Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

A Wabi běží dál

Zcela automaticky jsem předpokládal, že se po dvou letech sejdeme s Wabi Daňkem v Karlíně. Kdepak, nový rozhovor mě zavedl na pomezí Letné a Dejvic. Jestli hledáte někoho, s kým si můžete jen tak pokecat a přitom to mít jako práci, je Wabi vynikající volba. Zejména, když zrovna úspěšně dokončí další album.

Naposledy jsme si povídali v Karlíně. Tady na Letné sice nemůže přijít povodeň, ale zase tu vrtají tunel. To sis asi moc nepomohl.

Na Karlín jsem si zvykl, rád se tam každé pondělí vracím, ale tady je lepší vzduch, dá se líp chodit ven se psem, a hlavně si majitelé domu v Karlíně usmysleli, že jeden dům uživí čtyři dědice.

Cítil jsi tady od sousedů významnou úctu, když zjistili, jaká osobnost se jim stěhuje do domu?

Kdepak, toho jsem se nedočkal ani v Karlíně. Tam spíš někteří, když mě poprvé potkali, hned čekali, že v domě bude živo. Vzájemný respekt jsme docela měli s romskými muzikanty. Z Karlína pocházejí Třešňákovi Kormani a spousta jiných dobrých kumštýřů. Faktem je, že se mi v Karlíně třikrát ztratil mobil z auta, ale podle mých karlínských přátel, to prý byli “ ti Rumuni ze Žižkova” (smích).

Skunk v Nashvillu

Chystáš prý další desku a ta je v mnohém zajímavá. Především názvem …a život běží dál, který zní podobně jako Nech svět, ať se točí dál – což bylo album písniček Miroslava “Skunka” Jaroše.

Ta podobnost není jen v názvu, na desce jsou opět Skunkovy písničky. Uvažovali jsme i o jiném názvu, konkrétně “Lady Yesterday” podle písničky, která na albu bude, ale nakonec se nám víc líbil podobný název. Proč neudělat takový seriál.

Druhý díl bude poslední?

Dopředu jsem si vymyslel, že za nějakých pět let nahrajeme třetí s názvem “Dál už nic” (smích).

Takže při nahrávání první várky Skunkových písniček ses už chystal na pokračování.

Ne, právě naopak. Jestli někdo přemýšlel o pokračování, pak jedině Luboš Malina, který první desku produkoval. Když s tím pak přišel, neváhal jsem ani chvilku, protože s Druhou trávou se točí tak báječně, že by byla škoda toho ještě nevyužít.

Nebojíš se, že druhé album ze série ponese obvyklé nešvary seriálových dvojek?

Vůbec ne. Během nahrávání předchozí desky jsem se v tom už usadil a postupem času začínám zjišťovat, že Skunkovi čím dál víc rozumím. Je pravda, že známější věci najdeš spíš na první, ale i na druhé jsou pecky, třeba skvostné Guantanámo.

Bude složení studiových hráčů stejné?

Základ je zase kapela Luboše Maliny, ale někteří sólisté jsou noví. Na akordeon tam skvostně hraje Radek Pobořil, sbory nazpíval starý AG Flek…

Ivo Viktorín a Karel Markytán?

I Blanka Táborská, má pořád úžasný hlas, dokonce bych řekl, že čím dál lepší. Dál Luboš sehnal neuvěřitelně přesné hráče na dechy. Tak dobré, že jsem to v první chvíli považoval za nasamplované stopy. Chybí Charlie McCoy, kterého výtečně zastoupil Ondřej Konrád.

Kdy to všechno budeme moct slyšet i my?

Už je zmasterováno a asi v půlce dubna by to mělo vyjít. Mimochodem, mastering proběhl v Nashvillu.

Ty jo, tak to se určitě Skunkovi splnil životní sen, dostat se do Nashvillu.

Ona se tam masterovala i ta první.

Jak se vám to podařilo?

Luboš tam má nějaké známé. A při vší úctě k českým masteringovým studiím, tam umějí jednotlivé vrstvy fantasticky prolnout, je to plastické.

Wabi, Pavel a Miloš

To jsme ale odbočili. Slyšel jsem, že desku představíš na narozeninovém koncertě Pavla Dobeše v pražské Lucerně – to je trochu neobvyklé, prezentovat desku na oslavě někoho jiného, ne?

My jsme s Pavlem dlouholetí kamarádi, on se zúčastnil mnoha mých akcí a mám pocit, že mu mnohé dlužím. Na oslavu mých šedesátin Pavel přijel i se svým synem a vznikla tam neskutečná fotka, kde si zasněně hledíme do očí, tu bych moc rád promítl v Lucerně, pokud tam na to bude technika. Já ho obdivuju. Je pracovitý a dokáže si jít za svým, když se rozhodne.

Kromě osobních zážitků vás spojuje i osoba Miloše Dvořáčka. Ten začínal jako spoluhráč u Pavla a teď hraje s tebou.

Já někdy říkám, že Miloš je Pavlova bývalá (smích). To víš, oni měli asi problém v tom, že jsou oba malí.

Jak to myslíš?

To byl jen fór. Ale tehdy, když spolu hráli, byli do muziky zažraní a startovali na první našlápnutí, jak se říká. Sám jsem viděl, jak se drží pod krkem, když byli u nás doma na stravu, lože a na rum (smích). Mimochodem, to je české vylepšení americké zkratky B&B (bed&beakfast) na D&B&B (drinks&bed&breakfast). Jinak ale spolu vycházeli dobře, jestli někdo z nich někdy brblal, to už k tomu patří.

Jak se ti podařilo Miloše zkrotit?

Hele, on ví, že je o tři váhy pode mnou, tak si nic nezačíná. To je samozřejmě žert. Já nad spoustou věcí mávnu rukou, nejsem tak precizní jako Pavel, ten řekne na rovinu, jak se mu něco nelíbí – a když to přeženu, porve se i se zvukařem. A taky jsme všichni zestárli, už nemáme chuť se prát.

Když už jsme narazili na Miloše, to bys mohl ze zákulisí prozradit, jestli Miloš konečně už někdy nahraje sólovou desku, jak slibuje asi deset let.

Kdepak, na to nemá čas. Miloš začal učit v Jaroměři v hudebce a to ho ohromně baví, je nadšený, až jurodivý. S neskrývaným nadšením mi vyprávěl, jak celou noc rozepisoval noty pro své žáky (smích).

No a co ty? Z posledních tří desek byly na dvou písničky Skunka a jedna byla bestka. Vyjde ještě někdy řadovka z tvých vlastních písniček?

V šupleti ještě něco mám a tady v hlavě taky, počítám, že to časem poskládám dohromady. Tedy, mezi námi, ono se to už skoro nevyplatí. Ministr Kalousek to vymyslel tak, že za nové písně musíš platit daně (smích). Ale vážně – musí to ven, ať jsou poměry jakékoliv. Ani to neberu tak, že bych tím chtěl něco uzavírat.

S kapelou sólistů

Na posledních albech, a vlastně na většině, hraje kromě tebe i kapela. Podržíš se toho i u té plánované řadovky?

Zcela určitě, a nejspíš s tou samou, se kterou jsem nahrával ty poslední. On je to klub sólistů, který přitom umí zahrát dohromady s absolutním nadhledem a přesně. Jsou tak výborní, že jsem jim to ani já nedokázal zkazit. A že jsem se snažil!

Trochu mě překvapuje, že při tak dobré a dlouholeté spolupráci nejezdíte už dávno s Lubošem Malinou a dalšími spolu.

Druhá Tráva je prioritně kapelou mého přítele Roberta Křesťana. Ten má ale, naštěstí pro mne, spoustu dalších aktivit, takže se občas přihodí, že jsou kluci “volní” a můžu se k nim, rád, připojit. Letos v létě tomu tak asi bude. David Němeček, manažer Druhé trávy, už několik termínů našel. Určitě bychom se chtěli vrátit i k písničkám z Nech svět, ať se točí dál, minimálně polovinu z nich stojí za to zahrát s kapelou. Tu desku v té době bohužel převálcovaly povodně, ty snad letos nebudou. Zatím ale Miloš vymýšlí aranžmá té poslední desky pro dvě kytary, hodně toho budeme hrát ve dvou.

Kde se v létě chystáš hrát?

Už mám přes prázdniny všechny víkendy plné. Určitě budu na místech, kde je to už tradice, na takovém Újezdském babím létu už skoro ani nehraju, janom kecám (smích), samozřejmě Mohelnický dostavník. Chystám se porotovat i na Portě v Řevnicích, sice tam možná nebudu všechny dny, ale oni mi to nahrají. No a po letech jsem byl pozván na Zahradu...

V porotě na Portě jsi už seděl před lety, osobně si tě pamatuju z Plzně 2000. Všiml sis za tu dobu, jak se změnily kapely, které soutěží?

Jsou stále mladší a mladší, jako vlastně celý svět. Už patřím do kasty lidí, co se setkávají v krematoriích (smích). Kapely jsou skvostné, je vidět, že nemají technické problémy. Sice musejí na nástroje, stejně jako my, šetřit, ale koupí si je tady a mají na výběr. Já jsem si svou první pořádnou kytaru objednal podle katalogu u Rossberga v Mnichově a zaplatila mi ji “opravdovými penězi” kamarádka mých rodičů žijící někde u Frankfurtu . Z Mnichova mi pak moji první “pořádnou kytaru” poslali vlakem do Zlína. Dodnes na ni občas doma hraju. Ale zpět k mladým. Myslím, že mnozí z nich to mají v hlavě i v srdci docela srovnané a že schází už jen trochu zestárnout – a aby ti, kteří jim zabírají místa, odešli...

www.wabi.cz

Honza Hučín
Folk & Country 5/2009

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.