovensku?

 Na Slovensku je několik kapel, které se tomuto žánru věnují a dosahují v něm úspěchům. Musím samozřejmě vyzdvihnout zásluhy skupiny Ghymes, která byla jedním z prvních propagátorů úprav lidové hudby do moderního šatu. Ale abych byl spravedlivý, musím říct, že s lidovou hudbou koketovali muzikanti už v 60. a 70. letech – například Marián Varga a mnoho jiných. Tradice na Slovensku tedy je, pouze ji momentálně zabíjejí média, která úspěšně ignorují celosvětový boom v oblasti world music. Bohužel tak činí i veřejnoprávní média, která by tento trend měla podporovat.

 Sledujete žánrově spřízněné kolegy ze stáje Indies, například skupiny Koňaboj a Benedikta?

 Samozřejmě je sledujeme, ale nijak důsledně. S Benediktou jsme měli společné vystoupení, ostatní známe například z festivalů. Všechno vnímáme a snažíme se sledovat, co se v žánru děje. Někdy to však není možné z časových důvodů. V Družině se totiž všichni živí prací a ne hudbou, což je škoda. Ale doufám, že se to změní. Všechen volný čas totiž věnujeme tvorbě a koncertování.

Na kterých festivalech v Česku vystoupíte?

Hrát budeme 5. července v Boskovicích spolu se skupinou Čechomor. O den později se objevíme na Zahradě v Náměšti na Hané. V srpnu nás můžete slyšet na Sázavafestu a na Trnkobraní ve Slušovicích. V září máme naplánované vystoupení v Kyjově a v listopadu se chystáme do brněnského klubu Stará pekárna. Další informace čtenáři najdou na www.druzina.info.

 A chystáte společné koncerty s Vinxem?

 S Vinxem máme předběžnou dohodu, že se budeme snažit uspořádat společné turné letos na podzim. Všechno však záleží na sponzorech. Koncerty samy o sobě drahé nejsou, ale určitá finanční podpora je nutná, abychom dosáhli dobré úrovně vystoupení po technické i vizuální stránce.

 Milan Tesař

FOLK & Country 7-8/2006

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.