Stránky jsou ve výstavbě už hodně dlouho, tak dlouho, že je to téměř zločin. Sestava se po dobu "výstavby" trochu proměnila, takže je následující - Petra Váňová (zpěv), Míša Váňová (housle, zpěv), Jaryn Janek (basa), Vojta Douda, (bicí) , Víťa Halška (perkuse), Mara Tran (kytara) a Mara Prokop (saxofon).

Míšu s Petrou asi netřeba představovat a má maličkost, jelikož je v kapele pátým rokem, se už taky trochu počítá mezi staré mazáky. Důvodem častých personálních změn byly jak stylová nevyhraněnost, kdy kapela v určitých obdobích lítala takříkajíc “ode zdi ke zdi”, tak nároky na instrumentální vybavenost svých členů. Faktem je, že přiblížila-li se kdy kapela svým ideálům, dobrá věc ztroskotala už z důvodu, že jinak profesionálně působící muzikanti se nemohli za prvé touto formou uživit, ale i leckdy se domluvit třeba na svých společných volných termínech. Ale dále k sestavě. Další déle působící jednotkou je Vít Halška, perkusista a hlavní element a iniciátor pozitivních vln v kapele. Mimo jiné také hraje v opavské Luze a studuje na JAMU. Také studenti, pro změnu Ježkovy konzervatoře v Praze, věkem i služebně nejmladší, jsou kytarista Mara Tran a saxofonista Marek Prokop. Oba působí v nejrůznějších jazzových formacích, kolujících hlavně na pražské klubové scéně. Za bicími nástroji se v poslední době ujal rocker Vojta Douda, můj spoluhráč ze souběžně působících Krucipüsk.

Nad naší koncertní situací mimo SM kraje už opravdu nevzdycháme, protože je tomu spíše naopak, ale stejně doufáme, že se dostaneme časem, hlavně díky bohatší koncertní činnosti do širšího povědomí. Do jisté míry se nám to i daří, ale jedná se o proces pozvolnější a jsme na to už naštěstí zvyklí, tudíž psychicky připraveni. Mezi jakési “ best of live” posledního období bych asi zařadil společná hraní s Divokým Billem, Gothard a Čechomorem, z těch vlastních hlavně účast na Rock for People, Zahradě a několika akcích v Polsku a Slovensku. Oproti těmto “velkým“ akcím hráváme také například v literárních kavárnách, kde je atmosféra komornější, ale o to příjemnější.

Kapela bude se mnou snad souhlasit, když řeknu, že Sejdeme se v Dolly je to nejlepší, co mohla Benedikta v té době vytvořit. Z dnešního pohledu to vidím tak, že po mnoha stránkách, třeba i zvukové není úplně ideální, ale její natočení bylo pro nás důležité a má své opodstatnění. Jen trochu mně vadí, že už tenkráte lehce nekorespondovala s tím, o co jsme se snažili a snažíme na našich koncertech. Tím myslím, že jsme zbytečně usilovali o její dokonalost , která se stejně tak jak tak nedostavila a nemá ten správný smrad. Je prostě zbytečně moc hodná. Na druhou stranu nám pomohla spousta hostů, například Peter Binder, Boris Urbánek nebo Michal Žáček, kterých si vážíme a jsme rádi za spolupráci s nimi. Ohlasy na ni už nemám tak dobře v paměti, je to přece nějaký ten rok zpátky, ale vybavuji si, že ji brali spíše ti recenzenti nefolklórně orientovaní a o jejím prodeji vím jen to, že ve skladech Indies už není a my máme několik posledních kousků. Taky došlo k nějakým nabídkám stran reedice zemí Německa a Polska, ale tuším jsou ve stavu jednání, tak uvidíme.

Srovnání jsou obecně vždy ošemetná. Má - li například hudební publicista popsat čtenářům koncert více méně neznámé kapely, samozřejmě těžko se vyhýbá těmto svodům. Dokonce to kapele může i pomoci, přečte li si to někdo, kdo nemá ani páru, co kapela dělá a zaregistruje alespoň její existenci. Na druhou stranu si ale může článek přečíst skalní fanoušek Brathanki a v domnění, že se jedná o jakýsi klon jeho miláčků vyrazí na koncert a nenasere se na autora, ale na nás. Zrovna nedávno jsme měli podobný problém, kdy po koncertě se k nám přiřítil mladík a dialektem východního Slovenska se domáhal vrácení vstupného, protože dle článku z novin přišel na záležitost čistě ukrajinskou a jednomu seskupení tohoto regionu podobnou. Samotné přirovnání k Brathanki mně vůbec nevadí. Hráli jsme jednou před nimi ve Wroclavi, jsou to výborní muzikanti, takže nás to může i těšit.

Dali jsme si závazek, že na zimu jdeme do studia. Pracovní název alba je Punky Dumky a doufám, že bude dostatečně syrové a špinavé. Ne že bychom se zrovna pospínali sicherhajskama a nasázeli pár předělávek God save the Queen s houslemi a kontrabasem, ale přesto výsledek asi trochu “punky“ bude. Třeba náladou nebo přístupem k věci. Na druhou stranu máme taky připraveno i dost pomalých, baladických písniček, uvidíme jen, které do celkové nálady sednou.. Rozdílná proti počinu předešlému bude i tím, že podstatně přibude materiálu vlastního. Chvíli jsme sice řešili otázku textů, ale nakonec navázali spolupráci se skvělým Tomem Vůjtkem z Ostravy a jednu věc nám také otextoval Jiří M. Brabec.

Vašek Müller

HOME