Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor

HOME

zpět na seznam
Bůhví míří všemi směry

Když jsem s Pavlem Trojanem telefonicky domlouval sraz na tento rozhovor, skákala nám do řeči neustále jakási kytara. Pak se ukázalo, že mi kapelu mobilní operátor vypátral ve studiu. Už zase.

 Proč točíte desku, když jste před rokem jednu vydali?
Minulou desku jsme opravdu vydali před necelým rokem, v prosinci. Mezitím se ale vyměnil trumpetista, naskládali jsme nové písničky…

To máte takový autorský přetlak, že točíte jednu desku ročně?
Dostali jsme nabídku od kamaráda Michala Dvořáka, který nám vydal i tu předchozí desku. Točíme v příjemné atmosféře studia Tomáše Haranta, Michal cédéčko vydá a pravděpodobně ho nabídne i nějaké větší firmě.

Kolikáté album to bude?
Jak se to vezme. Poslední deska měla poloviční délku a to předtím byly spíš jen demáčky, takže regulérní album se standardní délkou to bude vlastně první. Liší se i tím, že na něm bude spousta hostů.

Bude to znamenat jiný zvuk proti tomu, jak vás lidé znají z koncertů?
Každá písnička zní v mých uších jinak. Zařadili jsme různé dechové i smyčcové nástroje, dudy, sám si to všechno ani nepamatuju.

Tedy směs různých stylů?
Ano, bude to hodně pestré. Posluchač možná ani nebude věřit, že je to pořád jedna kapela. Na jedné straně třeba píseň Compay Segundo, ve které zpívá nefalšovaný Kubánec, na druhé Noc v Bělehradě à la Big Band s mohutnou dechovou sekcí.

Hrajete i nějaké klasické jazzové standardy?
Naše kapela se dala dohromady z lidí, kteří se muzikou normálně živí a standardy samozřejmě hrají v jiných skupinách. Každý z nás se věnuje něčemu trochu jinému, od samby po Beatles aneb od Vlacha po Bacha, dokonce i textaře máme študované, Martin Hrubý a Vojta Probst studují tvorbu textů na VOŠ J.Ježka.

Neměli jste při takovém rozpětí zájmů jednotlivých členů problém se dohodnout na stylu muziky v kapele, případně na konkrétním aranžmá každé skladby?
Každý hraje tak, jak to cítí. Když se nám něco nelíbí, řekneme si to, hraj to takhle, zpomal, zrychli, eventuelně nehraj vůbec...

Vaše hudba není úplně typická pro folk a country, přesto se v těchto žánrech účastníte různých soutěží, dokonce jste byli na Trampské portě. Necítili jste to už trochu jako úlet? S jakou představou jste jeli do Ústí?
My odmítáme škatulkování a nechtěli jsme vypustit Trampskou portu kvůli nějaké představě, že to je kotlíkářská akce. Dost nás překvapilo, že jsme zrovna v Trampské uspěli víc než v jihlavské Portě, záleží víc na tom, jestli je písnička dobrá, než jestli ji hraje deset chlapíků u ohně na španělky.

Přestože vás mnoho lidí v ústeckém semifinále chválilo, nakonec jste do finále nepostoupili. Myslíš, že to bylo kvůli konzervativním porotcům?
Tak bych to neřekl. Prostě jsme se netrefili tak úplně do vkusu. Nakonec kdybychom zahráli třeba na hardrockovém festivalu, taky by nás asi těžko přijímali.

Inspirace z Balkánu

Na Internetu jste raritou v počtu jazyků, kterými hovoří vaše stránky www.buhvi.cz, našel jsem dvanáct jazykových mutací. Proč?
To je taková srandička, studuju slavistiku a tak mě napadlo udělat víc mutací než jenom obvyklou angličtinu, případně němčinu.

Většina z nich je východoevropská, třeba slovinština nebo litevština. Máš k těmhle zemím zvláštní náklonnost?
Profesionálně určitě ano, kvůli slovanským studiím na Fildě v Praze. Sám osobně jezdím více do východní a jihovýchodní Evropy, což ale neznamená, že tyhle země považuju za lepší. Západ je kulturně velmi zajímavý, Východ mi ovšem připadá zatím neobjevený, nedoceněný.

Projevuje se to i ve vaší muzice?
No určitě! Na nové desce se objeví dva ruské motivy od kytaristy Martina, já jsem přispěl dvěma texty na motivy Srbska a Litvy. Pojem slovanská duše je trochu klišé, ale možná na tom přece jenom něco bude.

Z východní Evropy se dá ale jít ještě dál, do Turecka a vůbec do Orientu.
Tam jsme zatím nedorazili, i když Ondrova afgánská Laila na koncertech zabírá spolehlivě.

Před pár lety přišla módní keltská vlna, teď se začíná hodně hrát hudba z Balkánu. Myslíš, že to je taky jenom móda, která odezní?
Nevím, zda to je móda, zda a kdy odezní, stoprocentně cítím, že to je silná vlna. Ta muzika je opravdu dobrá, jenom se o ní nevědělo – podobně jako keltská hudba, která se musela objevit pro širší veřejnost. Dobrá hudba vydrží dlouho. My ale nehrajeme vyloženě balkánskou muziku, nekopírujeme, spíš se jen inspirujeme, a to nejen Balkánem.

Touláte se na lovu inspirace jen po světě, nebo se díváte i po tuzemsku?
Samozřejmě domácí scéna je pro nás taky zajímavá. Pokud jde o mě, oslovil mě Kryštof. Martin Hrubý by určitě zmínil Zuzanu Navarovou, Traband – mimochodem dva členové Trabandu nám hostují na desce. Za ostatní kluky si mluvit netroufám, ale nový trumpetista Kája si doma asi nepouští svou předchozí kapelu Děda Mládek Illegal Band (smích).

Obyčejné písničky

Jak si představuješ kapelu za tři, za pět let?
Bereme to všichni vážně. Přiznávám, že jsem trochu černá ovce, protože jediný nestuduju muziku a měl bych s tím něco brzy začít dělat, kluci jsou pořád lepší a lepší... Určitě bychom chtěli svou muziku nabídnout více posluchačům a je asi jedno jak, pokud je dobrá tak uspěje. Uvidíme.

Jedna věc je celkové zdokonalování, druhá styl, hudební pojetí, zvuk. Kam by v tomhle měli Bůhví podle tebe směřovat?
Tohle řešíme ze dne na den. Dokonce se ani teď, kdy nahráváme, nebráníme změnám v aranžích. Třeba dneska přišel Ondra s novou aranží písně Žízní hynu, ráno jsme si to zahráli ve zkušebně a odpoledne natočili ve studiu.

Hráváte v nějakém klubu pravidelně?
Pravidelně ne. Zásadní slabinou Prahy je, že v centru nemá pořádný klub. My jsme vyzkoušeli snad všechno od Vagonu po Baráčnickou rychtu a zvukově nám nesedělo skoro nic, anebo tam bylo moc draho pro návštěvníky.

Tak jinak – máš nějaké vysněné místo, kde by sis chtěl zahrát?
Nad tím jsem neuvažoval. Rád bych si zahrál v Polsku, tam je publikum otevřené a vnímá muziku mnohem živěji. Jinak žádný konkrétní sál mě nenapadá, spíš bychom si chtěli zahrát na letních festivalech, kde je dobrá atmosféra

Můžou si ale vaše písničky posluchači zpívat s vámi?
Snad ano, naše písničky jsou obyčejné, jednoduché, o běžných věcech.

Na jakou konkrétní písničku na nové desce by sis vsadil? Co bude hitem?
To je těžká otázka. Laila zabírá na koncertech, beatlesovská Žízní hynu je pro mě srdeční záležitost. To jsou moje tipy.

Budete se snažit prosadit i v rádiích?
Rádi bychom. Dřív jsme to zkoušeli, teď to tak trochu lajdáme. Potřebovali bychom manažera, který by se o to staral. My sami máme hlavy plné jiných věcí.

Kdy chcete cédéčko vydat? Předpokládám, že teď finišujete, abyste stihli vánoční trh.
Určitě bychom rádi dali desku do prodeje ještě před Vánocemi, ale křest odložíme až do dalšího roku. Pokud by jí naši milí posluchači chtěli mít jako první, mohou si jí objednat na našem webu buhvi.cz..

Není to obchodní chyba? Takhle se o vás nebude vědět.
V prosinci bychom to nestihli – a lidi v té době mívají vůbec jiné starosti. Jako lepší termín se nám zdá přelom února a března, kdy se do Prahy vracejí studenti, takže se v té době na koncerty začíná výrazněji chodit. Den a hodinu ještě přesně nevíme, ale místo ano: Lucerna Music Bar.
Honza Hučín

Bůhví
Ondřej Brzobohatý – klávesy, zpěv
Martin Hrubý – kytara, zpěv
Karel Pičman – trubka, tamburína, zpěv
Jaromír Telenský – bicí
Pavel Trojan – baskytara, zpěv

www.buhvi.cz
zpět na seznam rozhovorů

HOME

  

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 
Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.