Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam
Tři tvoří Devítku

Naposledy jsme se s Honzou Brožem setkali v jedné pražské kavárně, kde nám do řeči skákaly kolemjedoucí tramvaje devítky. Ani tentokrát se bez magického čísla neobejdeme – píše se rok dva tisíce devět. Copak asi dělá kapela Devítka?

Když před třemi lety s Devítkou skončili bratři Hofrichtrové, myslel jsem, že se z ní stane jen příležitostná kapela pro radost, na dvě tři hraní ročně. Ale kdepak. Co by se muselo stát, aby Devítka zanikla?

Musel bych umřít. Konečně i to se může stát.

Docela by mě zajímal pochod tvých myšlenek poté, co byl odchod Tomáše a Davida definitivní. Jak rychle ses rozhodl pokračovat, a kdy konkrétně s Petrem?

Zejména poslední roky, jak bráškům přibývalo profesních i rodinných povinností, bylo nám všem víceméně jasné, že ten konec přijít musí. Bylo to trošku jako čekání na smrt. Takže se mi na jednu stranu i trošku ulevilo, ale ten smutek z konce jedné nádherné životní etapy byl i tak obrovský. No a Petr – on byl vlastně první, koho jsem oslovil. Nevěděl jsem o lepším kytaristovi, u kterého by byla šance, že do toho půjde.

Hledal jsi i nového basáka?

Basáka jsem nehledal. Říkal jsem si, že buď bez basy, nebo s basou, ale v tom případě i s bicími. První řešení mělo jasně lepší startovní pozici.

Takový to mám

Petr Havrda je přece jenom jiný typ kytaristy než Tomáš Hofrichter. Přizpůsobil se Petr soundu Devítky, nebo jste styl a své písničky s Petrem stavěli znovu a jinak?

U starého repertoáru se nic podstatného nezměnilo jen s tím rozdílem, že Haf, čili Petr, je jako kytarista poněkud jiná liga, takže nástroj ubyl, ale tónů přibylo. Nové věci už jsou samozřejmě psané s vědomím (nebo spíše podvědomím), v jakém obsazení budou hrány. Ale vlastně možná, že ne…

Při náhradě dvou jedním se logicky jeden nástroj vytratil. Máš dnes pocit, že vám basa vůbec nechybí, nebo by se tu a tam hodila?

Jaký jsem to chtěl, takový jsem si to udělal a takový to mám.

Už v době, kdy jste s Jindřiškou začali hrát se Žalmanem, tvrdili sýčkové, že Devítka zanikne, protože na ni nebudeš mít čas. Nestalo se. Co ti hraní s Devítkou dává navíc proti Žalmanovu “spolu”?

Je to asi stejný rozdíl jako mezi láskou ke své manželce a ke svému dítěti. Ale zcela prostě – Devítka hraje moje písničky.

Dějiny folku jsou rámovány mnoha zdařilými sestavami typu dva plus jedna, od Peter, Paul & Mary až třeba po Nerez. Nechali jste se někým takovým inspirovat?

Na to se dá odpovědět ano, ale v muzice mě inspirovala spousta věcí. Ve smyslu tvé otázky můžu říct, že si klidně dokážu představit, že bych měl za zády Dire Straits, Eagles, či londýnskou filharmonii a rozhodně by mi to nevadilo.

Domníváš se, že je v současné době ještě publikum ochotné pozorně poslouchat tři lidi s dvěma kytarami? Nejste na dnešek příliš tiší a neprůbojní?

(smích) Tiší a neprůbojní? Přijď někdy na koncert!

Tak jo, ale možná si počkám na ten speciální, který prý chystáte, když je ten rok 2009.

Přiznám se, že jsem samozřejmě očekával, že už první dny roku 2009 bude můj mail zaplaven lukrativními nabídkami komerčních médií na hlavní vysílací časy a titulní stránky. Nechápu to, ale nestalo se tak. Takže se budeme muset opět postarat sami.

Devítkový galakoncert

A to jak?

Přestože, jsa bytost nesentimentální, nemám rád bilancování a abiturientské srazy, pro letošní rok připravujeme cosi v tom smyslu. Proběhne galakoncert spojený se křtem nového alba, naší první, a kdoví, zda ne i poslední, bestky. Odehraje se v Žižkovském divadle Járy Cimrmana a kdy jindy, než 9. 9. 2009. Kromě součastné sestavy si zahrajeme v partě původní s brášky Hofrichtery, se Stráníky, s kterými jsme prožili také několik krásných muzikantských let a zahostuje si i Daneš Marinica, který nám nahrával bicí na zatím všechny desky. Uvádí a samozřejmě i hraje Pepa Štross. Konec reklamního bloku.

Obdivuju vaši odvahu vydávat desky v době, kdy DVD a CD na novinových stáncích stojí 49 korun i méně. Vaše zatím poslední deska Chat vyšla před dvěma roky, tedy na začátku boomu “papírových” DVD a CD, projevilo se to nějak na prodeji? A neodradilo vás to od dalších desek?

Chat se díky Bohu vyprodal, právě vychází dotisk. Ale co se týká CD, je to opravdu z pohledu muzikanta z praktického hlediska čirá beznaděj. Vedle živého hraní je to vlastně pro nás jediná komodita, s kterou můžeme obchodovat a dnes má hodnotu blížící se nule. Destičku, do které jsi vrazil dva, tři roky života, mraky práce a peněz, si potom kdekdo vysmahne v tramvaji cestou do kanceláře. Samozřejmě se dají osekat náklady. Většinu desky si už může kdekdo natočit do počitadla doma, obal se zjednoduší na minimum a ztráty jsou menší. Ale to samozřejmě není žádné systémové řešení. Takové je zatím v nedohlednu a Bůh ví, bude-li kdy vůbec.

Pojďme se vrátit k připravovanému albu. Jaké bude, kromě toho, že jistě výborné?

Deska se bude jmenovat dle rčení starých latiníků Tři tvoří společnost a není to název bezúčelný. Chceme ji natočit tak, jak hrajeme na pódiu. Dvě kytary, tři hlasy, flétny a rytmika v té míře, jak ji Jindřiška zvládne živě.

To je trochu změna proti předchozím albům.

Vždycky jsem sice tvrdil, že deska by měla mít oproti běžnému koncertu něco navíc, jenže v tomto případě se nejedná o řadovou desku, ale o konzervu let zatím prožitých v balení roku 2009.

Myslel jsem, že odstěhování z Prahy pro tebe bude znamenat přibrždění tempa, ale vypadá to, že si oddechový čas nevybíráš. Cítíš teď ve svém životě nějaký rozdíl proti dřívějším rokům? Jak jste se vlastně zabydleli na venkově?

Na tohle téma bych mohl psát romány. Jsem panelákové dítě a jediná vlastní střecha, kterou jsem měl kdy nad hlavou, byla střecha mého auta. A bylo mi to šumafuk. Proto bych nikdy nevěřil, že právě já budu tak zřetelně cítit, jaký je rozdíl mezi tím, když nahazuješ stěnu v pronajatém bytě a ve vlastním baráku. Změnilo mě to. Nevýhodou rozhodně není ani vlastní kalvádos z vlastních jablek…

Pokřtíte desku, budete mít úžasný večer, asi zapaříte, pak přijde ráno 10. 9. 2009. Za jakým cílem se vydáš pak?

No pak bude podzim, zima, ne? Ale vážně. Nejsem zrovna plánovací typ, ale mám už v počítači takřka hotový náčrt další desky včetně většiny písniček. Bude – bude-li vůbec – tematická. Každá písnička bude věnovaná jedné dívce (samozřejmě vymyšlené, Jindřiško!) a ponese její jméno. No já vím, nic nového pod sluncem, ale mě se ten nápad líbí. No a pak to každodenní: věčné handrkování se s pořadateli o peníze a termíny, věčně stále stejně bolestivé smiřování se s tím, že devět z deseti nesplní, co slíbí, a takové ty jiné běžné věci. Taky není špatný cíl být zdravý, spokojený a slušný. No ne?

Devítka
1991 založení skupiny
1995 příchod Davida Hofrichtera na místo kontrabasisty, zisk Krtečka na Zahradě
1996 první album1997 Honza a Jindřiška spoluvytvářejí novou sestavu skupiny Žalman & spol.
2005 odchod bratří Hofrichterů, přichází Petr Havrda

 

Diskografie:
Ještě se střílí, 1996, Folk & Country
Pierot, 1998, MC Production
Třetí vydání, 2001, Good Day Records
Pohádka, 2003, Good Day Records
Chat, 2007, Good Day Records
Ještě se střílí + Pierot bonus live (reedice), 2002, Good Day Records
Maxisingl 2000, 2000, Good Day Records
účast na samplerech Projekt Slunce, Prázdniny v Telči 1996, Prázdniny v Telči 1997

www.devitka.cz

Honza Hučín
Folk & Country 7-8/2009
zpět na seznam rozhovorů

HOME

  
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 
Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.