J: Máme tam “latin-jazz-flamenco”, protože je to taková fúze především latinskoamerické hudby a jako koření je tam jazz a flamenco.

J: Ve školním roce 1999/2000 jsem studoval kytarovou flamencovou školu ve španělské Seville. Po návratu jsem měl sen založit takovouto kapelu. A tak jsem dal s Davidem Juráněm dohromady Acoustic Impact. Základ kapely je stále stejný – David Juráň, Martin a já. Na klavír jsme přibrali nejprve Karla Juráně, kterého 17. listopadu 2004 vystřídal Pepa Čechtický.

J: V rámci jednoho z raných turné Acoustic Impact jsme s sebou vzali Karla Juráně, který se chtěl podívat, co to ten jeho mladší brácha zase vyvádí. Náhodou s sebou měl piáno a hudba se mu tak líbila, že si s námi zajamoval. Tato nová poloha v naší hudbě nás hodně zaujala, tak tak jsme ho vzali do kapely.

M: To rozhodně a je vůbec o hodně barevnější a nápaditější.

J: Ta skladba je vlastně jedna z prvních a Johny McLaughlin byl u toho, zkrátka nás dost ovlivnil což trvá dodnes.
M: To jsi řekl pěkně, Jiří, s tím naprosto souhlasím.

J: Všechny skladby na albu jsou autorské. Jsou tam některé skladby od Karla Juráně, ale jednu už složil také náš nový klavírista Pepa Čechtický. V podstatě jsme se na tom albu snažili shrnout ty čtyři roky, co hrajeme a uzavřít jednu kapitolu.

J: Na aranžích pracujeme společně a hudbu skládám s Davidem a Pepou.
M: Nechtějí mě mezi sebe vzít, prý jsou moje nápady moc úchylné. Ale mám slíbeno, že jubilejní desáté album bude moje autorské.

J: Máme na albu jednu nebo dvě skladby, které se hrají vždycky “stejně”, jen v nich občas měníme dynamiku. Ale u ostatních skladeb je to jako v jazzu. Máš téma a potom jsou tam sóla, ve kterých se interpret – občas marně – snaží téma rozvinout ve své improvizaci. Nicméně naprostá improvizace v podstatě na koncertním pódiu neexistuje.

M: Napadlo nás to, ale zatím je ještě čas. CD z koncertu by asi bylo skvělé, protože by na něm byl zachycený ten život. Ale my jsme se o to snažili i na té studiové nahrávce, která je vlastně natočená částečně live.

J: Místo, kde budeme nahrávat, jsme dlouho hledali. Nakonec jsme si vzpomněli na jeden koncert v sále kulturního domu v Bechyni, kde byla dobrá akustika. Tam jsme také nakonec album tři týdny točili, a to pod taktovkou Luboše Kocourka a jeho mobilního nahrávacího studia

M: Hostů je tam dost, i když nic nedělají. Oni totiž za námi jen jezdili pít pivo. Máme tam ale hosta na trubku a v jedné skladbě na činely. A potom každý, kdo přijel, nám musel zazpívat jeden vokál. Ve skladbě Los medos uslyšíte jedenáct vokalistů, kteří zakřičí jedno slovo. A zní to jako Alexandrovci na Rudém náměstí.
J: Kromě těch všech hostů se na cédečku podílela spousta šikovných lidí. Především chceme pochválit našeho dvorního výtvarníka Radka Pechera, pod jehož štětcem vznikl základ obalu CD, který potom ve spolupráci s virtuózním počítačovým grafikem Pepou Šonkou dotvořili do finální podoby.

J: Celé album jsme produkovali sami v rámci našeho občanského sdružení Baboon music production.

M: Telegraf jsme nadobro pohřbili v listopadu 2003. Prostě zanikl a už nevznikl.
J: Hlavní příčina byla, že ta kapela už nevěděla, co dál A taky bylo hodně práce s Acoustic Impactem.

M: Nedíváme, nezkoumáme, neřešíme a nevzkřísíme.

J: Určitě povědomí lidí. Začalo se o nás víc vědět. Hodně nás potěšilo, že se lidem líbila i muzika, která je složitější než klasický folk, a že pro nás hlasovali.

M: Ale David Juráň nám tu cenu vzal a teď mu visí na poličce. Takže od té doby jsme ji neviděli. Ať si ji nechá, třeba mu ten krtek zreje zahradu.

M: V dnešní době z devadesáti procent hrajeme po klubech. Na festivaly jezdíme hodně málo, protože jsme zvyklí na hodně dlouhou přípravu před koncertem, takže nám ten festivalový rachot moc nevyhovuje.

J: Kupodivu nejčastěji hráváme na Moravě. Loni jsme třeba odehráli kolem 85 koncertů a z toho minimálně polovina byla na Moravě. Doma v Táboře hrajeme dvakrát třikrát do roka. Pravidelně například na Táborských setkáních, což je velká akce, kterou pořádá město. Ale žádnou domovskou scénu nemáme. Občas hrajeme třeba i v kostele.
M: Výborný klub je třeba Jazz Tibet Club v Olomouci, Jazz Club v Teplicích nebo Keramický club v Lednici.

M: Málokterá naše skladba měla rovnou název. Názvy vybíráme vždycky až nakonec. Je to podle toho, co zažijeme, co se k té skladbě váže a podobně.
J: Většinou je to nějaká blbost.

M: My jsme v kapele čtyři, ale ještě máme v kapele jednoho člověka, zvukaře Luboše Kocourka. Ten nám natáčel desku a my ho považujeme za polovičního až celého člena kapely. A pokud jde o kapelníka, tak toho nemáme. Ale když jedeme na turné nebo na koncert, losujeme, kdo bude vedoucím dne. Ten potom taky samozřejmě vše platí…

J: Díky našemu šikovnému webmasterovi Radimu Stolinovi máme stránky www.acousticimpact.cz, na kterých najdete veškeré informace o kapele, o její historii, fotky, videa z koncertů, mp3. Prostě veškerý servis jak pro posluchače, tak pro pořadatele. Přes stránky si také můžete koupit naše CD.

J: Jednou vysílala náš medailon Česká televize v rámci pořadu Folkomotivy.Také začínáme spolupracovat s Českým rozhlasem 3-Vltava. Ale domnívám se, že žánr, jakým se Acoustic Impact zabývá, televize a hlavně komerční rádia takřka pohřbily. Občas ale svitne na lepší čas. Výjimkou je Česká televize, která jazzové koncerty vysílá, ale bohužel v dost pozdních časech.
M: Rádio doma mám, ale už ho neposlouchám. Je to Tesla z roku 1967. A televizi, s tou mám taky zkušenost… Zatím se učím: vypnout – zapnout, vypnout – zapnout, vypnout – zapnout a už to jde.

M: Minimálně dva roky.
J: Ale nějaké nápady už máme.

J: Jsme spokojeni, nikoho nehledáme!
M: V karavanu máme plno.
J: Už takhle se nám tam nevejde ani jedna fanynka…

Milan Tesař (Radio Proglas)

F&C 7/05

HOME