Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Jako když v přírodě fouká vítr
hraje na Panovu flétnu Sylva Čekalová

Ačkoli si nedokážu představit, že by uměla vypočítavě kalkulovat, měla Sylva Čekalová od začátku dobré předpoklady pro své zviditelnění: hraje na Panovu flétnu, nástroj i v čase značně pestré instrumentace našich žánrů dost vzácný. Navíc na něj nehraje s nějakou ethno partičkou, ale s trampskou skupinou Lístek. Nenápadnou přidavačkou tak dlouho nezůstala: v loňském roce si přivezla ceny za nejlepší instrumentální výkon hned ze tří festivalů (Porta, Jizerská nota, Trampská nota Padochov). Téma rozhovoru jasné, ale nezůstalo jen u něj: v době, kdy jsme si povídali, se točily základy, v době kdy tyto řádky píšu, se míchá, a v době, kdy náš rozhovor vyjde, už budou minulostí pražský a plzeňský křest nového alba Lístku Den pramenů.

S povídáním začneme určitě u tebe osobně a hudbu necháme zatím stranou. Já vím, že jsi vystudovala Školu uměleckých řemesel, konkrétně keramiku. Čím se vlastně živíš?

Shodou šťastných náhod jsem se před několika lety dostala k restaurování kachlových kamen. Tatínkova známá znala vynikající restaurátorku Evu Symonovou, která se mě ujala a začla mě učit, za což jsem jí velmi vděčná. Doufejme, že po určité praxi budu moct mít licenci, abych mohla restaurovat i památky.

Baví tě to? Neděsí tě představa, že budeš až do důchodu restaurovat kachlová kamna?

Já myslím… (smích) důchod nenastane…

To zní dost pochmurně…

(Smích) Nemyslím tím, že bych umřela tak brzo, spíš, že se ta práce dá dělat do vysokého věku. Já jsem s ní hodně spokojená. A doma si dělám keramiku pro sebe, co mě baví. Čajové misky… a podobně. Zkouším je dávat do galerií, do obchodů. Ale ve velmi malém množství, protože to restaurování mě zaměstnává natolik, že je málo času. A jsem ráda, když stíhám hudbu a práci na keramice.

Hraješ s trampskou kapelou: jaký je vlastně tvůj vztah k trampingu?

Já mám hrozně ráda přírodu; lesy… uvolňují, uklidňují. Takže jsem v nich ráda. Maminka hodně jezdila na vandry, když byla mladá, takže… nás začala brát s sebou.

Bydlíš v Pyšelích, jako Jan Spálený nebo Dáša Andrtová. Jsi rodák nebo ses tam přistěhovala jako oni?

Do Pyšel jsme jezdili od malička, protože tam začali bydlet babička s dědou, a já jsem se tam přestěhovala v šestnácti letech, neb jsem si usmyslela, že bych měla ráda pejska a nechtěla jsem ho v pražském bytě. Tak jsem se nastěhovala k babičce, do domu se zahradou. Psici mám, tak… se mi plní sny… (smích) Praha mi rozhodně nechybí. Když jezdím do Pyšel, jsem podstatně spokojenější už jenom půlhodinovou procházkou od vlaku, to člověka nabije energií. Večer se dívám na hvězdy, ráno na svítání a je mi dobře.

Pojďme k hudbě: jaké byly tvé začátky? Odkdy, jak…?

Tatínek hrál doma na flétnu, na klarinet, na saxofon, tak jsem měla dobrou motivaci hrát taky. Takže chviličku – asi rok - jsem hrála na klarinet. Asi v osmi letech, takže v současný době z toho nic moc nezbylo... Doma sama, bez not, jenom podle sluchu, jsem si hrála na zobcovou flétnu, což se mi potom v Panovce hodilo… Chvíli jsem chodila do sboru, taky jako malá. Pak dlouho, dlouho nic.

Jak tě napadlo pořídit si Panovu flétnu?

Mě hrozně zaujal zvuk, když jsem ji slyšela jako malá ještě ze starý desky Magická flétna. Tahle deska to způsobila. No a pak trošku později, někdy v osmnácti, devatenácti, jsem pořídila Panovu flétnu. Sháněla jsem ji tehdy asi půl roku. Měla jsem požadavek, aby byla z přírodního materiálu, a ty se u nás nekonaly, jen novodurové, což jsem nechtěla. Nakonec mi ji vyrobili na zakázku.

Jak jsi se vlastně dostala k Lístku?

Já jsem začala chodit na koncerty Lístku, asi rok předtím, než jsem s nimi začala hrát. Se Zbyňkem jsme se seznámili přes moji tetu, která se s ním zná osobně. Dohodli jsme se spolu na hostování v jedné písničce a vyvinulo se z toho moje hraní s Lístkem.

Tvůj nástup do kapely byl takový zvláštní: ty jsi přicházela a téměř současně odcházeli Honza Frühwirt, Vašek Spurný, Martina Spurná i Saša Medek – tedy všichni kromě kapelníka Zbyňka Zatloukala. Uvědomovala sis, že nastupuješ na loď, která se potápí?

Ne, já jsem… to v té době nevěděla. Dosah toho, co se děje, jsem si uvědomila, až když už nějaký rozpad nastal.

Co bylo dál?

V podstatě pauza. Pořád jsme byli přesvědčený, že budeme pokračovat. Přišel zpátky Slim, který v Lístku hrál předtím, dávali jsme dohromady nový repertoár. Nakonec z toho sešlo. To bylo před prázdninami 2000 a o prázdninách už se objevil Alva a začli jsme zkoušet ve třech. V lednu 2001 přibyl ještě Radek.

Lákalo by tě hrát nějaký jiný žánr? Nedostáváš nabídky?

Ono je to poměrně složité z časových důvodů a pak - musel by to být naprosto jiný žánr, abychom se nepotkávaly jako dvě kapely na stejných soutěžních festivalech, to by nebylo, myslím, šťastný. A vždycky jedna kapela musí mít přednost, co se domlouvání koncertů týče, kvůli termínům.

Přečetl jsem si, že po roce samostatného učení jsi chodila na Panovu flétnu k Tomáši Valáškovi, což je hlavně rocker, ale já si ho pamatuji i z folkrockové kapely Rafael. Je to tak?

Ještě stále chodím. Třetí nebo čtvrtý rok, teď nevím. Stále je co se učit.

Když se budu chtít učit na kytaru, bude mne zajímat, jaký styl hry – což může souviset i s žánrem – můj vyhlédnutý učitel vlastně vyučuje. Existuje takové rozhodování i u Panovy flétny?

Já vím, že se učí klasická Panova flétna, ne tedy u nás v republice, ale jinde, takže noty na ni jsou. Tomáš učí improvizaci; v kytaře i v té flétně.

Jaký je hlavní přínos takovéhoto typu výuky?

Tomáš mi hodně pomohl, abych se vyvarovala chyb, které si člověk snadno navykne, když se učí hrát na nějaký nástroj, který nezná. A posunul mě určitě hudebně tam, kam bych se těžko dostávala sama. Teď už mě posunuje dál spíš po hudební stránce než po technické, protože… to už je jenom otázka cvičení.

Pro mě je Panova flétna nástroj, který má schopnost přenášet člověka do země, kde se hraje v souladu s přírodou.” To řekl tvůj kapelník a mě by zajímalo, co bys na základě svých jistě rozsáhlých vědomostí řekla o svém nástroji ty.

No, Zbyněk má talent… To jsou úžasný slova. Já si nejsem jistá, jestli o tom vím tolik, o Panově flétně je poměrně málo informací. Je to nástroj u nás známý už v pravěku, protože co je jednoduššího než svázat pár dutých kostiček nebo stébel rákosu k sobě a začít foukat… Tím je vlastně vysvětleno, jak Panova flétna vypadá a jakým způsobem se rozeznívá. A tón vydává velmi podobný, jako když v přírodě fouká vítr a rozeznívá rákosy a dutiny stromů… (smích) Vím, že Panova flétna byla známá v Indii, bezpochyby v Peru - tam je to národní nástroj dodnes - a v Rumunsku je hodně používaná v lidové tvorbě. Myslím, že proto, že je tak jednoduché ten nástroj sestavit, mohl vzniknout úplně kdekoliv. Lidé jsou si podobní uvažováním, tak proč ne. Ale někde se udržela víc a u nás… zmizela. Nevím z jakého důvodu.

Když je “zemí původu” tolik, tak je taky tolik variant Panovy flétny, nebo došlo k nějaké standardizaci?

Moje flétna je diatonická a vím, že se vyrábí i chromatické flétny. V některých zemích jsou hluboké tóny napravo, v některých nalevo. Jsou rovné dvouřadé i třířadé Panovy flétny - právě v Peru – já mám píšťaly sestavené do oblouku… Těch podob je více, ale princip je v zásadě stejný a nedá se na něm moc změnit. Rozsah je daný počtem píšťal. Některé hluboké můžou mít… přes metr délku.

Pojďme k chystané desce Lístku: bude vaše křtící šňůra pokračovat ještě v dubnu?

Patnáctého pokračujeme ve křtění v Ostravě, v Kulturním domě Gama, na Tónech cest, které pořádá Tempo di vlak a potom sedmnáctého ve Velké Bystřici, kde nám budou pomáhat se křtěním Pupkáči a Přátelé.

Michal Tony Antony, který vám vydávání cédéčka organizuje, mi říkal, že se do systému akciové společnosti přihlásilo 230 zájemců, kteří si vlastně desku předplatili. Co dostanou?

K akciovému certifikátu s podpisy dostanou CD a zpěvník. A taky pozvání na koncert a jmenovité poděkování v bookletu cédéčka.

Takže počet akcionářů byl dostatečný?

Určitě je to velká podpora. I kdyby jich nebylo tolik, tak bychom cédéčko natáčeli ze zodpovědnosti k nim. Víš, jak je to úžasný pocit, když víš takhle dopředu, že tě lidi podpoří a opravdu to CD chtějí?

Tomáš Hrubý

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.