Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Danova kytara je koberec

Dlhé diely hrají “pěknou hudbu pro vnímavé lidi”

Jednou z kapel, které si letos poprvé zahrály na Zahradě, jsou bratislavské Dlhé diely. Současnou sestavu tvoří kytarista Dano Salontay, baskytaristka Šina a jejich “elektronický partner” Xi di nim (tedy minidisk). Ten se do našeho rozhovoru nezapojil, avšak Šina a Dano řekli vše podstatné.

Dlhé diely mají takový zajímavý způsob fungování: Oba píšete vlastní písničky, vydáváte je na zvláštních albech… Jde vůbec o jednu formaci, nebo jde o dva naprosto rozdílné projekty?

Dano: Jde o jednu formaci Dlhé diely, jejíž jádro tvoříme my dva s Šinou. To, že jsme vydali alba, která jsou výhradně autorská, přišlo jaksi přirozeně. Každé album drží pohromadě, vyjadřuje jedno období autora i skupiny a od ostatních se liší zvukem sestavou kapely a způsobem práce.

Vaše alba vycházejí na Šinině značce Slnko Records. Co dalšího tento label vydává?

Šina: Vydávám věci, které mi tak nějak přirozeně přijdou pod ruku a pocházejí z našeho okolí. To znamená od muzikantů, kteří prošli Dlhými diely nebo s námi nějakým jiným způsobem spolupracovali. Jsou to například Martin Burlas (Dano s ním hrál ve skupinách Ali Ibn Rachid a Dogma), Ján Boleslav Kladivo (Dano mu nahrával kytary na desku a spolu s ním jsme ve velké míře vyvinuli způsob vydávání desek na CD-R nosičích), Slavo Solovic z Neuropy (opět Danův spoluhráč, který produkoval Šinadisk), Slide & Udu (hráli s námi první dva roky a kromě desky Tu zdobí jejich výkony všechna naše ostatní alba), Charon (ten jediný přišel “zvenku”; seznámili jsme se na koncertě), skupina Tu v dome (její banjista Shooty s námi chvíli hrál, objevil se na albu In Virgo). A kromě toho distribuuji vynikající bratislavské Živé kvety.

Vaši hudbu můžeme stěží nějak stručně charakterizovat – obsahuje prvky folku, rocku, alternativy, popu, jazzu, dance a dalších stylů. Jak odpovídáte neodbytným novinářům, kteří vyzvídají, co že to vlastně hrajete…?

Dano: Hrajeme písně, pěknou hudbu pro vnímavé lidi. Už jsme se tím přestali zabývat. Je to problém publicistiky, rádií a obchodu, zařadit hudbu do žánrů, aby se to lépe servírovalo v rádiu nebo na polici v prodejně. Takže to necháváme na odbornících a děláme si, co se nám líbí. Zajímá nás, jak naši hudbu vnímají posluchači a zjistili jsme, že lidé, kteří přijdou na koncert nebo si koupí naše CD, tento žánrový problém nemají.

Dlhé diely dnes tvoříte vy dva a minidisk. V minulosti však souborem prošli i další členové. Čím se dnes zabývají?

Dano : Dlhé diely hrají od roku 2001 a prošly dvěma personálními změnami. V první sestavě jsme hráli s našimi starými kamarády Martinem Zajkem a Igorem “Ajdži” Sabem. Když kapelu postupně opustili, velmi nás to bolelo, ale díky tomu se jim uvolnila kapacita pro vlastní projekt Slide & Udu, který vydal u Slnko Records dvě alba, jedno hezčí než druhé. Jsme nadále přáteli a pomáháme si. Druhou sestavu Dlhých dielů doplňovali dva velmi mladí a talentovaní jazzoví hudebníci – Marián Slávka na bicí, fender piano a trubku a Peter Lipa ml. na klávesy. Byla to krátká, po hudební stránce velmi zajímavá a někdy i napínavá spolupráce. Dnes se pohybují jako nájemní hráči v první lize slovenské pop music se vším, co k tomu patří.

I když oba skládáte své vlastní skladby, předpokládám, že studiovou podobu vytváříte společně. Jakým způsobem nacvičujete nové skladby?

Dano: Doteď to vždycky bylo tak, že autor přinesl písničku nacvičenou pro svůj nástroj (Šina pro basu, já pro kytaru) a celkový tvar se hledal na zkouškách společně. Pokud jsem zasahoval do partů jiných muzikantů, tak jen tehdy, když začali používat klišé, to je rozpoznatelné a zaběhané vzorce z nějakých konkrétních žánrů. To je možná důvod, proč je hudba Dlhých dielů nezařaditelná. Velmi se mi líbí Šininy basové party, které si vymýšlí sama a někdy mi s nimi dost “vyrazí pojistky”. Ona totiž nemá naposlouchané žádné baskytarové vzory, které by napodobovala.

Šina: Pro mě je Danova kytara koberec, po kterém můžeme spokojeně vykročit. Je to něco, bez čeho pro mě písničky sice už celé existují jako taková holá podlaha, ale přece jen ten koberec dodá pocity dotyku, barvy, vzoru, někdy úplně změní vyznění. Někdy mám texty, o kterých vím, jak budou fungovat, a najdu na minidisku nějaký Danův riff – a hop, skočí to k sobě a už to spolu žije, melodie vyplyne přirozeně. Příklad je třeba píseň Vlasy.

Šino, vy jste vedle svých dvou autorských desek natočila společné minialbum s Martinem Burlasem. Čím byla tato spolupráce zajímavá?

Šina: Zajímavé to bylo tím, že to nikdo neplánoval a nikdo nevěděl, že bychom měli něco takového udělat. Martin dostal můj minidisk z nějakého jiného důvodu, našel tam skladbu Pýtala som si dovolenie nahranou na klavíru u nás doma a ještě další dva kousky a rovnou mi zavolal, že to použije. Přinesl hotové věci a já už jsem se jen mohla těšit. Pro mě to bylo první setkání s elektronikou, vůbec jsem do té doby neuvažovala o jejím použití. Nakonec se podobnou náhodou i akustické písničky určené pro Šinadisk dostaly k Slavovi Solovicovi a má cesta byla nechtěně zpečetěná.

Na vašich albech vystupují hosté a spousta písní je poznamenaná před chvílí zmíněnou elektronikou. Nakolik se vaše živé hraní liší od studiových nahrávek?

Dano: Dlhé diely jsou živá kapela. Žijeme na krásném místě na kopci nad městem, kde se zvuky živé přírody míchají se zvuky civilizace. Elektroniku jsme shodou okolností použili při produkci Šininých desek a nakonec jsme ji trochu z nouze využili i na koncertech. Krátce před vystoupením na Colours Of Ostrava v létě 2003 jsme zůstali bez bubeníka a klávesisty, a tak jsme se rozhodli “rozchodit” repertoár s elektronikou. Zpočátku nouzové řešení se pro nás stalo způsobem práce. Xi di nim je pro nás rovnocenným členem kapely. Kromě toho, že na koncertech hraje zvuky, ruchy a smyčky (loopy), používáme jej i jako záznamník nových nápadů a dokonce několikrát jsme jej použili na záznam zvuků prostředí, které využíváme při koncertech. Elektronická stopa je udělaná tak, že poskytuje prostor pro improvizaci – je to prostředí, které dýchá a příjemně překvapí i nejtvrdší odpůrce elektroniky. Koncertní provedení se hlavně při mých písních dost výrazně liší od studiových nahrávek. Šininy nahrávky vznikly s elektronikou, ale na koncertech dál žijí a mění se. Plánujeme vydat záznam z letošního koncertu v ostravském klubu Boomerang. Je zajímavé, že právě v tomto klubu jsme před rokem poprvé vystoupili jako trio s Xi di nimem, takže princip bumerangu zapůsobil.

Jak často se vám daří koncertovat?

Dano: V roce 2003, kdy jsme v podstatě začali intenzivněji hrát, to bylo 36 koncertů hlavně v klubech plus několik velkých festivalů na Slovensku i v Česku. V podstatě jsme všude hráli poprvé a těšíme se, že skoro všichni organizátoři projevili zájem o další spolupráci. Letos to vypadá ještě lépe, možná i zdvojnásobíme počet koncertů. Pomohla nám i živá vystoupení ve Slovenské (Metro) a České televizi (Ladí neladí). Snažíme se koncertovat co nejvíc. Hrajeme hlavně na Slovensku a v Česku, ale měli jsme už také dvě šňůry v Polsku a po jednom koncertě v Maďarsku a v Rakousku. Žijeme, píšeme písničky a vydáváme si cédéčka. Živé hraní těmto aktivitám dodává komunikaci a příležitost podělit se o hudbu.

Zatím jste vydali čtyři alba – každý z vás po dvou autorských. Pracujete už na páté a šesté desce?

Dano: Ano, každý den trochu.

Milan Tesař (Radio Proglas)

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.