Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Rozhovor  
HOME Zpět na seznam

Akustický pocit opojení

Na Zahradě 2007 se poprvé mezi kapelami soutěžícími o Krtka objevila trojice Akustik Rauš ze Zašové u Valašského Meziříčí. Pro mnohé posluchače nové jméno, avšak mnozí věděli, odkud vítr vane. Kapelník a kytarista Radek Koutný hrál dříve nejen s rockovou kapelu, která Akustik Rauši bezprostředně předcházela, ale v letech 1990–97 byl členem tehdy mimořádně úspěšné kapely Mňága a Žďorp. Mne sice při povídání s ním zajímala především přítomnost, avšak minulosti jsme se několikrát také dotkli.

Od garážové kapely ke Skácelovi


Současnému Akustik Rauš předcházel rockový Rauš bez přívlastku. Proč dostala kapela právě toto jméno?

Před deseti lety, kdy Rauš vznikal, bylo všechno trochu jinak než dnes. Bylo mi pětadvacet a ve světě pomalu doznívala vlna grunge v čele s písničkářem Kurtem Cobainem z Nirvany. V té době jsem žil mezi lidmi, s kterými jsem byl na stejné vlně. Poslouchali jsme všechny ty šílené kytarové kapely ze Seattlu a také jsem navštěvoval spoustu večírků, na kterých se v hojné míře konzumoval alkohol a lehké drogy. Bylo to období, kdy jsem se rozhodl založit vlastní punkovou” kapelu, která by naplňovala můj tehdejší životní styl, a při hledání názvu jsem narazil na slovo rauš. To jsem měl spojené s pocitem opojení a otevření nového stupně vnímání.

Kolik muzikantů Raušem prošlo a jak vznikla současná akustická sestava?

Rauš prošel za dobu své existence celkem zajímavým a pro mě přirozeným vývojem. Začínali jsme v drastických podmínkách jako garážová kytarová kapela. Na bis námi začínal současný bubeník Cimentu Jára Kadlec, na basu spolužák Radek Šimčík, s kterým jsme na střední škole zakládali skupinu Nic složitýho, a zpěvačka Lucka Zahradníčková. Já jsem hrál na kytaru a po odchodu zpěvačky jsem začal i zpívat. Zlom nastal po příchodu nového basáka Jirky Petřeka, za bicími se po Járovi vystřídal ještě Karel Holčák, až se sestava ustálila na dnes již legendárním složení s bubeníkem Johnem Janečkou. Potom přišla nabídka na společná koncertní vystoupení od skupiny The Frames a také od vydavatelství Indies Records k vydání debutového alba Šrámy, na kterém se podílel Glen Handsard a Rob Bochnik právě z The Frames. Po jeho vydání jsme do kapely přizvali dalšího kytaristu Dana Ketnera, abychom se na koncertech přiblížili co nejvíce studiovým verzím nahrávek. Po ročním koncertování vzdal další spolupráci v kapele John Janečka a my jsme už neměli sílu hledat dalšího bubeníka. Rauš se v původní sestavě prakticky rozpadl. Já už jsem v té době začal hodně tíhnout k písničkářskému pojetí hudebního projevu. Několik vystoupení jsem absolvoval sám s kytarou, ale nijak zvlášť mě to neuspokojovalo. Asi po třech měsících po rozchodu Rauše jsem začal shánět muzikanty na nový hudební projekt. Tak jsem se seznámil s akordeonistou Romanem Vavříkem a s bubeníkem Tomášem Borovičkou. První zkoušky probíhaly ještě s violoncellem a elektrickou kytarou v podání Martina Knora, což se záhy ukázalo jako příliš složitá kombinace, takže padlo rozhodnutí hrát ve třech.


Převzal Akustik Rauš repertoár rockového Rauše, nebo jste začínali
víceméně od nuly?

Klukům jsem na první zkoušku donesl nějaké nové nahrávky, které jsem dal dohromady během pár měsíců, kdy jsem hrál sám. Přišlo mi také zajímavé použít některé starší písničky Rauše a předělat je do akustičtějších verzí pro kytaru, akordeon a bicí. Tak také vznikl nový název pro kapelu Akustik Rauš. Prostě jsme volně navázali na předchozí období.


Vy jste, Radku, autorem hudby. Mají kolegové možnost do skladeb nějak
mluvit?

Nová písnička s kapelou vzniká tak, že klukům pustím na zkoušce nahrávku, na které je jen kytara a zpěv. Někdy se pokusím dohrát bicí, popřípadě nějakou zásadní melodickou linku. Všechno ostatní vzniká už na zkušebně ve třech. Tomáš si vymyslí rytmus, který si postupně vyšperkuje tak, aby do písničky seděl. Obrovský kus práce odvádí Roman který v podstatě dotváří finální aranže a melodii.

V repertoáru máte i zhudebněné básně. Podle čeho je vybíráte?

Na posledním cédéčku Ujedem spolu jsme použili tři básně od Václava Hraběte, ke kterému mám hluboký vztah a který je mým kultovním básníkem. Jeho poezii jsem recitoval na různých přehlídkách už na střední škole. Škoda že mu osud nenadělil pro pozemský život více času. Text k písni Jiná báseň o srdci je od Jana Skácela a na nahrávce se objevila úplnou náhodou. Před natáčením Ujedem spolu jsem zažil vztah s jednou dívkou, která mi v noci před spaním poslala na mobilní telefon zprávu s touto básní. Nemohl jsem usnout, bylo mi smutno a byl jsem v té chvíli hrozně sám. Vzal jsem kytaru a nad ránem byla hotová nová písnička, kterou jsme na poslední chvíli zařadili na cédéčko. Přes toto všechno jsem moc rád, když se mi někdy podaří napsat vlastní texty. Těm dávám přednost.

Chceme hrát víc na folkových festivalech…

Letos jste se účastnili Konkursu Zahrady a postoupili jste až do finále
soutěže o Krtky. Co vám účast v Konkursu dala?

Určitě nás potěšilo, že jsme postoupili až do finále a mohli se v průběhu celé soutěže potkat se zajímavými lidmi a jejich muzikou. Nikdy jsme se žádné podobné soutěže nezúčastnili, takže jsme vůbec netušili, do čeho vlastně jdeme. Nakonec jsme rádi, že jsme strávili dva překrásné letní dny na festivalu Zahrada 2007 a zahráli si před spoustou posluchačů. Já jsem byl zvyklý na rockové festivaly, kde je atmosféra poněkud odlišná od těch folkových a multižánrových. Lidé mi zde přijdou víc v pohodě, i když na některé věci jsem si samozřejmě musel zvykat.


Na jakých dalších festivalech jste jako Akustik Rauš už vystoupili? A kde
byste si naopak chtěli zahrát, ale zatím se to nepovedlo?

Míst, kde bychom si chtěli zahrát, je hodně. Vlastně bychom chtěli hrát co nejvíc, ale ne za každou cenu jako dřív. Muziku děláme proto, že nás především baví. S tím je také spojené naše kamarádství v kapele a společné zážitky z koncertů. Upřímně řečeno, trochu nás trápí, že jsme zatím nesehnali člověka, o kterého bychom se mohli opřít a který by nám byl schopen několik koncertů ročně domluvit. Dřív jsem se o tyto věci hodně staral já, ale zjistil jsem, že mi to sebralo hodně energie a já už neměl čas ani chuť na ostatní věci, z kterých pramení naše tvorba. Takto spoléháme pouze na nabídky, které samyijdou. Každopádně bychom si příští rok chtěli zahrát na více folkových a multižánrových festivalech, než tomu bylo letos. Myslím, že je nejvyšší čas začít se starat, protože přetlak je opravdu nevídaný.


Vy jste, Radku, zažil dobu obrovských úspěchů se skupinou Mňága a Žďorp.
Jaké to je, objevovat se teď na přehlídkách v roli kapelníka de facto
začínající kapely?

Tyto souvislosti si nijak hlouběji nepřipouštím a nepřemýšlím o nich. Snažím se být v pohodě a užít si každé vystoupení naplno. Mám radost z toho, že můžu vystoupit pokaždé znovu na pódiu a podělit se s posluchači o své dojmy a pocity. Myslím, že zrovna žiju asi pátý život od chvíle, kdy jsem se narodil, a pořád z něj mám radost.

Předpokládám, že si sami na festivalech poslechneme některé své kolegy.
Kdo vás třeba v posledním roce zaujal?

Letos mě zaujal koncert Oldřicha Janoty ve valašskomeziříčském M-klubu, slovenští přátelé Longital, Bratři Orffové, které jsme pozvali na festival Meziměsto do Zašové, Traband s Jardou Svobodou, Zuzana Homolová, písničkářka Beata Bocek, Honza Žamboch při společném vystoupení s Luckou Redlovou a vystoupení Markéty Irglové.

Basa není vždycky důležitá…

Dokážete si představit, že by v Akustik Rauši k akustické kytaře, akordeonu a bicím přibyl ještě další nástroj? Který by to byl a proč?

Tuto diskuzi vedeme v kapele už od jejího počátku. Pokud bychom se rozhodli přibrat ještě jeden stabilní nástroj, byla by to zřejmě basová kytara. Jsou písničky, kde by nám hodně pomohla, ale jiné by s ní naopak ztratily své kouzlo. Je to velké dilema. Na jednu stranu se říká, že basa tvrdí muziku a určitě podpoří bicí, na straně druhé můžeme přijít o netradiční sound, který v našem současném složení vytváříme. Je to opravdu těžké rozhodnutí. Někdy je mi líto, že si zvukaři neuvědomují, kolik potenciálu se skrývá v basové lince akordeonu a neumí splnit naše požadavky na ozvučení. Zatím se to podle našich představ povedlo pouze Petru Slezákovi a Lubomíru Chmelařovi a za to jim mnohokrát děkujeme. Postupně zastávám názor, že basa není pokaždé důležitá. Zářným příkladem je skupina The Doors.

Jako Akustik Rauš máte zatím jedno vydané album. Jak velkou část vašeho
repertoáru na něm posluchač najde?

Písničky z alba Ujedem spolu tvoří přibližně třetinu našeho repertoáru. Na koncertech pak lidem společně představujeme také písně z alba Šrámy, samozřejmě v upravených aranžích oproti originálním nahrávkám. Průběžně se snažíme hrát i novinky, abychom si udělali představu o tom, jakou budou mít odezvu u posluchačů, než je ve studiu nahrajeme v neměnné podobě. Některé postupně upadnou v zapomnění a některé se zvěční na příštím albu.


Jaké jsou vaše plány do roku 2008?

Odehrát co nejvíce povedených koncertů, udělat radost co nejvíce posluchačům, natočit nové album, ke kterému bychom měli ještě letos natočit průvodní singl a hlavně neztratit úsměv na tváři dobrou náladu, zdraví a přátele.

Milan Tesař
Folk & Country 1/2008

Akustik Rauš:
Radek Koutný – kytara, zpěv
Roman Vavřík – akordeon
Tomáš Borovička – bicí

Diskografie:
Rauš: Černobílý svět (vlastní náklad 1999)

Rauš: Plujeme vesmírem (vlastní náklad 2002)
Rauš: Rauš (vlastní náklad 2003)
Rauš: Šrámy (Indies Records 2003)
Akustik Rauš: Ujedem spolu (Rausmusic Label 2007)

Internetové stránky:

www.akustikraus.cz

zpět na seznam rozhovorů

HOME

 
 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.