Bran se označuje jako francouzsko-česká nebo dokonce bretaňsko-česká kapela. Ve skutečnosti je v současné sestavě Bretonec jen jeden – zakladatel skupiny David Pajot. Díky němu se však dala dohromady parta, která se bretonské hudbě cíleně věnuje a která u nás rozšiřuje spektrum takzvaných keltských kapel o další originální pohled. Já jsem se k rozhovoru sešel se dvěma českými členy Bran: s kytaristou Vojtěchem Jindrou a kontrabasistou Petrem Tichým. Pouštěli jsme si písně z nového alba An delienn a mezitím hovořili o minulosti i současnosti kapely.

J: David Pajot přijel v 90. letech z Bretaně do Česka studovat češtinu. Od té doby učí v Praze na Francouzském institutu. Jako muzikant nejdříve improvizoval po pražských pubech s irskými nebo australskými muzikanty a právě to byl základ jeho pozdější kapely. Lidé se střídali a nakonec ve skupině kromě něj zůstali samí Češi. Mimochodem David se narodil v regionu, jehož hudbu nyní Bran zpracovává.

T: Já jsem se do ní dostal jako poslední. Kapela hledala nového basistu, a tak mi zavolali. Poslechl jsem si jejich muziku a líbilo se mi to.
J: V kapele se vystřídalo už několik kytaristů. Mně to spadlo do klína, když hledali někoho nového. Je to tedy podobné jako u Petra.

J: Především to v bretonštině znamená “havran”, ale zároveň je to třeba jméno Draculova hradu v Transylvánii.

J: Především z bretaňského folklóru. Valnou část repertoáru tvoří námořnické písně, protože Bretaň je země námořníků. Dále čerpáme z dalších tradičních témat a také z bretonských tanců. Bretonci mají asi 200 různých tanečních forem a my na ně vytváříme vlastní melodie a aranžmá. Snažíme se to dělat v tradiční formě, ale nově.
T: Vojta například složí novou melodii na tradiční text. A David potom řekne: To je ten a ten tanec. Potom tedy skladbu ve stylu toho tance dokončíme.
J: David si novou skladbu nakrokuje a zjistí, že by to mohl být třeba plinn, což je právě jeden z tradičních bretonských tanců.

J: Pro bretonskou hudbu je jednou ze základních forem valčík. Čtyřdobých tanců je nepřeberné množství a liší se třeba jen tempem. Zatímco Irové mají tradičních tanců několik, Bretonci jich mají desítky až stovky.

J: Ano, my máme na albu například pětičtvrťovou skladbu, o které David říká, že je to valčík. V bookletu to komentujeme slovy: “Valčík na pět dob, protože tři jsou málo…” Nás by nenapadlo tomu říkat valčík, protože Češi takhle nejsou zvyklí uvažovat. Ale David říkal: Proč by nemohl být valčík na pět?
T: Potvrdilo se nám to na festivalu v Lorionu, kde lidi na podobné skladby normálně tančili. Nejdříve chvilku poslouchali, ale potom začali tančit valčík…

J: Bretonsky a francouzsky, což jsou dva jazyky, které k regionu, jehož hudbu zpracováváme, patří. Na našem novém CD jsou jak texty od Davida Pajota, tak texty lidové a také dvě zhudebněné básně básnířky Anjely Duval.

J: Francouzsky umí naše flétnistka Petra Scaforgliero. Ostatní ne.
T: Já se francouzsky trochu domluvím, ale není to žádná vysoká úroveň.
J: Já vůbec.

J: Nějakému hlubšímu studiu jsme asi nepropadli, ale ledacos pochytíme, když ty skladby zpracováváme.
T: David je učitel, takže nám dá výklad ke každému slovíčku. Nicméně je těžké učit se další jazyk, který člověk nepoužívá.

J: Já nevím, jestli se to tady dá vůbec říct…
T: Já to říct můžu, mně to zní dobře. David zpívá perfektně, zní to přirozeně, krásně to chrčí a hezky se to poslouchá.

J: Ano, každý rok pravidelně hráváme přímo v Bretani. Na konci srpna jsme například během 14 dnů sjezdili celou Bretaň od jihu k severu: od klubových a festivalových vystoupení až po tradiční zábavy, na kterých velké množství lidí tančí tradiční tance. Byla pro nás velká pocta, že ti lidé na naši hudbu reagovali a byli schopni na ni tancovat.

T: Velmi vřele, byli velmi překvapení a velmi potěšení, že se tím někdo mimo Bretaň zabývá. Bylo to pro ně poutavé, protože máme jiný zvuk než místní kapely. Určitě jsme netrpěli tím, že bychom měli méně posluchačů než bretonské soubory.

T: Nástrojovým obsazením, protože máme bohaté perkuse, které nejsou pro bretonskou hudbu typické.
J: V keltské muzice je dnes běžné, že se v ní používají například i africké perkuse. Ale naše kapela je výjimečná i aranžemi skladeb. I bretonští muzikanti nám říkali, že náš pohled na zpracování jejich skladeb je hodně odlišný.

J: Přirovnal bych jej asi k šalmaji. Je to malá dřevěná trubka s velmi pronikavým a silným zvukem, který se vyrovná třeba skotským dudám.

T: Je to práce celé kapely, ale většinou dodá nějakou první skicu Vojta a my ostatní to potom roztrháme. Zpravidla však přinese návrh v už hratelném stavu, který potřebuje jen malé úpravy.

J: Zpívá tam další Bretonec Frédéric Jacq, který má podobný osud jako David, jenže na Slovensku. Tam založil kapelu Roc’han, která také zpracovává bretonskou hudbu. Dále máme na desce ve třech skladbách Radima Chroboka z kapely Taliesyn na bicí a bývalou členku Bran Markétu Langovou na housle.

J: Určitě zase pojedeme do Francie, možná už na jaře. V březnu budeme také koncertovat na Moravě.
T: Postupně přibývají nové skladby, ale zatím to není pod žádným tlakem.

Bran:
David Pajot – zpěv, klarinet, bombard, low whistle
Tomáš Görtler – akordeon, zpěv
Petra Scarfogliero – příčná flétna
Petr Tichý – kontrabas
Tokhi – perkuse, zpěv
Vojtěch Jindra – kytara, buzuki, mandolína, banjo, perkuse, zpěv

Diskografie:
Ruz (2000)
Les Chemins de sel (2003)
The Coast Of Bohemia (2005)
An delienn (2008)

www.bran.eu.com, www.myspace.com/brancz

HOME