Pokud si nevzpomínáte, připomenu. Zdarr z Mostu je ta kapela, která v roce 2003 dostala na festivalu Zahrada Krtečka od redakce Folk & country. Na mne osobně už o rok dříve zapůsobila jako zjevení: dva akordeony (v době, kdy tento nástroj zdaleka nebyl tak obvyklý jako dnes), saxofony (včetně hluboké a také ve “folku” ne příliš obvyklé barytonky) a souprava perkusních nástrojů. K tomu zkušenosti dvou členů z působení v rolích Lauřiných tygrů. Kapela svou originalitu zúročila na prvním albu Zdar v roce 2002 a nyní přichází s novým repertoárem na dvojce Dar. Jakkoli rčení o druhém albu coby prubířském kameni působí jako klišé, tentokrát se naplnilo vrchovatě. Nelze říct, že by Dar sám o sobě byl horší než Zdar. Jenže zatímco na debutu působilo nástrojové obsazení kapely neuvěřitelně svěžím dojmem, tentokrát při poslechu postrádám jakýkoli moment překvapení.

Nové album obsahuje 12 skladeb, přičemž hlavním autorem je – podobně jako na předchozím CD – kapelník Zdeněk Souček (zpěv, akordeon a pár dalších nástrojů včetně valchy). Jednou skladobu je zastoupen druhý akordeonista Arnošt Anderle, další dvě písně pocházejí od externích autorů (Kanár a částečně Regačka, u níž je Souček uveden jako spoluautor hudby). Oproti debutu přibylo zhudebněných básní Pavla Brycze, který s kapelou dlouhodobě spolupracuje. Zatímco na Zdaru měl pouze jeden text (Jen nechci tě mít rád), tentokrát se počet jeho básní zečtyřnásobil (To jen cigáním, Ellington Blues, Havaj, Romeo a Julie po 20 letech).

Ve vlastních textech členů skupiny rozhodně nejde o básnickou vytříbenost. Už můj oblíbený Malíř bez sponzora z první desky stál spíše na celkovém spojení netradičních aranží s jednotlivými slogany než na souvislém “příběhu” a jeho podání. O to víc z nového alba vyčnívají právě texty básníka Brycze: To je cigáním a Romeo a Julie po 20 letech, případně s přivřením oka i Ellington Blues, psané možná záměrně kostrbatě. Většina ostatních písní se skládá z jednodušších veršů a slova v nich hrají spíše doplňkovou roli. Příkladem může být hned úvodní Vášeň, kde refrén “Ty oči, ty oči, ty oči pálí jak…” připomíná vášovské voice bandy a má především zvukomalebnou funkci. Text Regačka má sice jakousi dějovou linii, avšak skládá se z frází, které mi připomínají komunistickou agitku z doby končící normalizace (“cizí nápis na triku”). V bookletu je mimochodem tento text otištěn s dost ostudnými chybami (“plYsovaný sukně” a “nikdo JÍ tu neztratil”).

Proti některým dalším kouskům je však Regačka vrcholem poezie. Pro dobrou náladu je veselá píseň s doprovodem valchy, “esíček” od saxofonů a dalších nestandardních nástrojů s textem o tom, že je to veselá píseň. V Tichu se hovoří o tom, že autor neví, co má říct. A těmto pokusům nebásníků má překvapivě blízko i text básníka Brycze Havaj, který vrcholí poselstvím: “Jó tak žít v Havaji.” Přes tyto výtky se však nedá říct, že by Dar byl špatná deska. Pánové pouze potvrdili, že jejich muzika nestojí na textech. Slova zde hrají maximálně roli zvukomalebnou, případně náladotvornou (kromě výše uvedených výjimek). Ačkolik hlas Zdeňka Součka není nijak zvlášť sytý a výjimečný, hraje roli dalšího melodického nástroje vedle akordeonů a saxofonu. Pokud začátek Vášně evokuje brněnskou alternativní “školu”, pražskou alternativu mi připomíná sborový zpěv v Kanárovi včetně nelibozuvčného protahování slabik (“vyhrááál kóóó cóóóur”). Příkladem zajímavého dialogu klarinetu, perkusí a hlasu je pak Součkova Indiánská píseň zrození, velmi originálně vystavěná erotická skladba s maximálně úsporným textem s vyvrcholením: “Květ se třese na haluzce / zda včela přiletí.” Rytmické nástroje, které hrají důležitou roli i v dalších písních (Vlaštovky, Pro dobrou náladu), posouvají hudbu Zdarru od české a moravské alternativy směrem k world music.

Dar není špatná deska, i když k ní mám určité výhrady. Kapela se zde oproti debutu možná snaží o větší pestrost, avšak opravdového překvapení se tentokrát nedočkáme. Zdarr tak nadále zůstává zajímavým příslibem, avšak mezi špičky našeho folku nebo alternativy zatím neproniká.

Milan Tesař (Radio Proglas)

HOME