Neradil jsem se s nikým. Asi se mi podařilo tímto způsobem zúročit nějaká pozorování a osobní výzkumy, pátrání, šmírování a tajné nakukování do ložnic a koupelen. Vycucal jsem si je pak z prstu během tří měsíců v takovém příjemně horečnatém tvůrčím opojení. Nikdy předtím se mi to nestalo. A jestli se dokážu vcítit do žen, ať posoudí posluchači sami, nemyslíte, že by nebylo by nic trapnějšího, než se vydávat v tomto oboru za znalce?

Hraju ty písničky na koncertech už skoro dva roky, věřím jim.

Chtěli jsme – mluvím v množném čísle, protože jsme na výběr byli minimálně dva – aby každý z těch příběhů interpretovala zpěvačka přesvědčivě. A také jsme si přáli, aby ženské hlasy na této části alba působily co nejpestřeji a nejzajímavěji. Zní to jednoduše, ale tak úplně jednoduchý ten výběr nebyl.

Někdy se to mohlo stát, ale většinou jsme nemuseli zdůrazňovat, že to nejsou písničky ušité zpěvačkám na míru, nejsou psány v první osobě a že nám jde o věrohodné převyprávění příběhu a ne o niternou zpověď…

Věděl jsem, že dobře zpívají a jsou to rozhodně výrazné osobnosti. Navíc jsou mi ty dámy lidsky blízké, mám je rád a vážím si jich.

Ne. Asi šest oslovených zpěvaček se omluvilo. S tím se při tak rozsáhlém projektu počítá.

Je to podraz. To víte, každý dělá co umí, aby se moc nenadřel a vydělal prachy...

Nebo mám odpovědět vážně? Jsou to zkrátka dva úplně rozdílné přístupy k interpretaci textů. To ani není v umění nic nového. A já už teď při natáčení bývám překvapen, jak některé texty znějí v cizí interpretaci jinak a dokonce v konfrontaci s mým podáním dostávají další rozměr. Připadá mi to zajímavé a zábavné. Někdy je to pro mne dokonce i poněkud šokující.

Radši si to poslechněte sám, já jsem rád, že všechny zpěvačky vydržely samotné natáčení. Můj způsob psaní textů a jejich zhudebňování se v posledních letech hodně proměnil, a tak to, co v mých ústech zní jakoby samo sebou, muselo být pro některé z nich dost těžké. O to víc obdivuji, že to zvládly a žádná z nich ze studia neutekla. Zvláštní poklonu bych rád složil čínské zpěvačce Feng-Jün Song, která sice ovládá češtinu téměř dokonale, ale tady musela zvládnout nejen jazyk, ale i značně specifické frázování a formu písničky o Květě – bohyni kuchyně.

Nechte se překvapit. Taky se necháme, protože ten projekt se vyvíjí a žije tak trochu svým vlastním životem. Každopádně chystáme na jaro velký koncert v Divadla Archa.

Některé ze zpěvaček účinkujících na albu jsem požádal o odpovědi na dvě anketní otázky:

1. Překvapilo vás, že vás Jan Burian oslovil, abyste nazpívala jednu písničku na album Dívčí válka?

2. Prožívala jste nebo prožíváte v životě podobné pocity jako žena z písně, kterou na albu zpíváte?

Jana Koubková – Eva, která končí s dietou

1. Ani ne. Známe se už dlouho, jen každý chodíme jinými cestami. Potěšilo mne, že mi tuto spolupráci nabídl, a že jsem se ocitla v tak vybrané dámské společnosti.

2. No, škoda, že už mi dávno není “těsně po třicítce”. To jsem žila a zvláště “uprostřed noci” velmi intenzivně. Ve třiceti jsem začala zpívat jazz v “Jazzsanatoriu Luďka Hulana”, uskutečnila jsem si tak svůj sen a navíc jsem v té době potkala chlapa, o kterém jsem si myslela, že je ten pravý. Nebyl. Zato jazz mě nezklamal. Takže pocity té Evy, o které zpívám, prožívám spíš teď – těsně po šedesátce – tedy v jednašedesáti. Ale i teď si žiju podle své chuti, chlapi se mě pořád líbí, a dietu sice nedržím, ale všímám si co jím, a taky se dost hejbu. Protože být tlustá – to by nebylo podle mého gusta!

Iveta Kováčová (Triny) – Jarmila, která možná zůstane sama

1. Ano, překvapilo, a mile.

2. Jarmila je trochu tvrdší holka než jsem já. Asi bych nedokázala být takovej kruťas. Neznamená to ale,že věci někdy takhle nevidím...Většina mužů ve mně myslím lilii nevidí, i když jí každá žena po celý čas věků je! A právě ten sladkej Amorkův šíp s pelyňkově jedovatým hrotem nechává nás lilie bez tepla a lásky... rozporcované na kusy, smířené s tím,že tomu tak je už navždy. Krájet pak bez citu a potřebné důvěry každého, kdo o nás “stojí”, nechat je tiše odplout si, jen se vzpomínkami, po moři odpuštění... to si umím představit.

Myšlenka, aby se nejen muži stali více feministy, se mi líbí. Těším se na to, až si budeme konečně rozumět.

Dorota Barová (Tara Fuki) – Lenka, která tančí na jídelním stole

1. Byla jsem samozřejmě mile překvapena. Je to pro mne vždycky zvláštní, když mě osloví

jako zpěvačku, protože většinou nahrávám jako host violoncello.

2. Žena Lenka z písně je vdaná, má děti, a nějak jí život zevšedněl. Já jsem ještě svobodná a nemám děti. Doufám, že v budoucnu se nebudu cítit jako ona v té písni.

Ester Kočičková – Alice, která má dva milence

1. Ani ne. Totiž, když jsme se před časem seznámili osobně, měla jsem dojem, že naše osobní i tvůrčí sympatie jsou vzájemné.

2. Ta “moje Alice” má dva milence naráz. Kdysi jsem se k takovému experimentu odhodlala, ale ke štěstí mi to příliš nepomohlo. Inu, jak tvrdí jedno valašské přísloví a jak, byť jinými slovy, také trefně usuzuje Jan Burian – kde kuchařů šest, není co jest! (Doufám, že s ním takto nikdy experimentováno nebylo ani nebude, a pokud ano, jen s příjemnými důsledky.)

Martina Trchová – Magdaléna, která si připadá jako návnada

1. Překvapilo mě to velmi mile. Nikdy jsem se necítila jako zpěvačka, spíš jako písničkářka, a tak to byla příjemná výzva. Myslím, že vím, proč si mě Honza Burian vybral právě pro tuhle věc.

2. Řekla bych, že Magdaleně dost rozumím, když říká, že si připadá “jako kus masa v pavilonu šelem”... Ale je to její příběh, já ho jen vyprávím.

Zbývá doplnit, o čem písně pojednávají. Ale nejlepší bude dát slovo přímo autorovi a jeho textům. Tady jsou krátké úryvky.

Štěpánka má dovolenou
Hraje lakros s naběračkou
Golf se smetákem v ložnici
Kriket s koštětem v chodbě
(Štěpánka, která má dovolenou)

Uprostřed noci
Těsně po třicítce
Končí Eva náhle s dietou
Ne že by toužila být tlustá
Bude však konečně žít
Podle svého gusta!
(Eva, která končí s dietou)

Květa – bohyně kuchyně
Svými koláči by potlačila všechny vzpoury
Její nádivka je vyznamenáním za statečnost
A její závin nejlepším fáčem na rány
(Květa, která je bohyní kuchyně)

Anežka není odpoledne doma
Marně jí dcera klepe na dveře
Je na hřbitově jako obyčejně
Vrátí se kolem večeře
Jedině tam se cítí trochu v klidu
Zalije kytky Vzkřísí plamen svíčky
I nápis přetře A pak - po úklidu -
Postává mlčky s přivřenými víčky…
(Anežka, která není doma)

Honza Hučín

HOME