Ať tam toho Orffa máme…

Rozhovor s vítězem Zahrady 2007

Skupina s hravým, avšak nesnadno vyslovitelným názvem Burana Orffchester přijela loni poprvé na Zahradu. Jinak ani nemohla, o rok dříve totiž ještě neexistovala. V hlasování diváků skončila na krásném pátém místě, což tehdy znělo pro jejího zakladatele a autora většiny repertoáru Antonína Macečka (jinak též kapelníka skupiny Lucrezia Borgia) neuvěřitelně. Letos soutěžila Burana na Zahradě podruhé – a u diváků suverénně zvítězila. Následující rozhovor S Tondou Macečkem vznikal nadvakrát. O počátcích kapely a o jejím prvním albu Nas mnogo jsme se bavili ještě před letošní Zahradou. Po letošním červencovém úspěchu jsem kapelníkovi Burana Orffchesteru položil několik doplňujících otázek.  

„V Kuřimi bylo naše první vystoupení“

Tondo, proč jste si dali tak nesnadno vyslovitelný název?

Vymysli dneska název, který bude zajímavý, razantní a ještě nějak vystihne to, co hraješ. Míťa Denčev, se kterým jsme Buranu zakládali, přinesl název Buran, což, jak říkal, znamená rusky „bouře“. Mně se ale okamžitě vybavila Carmina Burana od Carla Orffa, a tak jsem řekl: Co takhle Burana, Burana orchestr. A naše zpěvačka Ivuška Burdová dodala: Nebo ještě lépe Burana Orffchester, ať tam toho Orffa máme. Takhle nějak ta hříčka vznikla.

Kdy jste dali kapelu dohromady?

V roce 2005 jsme se skupinou Lucrezia Borgia natáčeli desku O Hroznové koze, na které se objevuje spousta dechových nástrojů. Tehdy s námi bylo ve studiu několik muzikantů z budoucí Burany a pár těch písní už mělo takový ten balkánský zvuk. Když jsem v prosinci 2005 tuto desku u Míti Denčeva masteroval, Míta mi řekl: To by mě bavilo hrát. – Což mě velmi potěšilo, protože Míťa byl pro mě pan muzikant. A tak jsme probírali co a jak a následně si slíbili, že spolu, když bude čas, něco uděláme… Byla polovina ledna 2006. Já jsem posílal za Lucrezii přihlášku do Konkursu Zahrady a tehdy mě napadlo jen tak zčistajasna zvednout telefon a zavolat Míťovi. Říkám: Míťo, nechceš udělat pár písniček a poslat je do Konkurzu? Jestli máme založit novou kapelu, tak tohle je motivace. Oni nás sice nevyberou, ale skupinu jsme stejně dělat chtěli, tak proč to nezkusit. – On se jenom zeptal: A máš ty písničky? – Já na to: Mám jich asi pět roztočených (to, co zbylo z jednoho mého projektu, který šel během roku do ztracena; a nebýt toho, Burana asi neexistovala). Ale je potřeba je dokončit. Musel bys do nich dohrát harmoniku, musely by se udělat sbory, nahrát klarinety a tak dále. – Připomínám, že byla polovina měsíce a uzávěrka je koncem ledna. Míťa nahnal do studia své muzikanty, tedy tu půlku budoucí Burany z jeho spolku Klokočí, a aniž jsme se navzájem vůbec znali, ty písničky jsme u něho dokončili. Nutno říct, že když bylo hotovo, byl jsem z výsledku víc než příjemně překvapen a ostatní myslím taky.

Lucrezia Borgia je znojemská kapela. Ke kterému městu se hlásí Burana?

Nejvíce je v kapele muzikantů ze Znojma: Radek „Baloun“ Svoboda (trombón), Lukáš Šilingr (tuba), Milan „Bzuk“ Škaroupka (banjo), Ivuška Burdová (zpěv a šalmaje) a já. Milan Kratochvíl (perkuse) je ze Vsetína, Míťa Denčev (zpěv, akordeon) pendluje mezi Českými Budějovicemi, Prahou a Brnem. Petr „Slunce“ Kříž (kytara) je od Telče, Kulda (bicí) z Jihlavy, Ladík Gregor (klarinet) z Brna, Mirek Kratochvíl (trubka) z Moravských Budějovic a Ivan Jelínek (druhá tuba) z Jihlavy.

Vraťme se ke Konkurzu Zahrady 2006. Uzávěrku jste tedy stihli…

Ano, do Konkursu jsme stihli poslat pět písniček. Ale když mi Jupp zavolal, že nás vybrali a že máme zahrát na Konkursu v Kuřimi, musel jsem svolat všechny muzikanty, navzájem jsme se pěkně představili, udělali tři zkoušky, na kterých jsme stačili nacvičit tak akorát tři požadované kusy, a jeli jsme na Konkurs. V Kuřimi to tím pádem bylo vlastně naše první veřejné vystoupení. Potom následovala Strážnice u Pavla Kopřivy, a pak už jsme přijeli soutěžit o Krtečka. A dopadlo to, jak to dopadlo…

Počkej, skončili jste tehdy na krásném pátém místě a ty to snad říkáš zklamaně…

Když jsme na Zahradě spustili a já jsem viděl, jak to ty lidi odhodilo tři metry dozadu, tak mi proletělo hlavou, že na ten náš nářez asi nejsou připraveni. Když jsme dohráli, polovina kapely odjela, protože si mysleli, že budeme asi poslední. Zbytek se nějak propil do následujícího dne, ale pak odjel taky. Na vyhlášení výsledků jsem původně ani nechtěl jít. Ale když potom Jupp výsledky četl, postupoval odzdola nahoru a překročil už desítku, tak mě v tu chvíli napadlo, jestli to snad nečte obráceně. Když jsem se dozvěděl, že jsme pátí, byl to samozřejmě šok.

Velké vítězství improvizace

Zní to opravdu neuvěřitelně. V lednu jste se začali dávat dohromady, v červenci jste se úspěšně zúčastnili našeho největšího festivalu a před Vánoci vám vyšla deska. Jak se vám to podařilo?

Naše první demo, určené především pro Konkurs Zahrady, se dostalo do rukou Pavlu Kopřivovi z vydavatelství FT Records a ten mě překvapil tím, jak moc se mu naše hudba líbí. Chtěl nám vydat desku ještě před festivaly. Jenže my jsme repertoár taktak dokončili na podzim, a měli jsme co dělat, aby se vše stihlo do Vánoc.

Jak probíhalo nahrávání alba? Kapela má jedenáct členů, to jste museli strávit ve studiu pořádně dlouhou dobu…

Nahrávali jsme dva dny po šesti písničkách a třetí den Míťa s klukama dotáčel své dvě věci. Byl to docela chaos. Všichni jsme nahrávali živě, písně jsme měli sotva nacvičené. V té rychlosti se nedalo dost dobře všechno uhlídat, ať už v instrumentaci, nebo ve zpěvu. A to nemluvím o režisérovi, který z nás chvílemi taky ujížděl. Ale myslím, že výsledek nedopadl nejhůř. Na základě CD jsme například dostali nabídku k živému hraní v televizi v pořadu Na moll. Ale zdůraznil bych ještě jeden detail: Naše písničky jsou celkem divočina a my jsme věděli, že budeme hrát hodně na folkových festivalech. A taky jsme tušili, že jedna z mála hudebních stanic, které by mohly být ochotny nás hrát, je Proglas. Ale co nabídnout? Většina naších písní myslím není to pravé ořechové pro jakékoliv rádio, a tak jsme na poslední chvíli přinesli do studia ještě dvě klidnější písničky. Míťa Hedviku a já Pod soudným vrchem. Když jsme tu nahrávali, bylo to velké vítězství improvizace. Kytarista Péťa Kříž k ní dostal akordy a text až přímo ve studiu pod červeným světlem.

Já se vrátím k procesu vzniku kapely. Jak jste postupovali při výběru jednotlivých hudebníků a hlavně nástrojů? Řekl sis například: Budeme hrát Balkán, tak musíme mít tubu?

Víš, já jsem si neříkal, že to bude Balkán. Pro mě to všechno jsou jen módní trendy. Že to tak nakonec vyznívá, je věc jiná. Já se ovšem s naším hudebním směrem maximálně ztotožňuji. Pokud budeme někdy dělat další desku, bude to sice opět world music, ale kam nás to zanese, se ještě uvidí. Jestli to bude víc Turecko, nebo Rusko, bigbít, nebo country. Míťa mimochodem už hlásil i tango. Prostě napříč různými žánry. Někde jsem už dokonce slyšel názor, že zníme jako Zappa revival apod. Já osobně miluji například Toma Waitse nebo Emira Kusturicu a tam ta tuba skutečně ukazuje, co umí. V porovnání s baskytarou nebo kontrabasem je pro mě bezkonkurenční. S Míťou jsme zajedno, co se týče používání bezpočtu různých nástrojů, ale záleží taky na tom, o co si ta která píseň taky řekne. Začali jsme s niněrou, sem tam se mihne šalmaj, pořád zvažujeme i housle. Změny v nástrojovém obsazení, tím myslím hlavně v aranžmá, se tedy nevylučují, ale naopak víc než vítají.

Já bych ze všech nástrojů zdůraznil konkrétně akordeon Míti Denčeva…

Míťa má z nás nejbohatší hudební zkušenosti, hraje spoustu let. Začínal v Českomoravské, ještě když se nejmenovala Čechomor. V Brně je myslím málokdo, s kým nehrál. Napsal písničky pro spoustu skupin a interpretů: Frantu Černého, Bokomaru, Folk Team a mnoho dalších. Dnes dělá hlavně filmovou hudbu.

„Aby nenastal nějaký lapsus…“

Už jsme probrali loňskou Zahradu, nahrávání alba, ale co letošní úspěch? Tušili jste, že v klání o Krtky můžete zvítězit?

Tušili, netušili. Ono je dost těžké odpovědět popravdě a nepůsobit nabubřele. Když jsem loni pouštěl naše demo na Znojemském vinobraní Štefanu Schwarcovi ze Shivers (ti spolupracovali s Lucrezií Borgií na CD Válka růží), už tehdy prohlásil: Na co my polezeme na Konkurs Zahrady, když vy ji stejně vyhrajete? Nebo Jiří moravský Brabec po Konkursu napsal: Že by příští adepti na Krtka? I Pavel Kopřiva z FT Records neustále hlásal do éteru něco o hitu letošní festivalové sezóny. Tak jak mám na tvou otázku odpovědět? Řeknu to takhle: Spíš jsem trnul, aby nenastal nějaký lapsus a my neskončili nějakou náhodou nebo schválností osudu hodně dole a nebyli kvůli tomu očekávání naopak ku posměchu. Nikdo neměl ani tušení, oč byla soutěž jednodušší v minulém roce. Ovšem za každý úspěch musí být člověk náležitě potrestán, aspoň v té naší kotlině. Je mi jasné, že naše vítězství nebude moc po srsti ryze folkovým serverům a puristům. Vždyť podle nich vlastně zvítězil hodně hlasitý cirkus, a to na v podstatě folkové Zahradě, byť se festival v posledních letech stává multižánrovým. Jenže už loni vyhrál Rabín. Třeba se tedy něco děje…

K čemu vám cena může být užitečná? Bude to vstupenka na další festivaly?

Pro mě a myslím že i pro zbytek Burany byl obrovský zážitek zahrát si ty dva koncerty v amfiteátru, kde na naši muziku tancovala strašná spousta mladých lidí. Zpívali moje texty, které neměli odkud znát. O kus výše seděl nepřehlédnutelný Jiří moravský Brabec a smál se. A další a další. Na to se nezapomíná. Ale následně si uvědomíš, že právě tihle všichni lidé ti dali tu možnost si v amfiteátru zahrát, a jsi jim za to strašně vděčný. A myslím, že i díky tomu jsme jim tu energii, kterou nám poslali na pódium, bohatě vraceli zpět. Pokud nám cena, kterou jsme vyhráli, bude sloužit právě k tomuhle, pak už víc nechci. Ale abych odpověděl konkrétně: Vstupenka to asi je, protože nám po vyhlášení výsledků nabídky na další festivaly přišly.

Jak se bude dál vyvíjet vaše hudba? Předpokládám, že to bude pořád „nářez“…

Nářez to možná bude, ale třeba úplně odjinud než teď. Miluji tolik hudby, že inspirace tryská opravdu ze všech stran. Snad jen tradiční česká dechovka mě poněkud obtěžuje. A jestli mám projít opravdu každou hudbou, kterou mám rád, budu na to potřebovat nejmíň dalších deset hudebních životů. Tím chci říct, že je pro mě hudební vývoj hodné důležitý. Dost dobře si neumím představit, že budu ještě za deset let hrát věci stejně jako dnes. Já vím, že spousty kapel to takhle dělají, nevidím na tom nic špatného, jenom bych rád šel jinou cestou.

Téměř všechny písničky na albu Nas mnogo jsou tvoje, jen dvě složil Míťa Denčev. Má někdo další v kapele autorské ambice?

V Lucrezii se občas projevuje i naše zpěvačka Ivuška Burdová. Tady si zatím možná neví rady se žánrem. Ona je vychovaná na klasice a tohle jsou pro ni spíš úlety. A myslím, že nejenom pro ni. I ostatní jsou myslím rádi, že do sebe ty moje zvrácenosti vůbec natlučou. Jsou to sice všechno špičkoví muzikanti, ale na můj hudební přístup si teprve musejí po troškách zvykat. Není radno je vyděsit hned ze začátku.

Muzikanti tedy nemůžou mluvit ani do aranží?

Naopak, mám rád, když každý je ve svém nástroji maximálně tvůrčí, a tak třeba sólo, které vymyslím já, dovede k úplně jinému rozměru. Jenom tu píseň musím na konci taky poznat.

Milan Tesař

Burana Orffchester:

Internetové stránky: www.burana.cz

Album: Nas mnogo (FT Records 2006)

HOME