Čankišou

Se Zdeňkem Klukou a ostatními ze skupiny Čankišou jsme si dali sraz v brněnském G studiu. Přišel jsem včas, ale Zdeněk jen vyběhl a řekl: “Promiň, ještě mícháme. Nechceš zatím udělat rozhovor s naším hostem?” Než jsem mohl nějak zareagovat, vystrčil ze studia Karel Heřman svým rovníkem útlou blondýnku. Začínal jsem se na rozhovor docela těšit. “Tohle je Julie, bude ti překládat z angličtiny,” řekl Zdeněk a sledoval, jak se marně snažím zaujmout atletický postoj. V zápětí za blondýnou vyplula snědá kráska. Moc toho z ní vidět nebylo, ale takové oči a pupík má jen kráska, to vím. “Fatima. Mluví arabsky,” prohodil Zdeněk a zmizel. “Helou, salám alejkum,” pronesl jsem a doufal, že dál si vystačím s češtinou. Obě dámy připluly ke stolku a usmály se na mne. Rty a očima. Dveře se pootevřely potřetí a vešel feláh v plátěném kaftanu. Fatima zabrebentila anglicky, něco, z čehož jsem pochopil Halef ben. Julie pravila, že Halef ovládá starosysrštinu a arabštinu. A pak se otevřely dveře znovu a vešel první Čanki mého života. Na své jedné velké noze a s berlou svěže přiskákal. Hovořil původním pralidským jazykem, jazykem Slunce, jak napsal ve čtrnáctém století Mandeville. Jmenoval se Bekábo a doufám, že štafetovým překladem jeho názory nebyly zkomoleny.

Skupinu Čankišou jsme objevili v roce 2000, když zabloudila v syrské poušti. Zdá se, že tenkrát pojali objížďku řetezové havárie na dálnici D2 příliš fundamentalisticky. Napojili jsme je, nakrmili a oni nám věnovali svou první desku. Po několika letech nám poslali s druhou i CD přehravač a pak se třetí i baterie a my zjistili, že jejich hudba se opravdu podobá naší. Tím vzniklo přátelství a protože kapela má nového vydavatele (Indies Scope Records – pozn. Jmb), našly se tentokrát peníze i na to, abychom poslali svého poradce, tedy mne, přímo na natáčení jejich nového projektu, aby se přece jen vychytaly drobné písečné blechy.

Nevycházíme z překvapení. Tak třeba kniha Ukopnutý palec. Vy vážně píšete zleva doprava? To mi doma těžko uvěří. Překvapilo mne, kolik lidí u vás o Čanki ví. Musím se přiznat, že vědomosti našeho lidu o vás jsou mnohem menší. Na druhé straně, uvažujeme, že založíme čankijskou kapelu, která bude interpretovat váš folklór: V hodoníně za vojáčka, Co jste hasiči a Stánky už cvičíme.

To je taková těžko přeložitelná slovní hříčka. Bez kontextu naší historie by vás to spíš zavedlo. Ale jedno naše přísloví říká, že dívka, která příliš často Lé La nakonec Šam sut.

Musím vám oponovat. Didgeridoo jsme vynalezli nezávisle na Australanech. K čemu vy byste použili dutou hůl, která je k výrobě berlí nevhodná?

Jak sleduji váš život, bude to den jako každý jiný. Jen vyjde deska inspirovaná naší kulturou. Rozhodně vám to nemůže uškodit a nám snad taky ne.

(Rozhovor s členy kapely Čankišou přineseme příště, pokud domíchají.)

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 4/2008

HOME