„Nevěřte nikomu, komu je přes třicet,“ tvrdil kdysi John Lennon. V podobném postavení bude zanedlouho skupina Cop, jejíž úspěch je na důvěryhodnosti postaven. Ne snad že bychom my, posluchači, věřili, že je za nádražím čeká náklaďák, který je odveze na pověstný meks-diksn-lejn. Ale úspěch Copu – to je hlavně důvěra v to, že kapelu nežene jen nějaká možná silná, ale v zásadě utajená oddanost žánru, ale zatraceně viditelná, slyšitelná a snad i hmatatelná radost z hraní a zpívání. A že nás z pódia budou touto radostí polévat ve velkém. „...styl (Copu)... nemá se svým přímočarým tahem na bránu... obdobu nejen u nás, ale troufám si říct, že v celé naší staré přízemní Evropě,“ napsal kdysi Robert Křesťan. ....

A Cop je právě s Křesťanovou Druhou trávou jedinou bluegrassovou kapelou, kterou je ochoten český mainstreamový návštěvník folkových festivalů vzít zcela za svou: to snad považuji za ještě větší  úspěch než zisk žánrového Anděla v kategorii country za rok 2001.

Ale jsou tu ty třicetiny. Máme přestat Copu věřit, nebo zraje jak dobré víno? A co pro nás k svým kulatinám chystá? Na festivalu Jamboree jsem si o tom povídal s kapelníkem, zakládajícím členem, autorem, frontmanem a kytaristou Míšou Leichtem.

Když jsme se loni v prosinci bavili o blížícím se výročí 30 let Copu, říkal jsi že tě naprosto nenapadá, jak to oslavit. Před chvílí jsem se dozvěděl, že chystáte na listopad koncert v Lucerně. Jak jste za ten půlrok myšlenkově došli od stavu bez nápadů až do Lucerny?

Hrajeme dlouho a už se prostě těžko dělá šňůra, kdy budeš jezdit po celý republice a každý den v tom kterým městě znova a znova nasazovat sváteční, třicetiletou atmosféru. To znamená, že je třeba to spláchnout jednou provždy jediným obrovským koncertem. Tak jako to bylo k patnáctinám Copu v Lucerně, tak to bude po patnácti letech k třicátinám.

Rozdíl je v tom, že v současnosti se v Lucerně skoro nehraje...

Je drahá! Doba se změnila... je to všechno strašlivě o penězích. Slíbila nám pomoc spousta lidí, tak jsme nakonec rozhodli celou věc realizovat.

Přijde mně, že je k tomu potřeba obrovská odvaha. Nebo v horším případě snad až ztřeštěnost. Jak vás to napadlo?

Napadlo nás to, aniž jsme měli vůbec představu o tom, kolik za to kdo chce… Že by to byla dost velká frajeřina. Pak jsme zjistili, kolik za to kdo chce, a v té chvíli se to zdálo jako až moc velká frajeřina a že nás to taky může „přizabít“. Ale když už jsme to jednou řekli, tak… Prostě i kdybysme to měli zaplatit ze svýho, tak to dáme! „Jsme přece Cop!“ Je fakt, že jsme namířili dost vysoko a když tam nepřijdou lidi, tak nám to asi srazí vaz, ale zase si řeknem, že jsme k třiceti letům něco udělali a nepodělali se z nějakého pronájmu. Vždyť jsou to „jenom“ blbý peníze... Myslím si - a kluci to asi cítí stejně – že už nechceme dělat další takovýhle oslavy, jako třeba 35 anebo 40.

Proč?

Protože je to starost. Je to zavazující. Kdo Cop zná, tak ví, že na koncertech děláme maximum, každý koncert je originál a opravdu ho neodfláknem. A ta Lucerna musí být ještě lepší než náš standardní koncert. Nevím, co už bysme pak museli udělat. Když jsme měli 15 let, vyprodali jsme Lucernu. Když jsme měli 20 let, pozvali jsme naše bývalé členy z Ameriky a jezdilo nás přes dvacet. Když jsme měli 25 let, tak jsme v každým městě vyzvali místního barda - kdo něco znamená v pop music nebo ve folk & country muzice – který s námi zazpíval nějakou naši píseň, za námi byla zpětná projekce a pod celým koncertem jely klipy. Když máme 30 let, chceme teda zase vyprodat Lucernu. Ale při čtyřicátinách? To abysme se nechali nejmíň vystřelit na Měsíc. Myslím, že to už nepřebijeme a vlastně ani nechceme...

Jaké můžeš říct v tuhle chvíli podrobnosti ke koncertu v Lucerně?

Termín je daný - 8. listopadu - a bude to koncert Copu k třiceti letům kapely, přičemž tam bude spousta zajímavých a neobvyklých hostů. Budou tam hrát lidi, u kterých by nikdo nečekal, že by je s Copem mohl vidět pohromadě. Víc k tomu zatím nemůžu prozradit, protože všecko je v jednání. Bude se tam točit cédéčko, což bude dost zajímavý nosič, protože to bude dvoucédéčko. Na jedné půlce bude Cop Lucerna Live k patnácti letům, kde je asi třicet skladeb. To bude jako bonus k cédéčku Třicet let Copu v Lucerně z tohoto roku, kde bude taky okolo třiceti písniček. Lidi tak najednou získají šedesát skladeb od Copu.

Nenapadlo vás natočit v Lucerně DVD?

Napadlo, ale zatím nás strašně omezuje cena za realizaci celého pořadu. Kdyby byl šikovný sponzor, tak bychom to určitě chtěli.

Kdysi jsme se bavili krátce po zavedení nařízení o povinné autorizaci převzatých písniček s českými texty, a ty jsi říkal, že od teď už si všechny písničky budete psát sami. Jak se vám tento model osvědčil?

Když budeme točit studiovou desku, tak vždycky autorskou, protože se nechceme nikde dohadovat. Ale je to dlouhá práce. Invence už taková není a já jsem se teď vytloukl na svojí sólové desce. Nějaký písničky už ale máme, takže si myslím, že v Lucerně už budeme vědět, že na jaře... nebo v průběhu dalšího roku půjdeme do studia.

Kdo teď píše kromě tebe písničky?

Jirka Vopava. A teď se dokonce Jára Štěrba nějak odkopal a napsal jednu písničku. Prý už má i druhou.

Možná, že už jste dosáhli všeho, co jste mohli. Možná že taky konce - ne třeba svých možností, ale spíš určitého modelu, který naplňujete. Co dál? Chcete fungovat pořád stejně, třeba trochu i setrvačností, nebo myslíš, že vás čekají nějaké změny, třeba i trochu křečovité, protože změny znamenají život?

Každý, kdo nás zná, ví, že jsme nepodléhali nikdy žádným trendům, který zrovna letěly. A proto hrajeme těch 30 let. Nikdy nás nic nenakopalo ke změně žánru, potažmo repertoáru... Letěly bubny, zpěvačky, kostýmy, každý to zkoušel různě – nás to prostě nějak minulo... Pódiový vystupování je pořád vlastně stejný, jako bylo v roce 1978. To je karta, na kterou jsem vsadil, a dokud to půjde, tak se budeme asi prezentovat tímhle způsobem.

Měli byste dneska ještě radost z možnosti hrát víc a víc, nebo už chcete spíš brzdit, abyste se nemuseli tolik vláčet někde po šňůrách?

To cestování je pekelný, úmorný a člověka pomalu zabíjí. A tenhle žánr zase není až tak navštěvovanej, aby se hrálo někde po halách, kde by bylo tolik lidí, že by sis mohl dovolit udělat jedno, dvě hraní do měsíce a být z toho živ. To nejde. My jsme prostě pořád, jak už jsem jednou řek, takový to divadýlko, který s koníkem zapřaženým ve vozíčku obráží... (smích) jednotlivý městečka a dělá radost lidem v této zemi. To je prostě model, který v našem případě funguje.

A těší vás to?

Těší. Jakmile stojím za tím mikrofonem, mám nazvučeno, přijel jsem, utrápil se v autě, ale hraju první akord, slyším první ovace, tak mě to v té chvíli baví. Mluvím za sebe, ale myslím si, že i za celou kapelu. Když je hned po první písničce vidět, že to lidi vzali, baví mě to až do konce. Myslím, že mě to bude bavit až „do konce“.

Diskografie:
Cop 1 (GZ, 1991)
Cop 2 (Presston, 1993)
Cop & Mr. Arthur Robinson: Tradition! (FM Records, 1993)
Cop Lucerna Live (F&C, 1995)
Pár minut (Ji-Ho-Music, 1997)
Bič (Ji-Ho-Music, 2000)
His Master’s Cop (Jiří Vopava, 2002)
Jedním tahem... (Jiří Vopava, 2003)

Tomáš Hrubý
Folk & Country 7-8/08