Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Zalamovat, zalamovat!

Původně jsem myslel, že Xaviera Baumaxu ukecám k rozhovoru v pražském kině Aero, kde měl 15. června spolukomentovat fotbalové utkání s Tureckem. Asi bylo dobře, že jsme to nechali na jiný večer než ten podivný – no, však víte. Nakonec jsme skončili u moderních informačních technologií, přestože boj s pastmi antispamových filtrů nebyl zcela jednoduchý.

Nejdřív si musím ujasnit, jak tě mám oslovovat. Čte se to “Chaviér”, “Šaviér”, nebo ještě jinak? Nebo radši Baumaxo, Šavi, Luboši, Hynku, Viléme, Jarmilo?
Xavi.

Tak jo. Lidi, kteří vystudují peďák, dost často končí daleko od školství. Ale že až v Baumaxu… Hledal jsi místo, kde zaručeně nebudou žádní puboši, kteří by vyžadovali, abys je vzdělával?
Po škole jsem asi 3 roky učil, většinou dospělé, ale odcházel mi hlas a byl jsem v debetu na účtě, tak jsem začal dělat vše pro dům a zahradu, abych se přiučil rakouské strategii prodeje a manipulac
e s lidmi.

Než jsem tě slyšel poprvé, čekal jsem od tebe nějaký underground. Jenže ty hraješ dost dobře, zpíváš dost dobře a píšeš dost dobře. Není to všechno až příliš dobře, aby tvé věci mohly totálně zlidovět?
Nevěděl jsem, že underground znamená neumět na nic hrát a neumět psát. Ale vlastně máš pravdu, Visací zámek zpívá, že “poslouchal jenom kapely, který neuměly hrát – tvrdil, že je to známka punku…”. Apropos, kdo tvrdí, že chci, aby mé věci zlidověly? Podstatné je, že ty písně dělají radost mně a
když se to líbí i někomu jinému, tak jedině dobře – ať si zadrnká to moje C dur!

Taky jsem si říkal, že tvému výraznému stylu musí být folková škatule malá a tvé společenskosti sólové hraní osamělé. Koneckonců jsi začínal v kapele, proč teda hraješ sám?
Ale já s folkem nemám nic společného, das ganze Tschechische Folk ist eine Simulantenbande! Sám je lepší hrát proto, že nemusíš dělat kompromisy, a kluci, s nimiž nepravidelně hraju, ty svoje nástroje okolo toho kmene už jen obalí, takže dohromady tvoříme parádní břečťanový výrůstek.

Kult písničkářů v devadesátých letech opadl, ale lidi s kytarou nevymizeli, možná jen zdrsněli. Myslíš, že máš něco společného se Schmitzerem, Závišem, nebo i sestrami Steinovými? Nebo je každý sólista jedinečný svět?
Ty to strašně tlačíš do folku, samozřejmě máme spoustu společného, žijeme na této planetě v tuto dobu a v této kotlině a zároveň máme každý svůj vnitřní svět, stejně jako zpěvák ze Sepultury, Jožka Černý nebo Magdalena Kožená – všichni jsme si podobní!

Valčíčky byly podezřelé

Když jsi začínal dělat písničky, čí muzika tě brala nejvíc? Přišel jsi ke kytaře přes Valčíčky a Stánky jako stovky dalších?
Nene, Valčíčky a Stánky mi byly podezřelé už ve třinácti, kdy jsem si je slepě opisoval do zpěvníku. Řekl bych, že v dospívání, tj. v těch 13–15 letech jsem nejvíc hrál písně Nohavici a Kryla, na střední škole U2, poté Red Hot Chili Peppers a Pearl Jam a na stáří plánuji Šostakoviče, Rachmaninova a free-jazz.

A texty? Připadáš mi stejně hravý jako Plíhal a stejně slovně bohatý jako Nohavica nebo dejme tomu Zuzana Navarová. Nastřelíš text napoprvé a ono to tam prostě je?
Nastřelím text napoprvé – a ono to tam prostě je! Když si to pak přečtu, připadá mi, že je to stejně dobré jako Nohavica a tak se k tomu snažím složit nějak
ou plíhalovskou melodii.

Co hrála tvá první kapela Prach? Brala tě síla kolektivního hraní?
To možná bude zajímavá informace pro folkaře – někdy v 88 roce jsme se poprvé přihlásili na Portu, tenkrát ještě vážně (pak ještě dvakrát, jednou na VŠ jako countryová skupina Truckeři a naposledy jako Xavier Baumaxa sólo). Pokaždé jsme vypadli v okresním kole. Před těmi dvaceti lety byl předsedou poroty v litvínovském Docela malém divadle (DMD) Kapitán Kid, který potom v šatně hodnotil vystoupení soutěžících kapel
a říkal nám patnáctiletým, co by bylo potřeba s tou muzikou a s těmi texty ještě udělat, aby to víc vonělo po jehličí, kouři a střelném prachu.Připadal jsem si jako patnáctiletý kapitán na schůzi, rudý studem a vzteky. Myslím, že to byl jeden z momentů, díky němuž pro mne slovo folk získalo negativní kontury.

Lidi jako ty můžou mít časem problém, že si okolí bude pořád myslet, že si dělají srandu, i když to budou myslet vážně. Zabírají tví posluchači na všechno? Stává se ti, že nějakou písničku zahraješ jen párkrát a šlus, protože se nechytá?
Podobnou otázku jsem dostal nedávno v Náměšti, tak ti odpověď jen překopíruji z netu:
Ne, na tohle se neohlížím. Když se mi to líbí, tak to hraju pořád bez ohledu na posluchačskou oblíbenost. Myslím si, že je chybou podřizovat se vkusu lidí. To je stejný jako většinová posluchačská základna nebo masovej vkus. To je vždycky špatně, není tam nic výjimečného. Většinovej vkus jsou prostě ovce a otroci konzumu, a to mě nebaví. Mám to na praku, jestli se písnič
ka, která se líbí mně, nelíbí skupině lidí.

Hrdý člen komunity

Tak naopak – z jaké písničky člověk nejlíp pozná, co jsi zač? Jestli to teda vůbec je možné…;)
Je to mix, nelze auto hodnotit jen podle karoserie, kol nebo nárazníků, je třeba se podívat pod kapotu na motor, diferenciál, převody, zkontrolovat kardanovu tyč, gufera a simerinky.

Jsi hrdý člen litvínovské komunity. Na co bys mě jako Pražáka do Litvínova nalákal?
Když jsem si teď zadal na Googlu heslo “litvínovská komunita”, jako první mi vyjel článek o návštěvě Džamily Stehlíkové na litvínovském sídlišti Janov, kde je silná romská komunita. Na tomto sídlišti jsem bydlel 20 let a moje máma tam bydlí dodnes. Oba jsme hrdými členy litvínovské komunity.

Potkáváte se v Litvínově a okolí napříč žánry, třeba i s tak vyhraněnou akusticko-folkovou záležitostí, jako jsou Stráníci?
Zase to tlačíš do folku, já vím, že ten rozhovor je pro časopis Folk & Country, znám Luboše Stráníka, když jsem žil v Litvínově, tak jsme se i potkali a bavili spolu, je to folková
legenda. Ale to je přesně to, co mi na folku vadí – jste zahledění do sebe, zalamujete palce a utvrzujete se v tom, jak jste dobří a jak je u ohně fajn! Mně je tam taky fajn, ale můžu si k tomu klidně pustit Master of Puppets.

Já vím, no tak sorry za ryze folkový pohled. Ale k tomu Litvínovu – myslíš, že bys přišel o kořeny, kdyby ses musel odstěhovat třeba do Prahy z toho “malýho zkurvenýho města, který tlačí celej svět”, jak zní citát na stránkách litvinoff.cz?
Ten citát je nadsázka, kterou pronesl náš přítel Radek “Dlouhé Kladivo” Langhammer, který odsud pochází, ale již drahnou dobu žije v Trutnově. Řekl bych, že jeho vazba na Litvínov je silnější, než ta má. Já na Litvínově nelpím, ale na to, že je Litvínov tak malé město, tak z něj pochází velký počet mediálně známých osob. Takže buď je to tím, že zde má tajné podzemní sídlo TASS, nebo je ten mix poválečné náplavy kurva dobrej!

Tenhle rozhovor děláme na začátku prázdnin, nemáš na závěr nějaký pedagogický vzkaz čtenářům?
Tak jo, jestli chcete, tak zalamovat, zalamovat, zalamovat!

www.xavi.litvinoff.cz

1973 narodil se v Mostě
1987 zakládá první skupinu Prach
2000 po působení ve skupinách V.M.H., Tluin a Faulnamusic zahajuje vystupování ve dvojici s básníkem Em Rudenkem
2002 začíná vystupovat jako sólový písničkář
2004 na festivalu v Trutnově účinkuje i jako moderátor

Diskografie:
Fenkám, EMI/Virgin 2003
Buranissimo forte, Monitor/EMI 2005
Retrofutro, EMI/Virgin 2007

Honza Hučín
Folk & Country 9/2008

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.