V Plzni se bluegrass hraje jinak

Kapela BlueGate se chce usmívat a v klidu bavit sebe i posluchače

Plha: Možná dneska už to tak není, ale jak my jsme přišli k muzice? Jednoduše tak, že jsme jezdili na trampy, tam jsme šmudlali na kytary a pak jsme viděli, že někdo šmudlá líp a tomu se říkalo bluegrass.

Ilon: Jasně.
Petr: Já dokonce i rodinnou.
Plha: Tak my jsme s Ilon v těch Pňovanech potkali dva kluky, náhodou, a oni hráli, my jsme hráli… Říkali jsme: “to je pěkný” nebo “ty kluci hrajou hezky”, oni říkali: “vám to taky docela jde”… A to byl náš první kytarista Petr Šemora a banjista Tomáš Sláma.

Plha: On byl náš úplně původní banjista. Když jsme začali hrát potom víc na pódiu a začali jsme jezdit festivaly, tak to už bylo s Měsíčňanem. Ondra Měsíčňan Peths, původem Ostravák. Ale ta původní sestava byla z tohohle potlachu. Upekli jsme to během jednoho víkendu na potlachu, pak jsme měli dvě zkoušky a my jsme se s Ilon na to konto přestěhovali z Karlových Varů do Plzně. Já jsem zrovna dokončil průmyslovku, potkal jsem na potlachu Plzeňáky, za dva měsíce už jsem bydlel v Plzni a už jsem tam skoro dvanáct let. A Ilon to měla podobný.

Petr: Já jsem chodil s Plhou na střední školu, elektroprůmyslovka v Ostrově. A tam jsme si k sobě našli cestu vzhledem k tomu, že Plha byl tenkrát pankáč, já jsem poslouchal bigbít a hrál jsem na basovou kytaru. Plha se mezitím seznámil s Varákama, který hráli po hospodách country nebo “rádobybluegrass”, ale mě to tehdy vůbec nezajímalo. Pro mě to bylo podřadný, už jenom z toho titulu, že to hrál můj táta, což je tramp, skupina Trepka. Jako že jsem byl takovej ten pubert…

Plha: Snad můžu mluvit i za ostatní: my jsme vyrostli na Copu, na trampské muzice, na Zelenáčích. Západní Čechy… my jsme hodně ovlivněný Copem. To byly první nahrávky, který se k nám dostaly, dřív než americký.

Petr: Jestli můžu říct svůj názor - my jsme byli trošku i bigbítový, což bylo prostředím. Takoví ty bigbíťáci, co chodili do hospody, hráli – já nevím – písničky od Floydů, od Katapultů… Tam nešlo hrát tradiční bluegrass. Tam jsme prostě hráli Copáky, sound, kde byli dlouhovlasatý lidi, kožený bundy, bylo to takový… motorkářský… Když jsme slyšeli tradiční bluegrass, tak se nám to nelíbilo. V té době. Chtěli jsme mít… jinou atmosféru.

Plha: Já jsem poslouchal New Grass Revival dřív než nějaké tradiční desky. K tradičnějšímu pojetí bluegrassu se dostávám až později. Takhle to vychází a není to o tom, že jsme nějak záměrně hledali cestu, abysme byli za každou cenu jiný. Ne: my máme vtisknuto, že jsme se domestikovali v Plzni. V Plzni se prostě hraje jinak, než v celý republice, to ví každej, kdo se o tuhle hudbu zajímá. Myslím, že z naší muziky je to cítit. To je pro nás cesta, a myslím, že jsme na ni dostatečně pyšný a snažíme se jít po ní. Ne jako Cop, vůbec ne: snažíme se hledat svoji cestu, abysme byli schopný dobře zahrát, dobře zazpívat, usmívat se u toho, bejt v klidu a bavit lidi.

Petr: My jsme nejenom kapela, my jsme i kamarádi, který jsou všude spolu. Jsme prostě parta, bavíme se touhle muzikou i tím vším, co je kolem ní.

Ilon: Normálně, po každém dobrém festivalu, kde je zázemí. My jsme známí tím, že paříme do rána.

Plha: Nás to baví furt. Víš co: jakmile se tou muzikou bavíš na pódiu, tak proč by ses nebavil i v tej hospodě? Na sessionech objevuješ nové lidi, hraješ s nima… Nemůžeš pořád zpívat se stejnými lidmi, ne?

Plha: Míša měl kapelu, která se jmenovala Forehand.

Plha: A jestli sis všim, některý věci, co hrajeme, hrával Forehand.

Ilon: Například Bílý sníh, Loučení… teďko děláme Tak dík…

Plha: A ty písničky byly skvělý, my jsme je milovali. Byla by škoda, kdyby je nikdo nehrál. Míša nám naštěstí dal svolení, že je můžeme hrát, a my si je uděláme a budeme je hrát, protože jsou to výborný věci. Rozhodně bych neřekl béčkový. Ale Míša píše věci i přímo pro nás.

Plha: Já si myslím, že to musí přijít… hele, to nevymyslíš. Jsou věci, který ti přijdou zkušenostma. My se nebráníme. My si furt něco šmudláme doma. Ale ještě jsme neměli odvahu to prezentovat, protože když to srovnáváme s věcma, který hrajeme, tak ti z toho vyplyne - proč hrát tři špatný, když můžeme hrát jednu dobrou.

Ilon: To je do dneška. Ty maily mám uložený, lidi jsou zlí a… bylo to hodně ostrý, no. A ještě navíc jsem si dovolila toho člověka vzít.

Plha: Oni říkali: “BlueGate jsou jako Cop”. A já jsem si říkal: to je pro mě obrovská pocta. Ne: oni to mysleli jinak!

Plha: My jsme s tím nijak nebojovali, my jsme prostě hráli, hráli jsme jinde než Cop, hráli jsme si na soutěžích… který jsme mimochodem nějaký taky vyhráli a nikdo z Copu tam nemohl nic dělat, že jo. Víš co: my jsme z Plzně, Míša je v Plzni, jsme tam nějaká parta, takže to ovlivnění tam pochopitelně musí být. U ostatních kapel je to přece taky: každá kapela má někoho, za kým jde, kdo jim pomůže, poradí… Jak to dělat, proč to dělat, jak mám hrát…

Ilon: Ano, ano. My máme dílnu u nás doma.

Plha: Ono je to taky ovlivněný tím, že Míša je poměrně kontroverzní osobnost, obzvlášť ve vztahu k bluegrassové komunitě.

Ilon: My jsme si jeli po svým od začátku, a to se nám strašně vyplatilo…

Plha: Vymstívalo.

Plha: Víš, my jsme na to šli obráceně. My jsme začali hrát a začali jsme říkat: ne, my budeme hrát takhle. A vy nám nebudete říkat, jak my budeme hrát.

Ilon: A co budeme mít na sobě, hlavně.

Plha: A jednoho dne oni museli uznat, že naše kapela má nárok na život a že ji budou muset začít respektovat. Dneska se s námi zdraví, usmívají se a je to v naprostým pořádku. A nikdo z nás jim nemusel nikam lízt.

Petr: Teď, když se potkávám s lidma z Asociace, sednu si proti nim a říkám si: teďka mi budou vytýkat, co dřív – ale ne! Říkaj: vždyť je to dobrý. To, co hrajete, je fajn. Už prostě chápou, že nejsme proti nim. Že jsme na jedné bluegrassové lodi. I když máme jiný názor na muziku a nebudeme si na sebe oblíkat kravaty s americkou vlajkou.

Plha: Hlavně je v tom deset let ježdění. Deset let hraní, zadarmo, všude…

Ilon: My jsme si to strašně odmakali. “Jedeme, jedeme! Soutěžit. My si to odjezdíme.”

Plha: Takže tudy cesta vedla, je vidět, že vedla. A je to v pohodě a dneska už se tomu chechtáme, samozřejmě.

Tomáš Hrubý
Folk & Country 4/2009

Diskografie:
Mezi řádky (Avik, 2003)
Live (Good Day Records, 2006)

HOME