Album Zahrada písničkářů 2002 považuji za jeden z nejzáslužnějších vydavatelských počinů poslední doby. Je jasné, že kolekce s nahrávkami vesměs neznámých mladých folkařů se nebude moc dobře prodávat, ale o to víc si vážím toho, že toto album vzniklo. Jde vlastně o výběr z písničkářského maratónu, který proběhl 25. května 2002 na nádvoří zámku v Kuřimi u Brna. Během odpoledne a večera se tam představilo 19 finalistů Zahrady v kategorii písničkáři a dua a také několik hostů. Na albu najdete od každého soutěžícího po jedné písni a jako bonus tři dosud nevydané nahrávky v podání hostujícího sdružení Ivo Cicvárek & OKO & Žofie Kabelková.

Písničkářská scéna v roce 2002 je různorodá, nenudí. Pojďme se tedy podívat na některé zástupce tohoto folkového podžánru. Začněme dámami. Mladičká Martina Trchová má na svůj věk vyzrálý hlas. Zařazená píseň Vzpoura je svižná a dobře se poslouchá. Úplně jinak (i když také příjemně) působí Velikonoční v podání Jany Bauerové. Ta se v Kuřimi doprovázela například na flétnu a v této skladbě na klávesy. Využívá zvukomalebnosti textu, jako by se inspirovala janotovským minimalismem.

Z písničkářů-mužů mě velmi příjemně překvapil Petr Sedláček. Dokáže hrát i na humoristickou notu, ale na desce vyznívá vážnější lyrická U kašny velmi dobře. Jan Matěj Rak, často (a vcelku právem) přirovnávaný ke Karlu Plíhalovi, se představuje zdánlivě jednoduchou písní Všechny ty jednoduché věci, která však má šanci stát se hitem. Marcel Kříž, po ostříhání Matějovi vizuálně docela podobný, je po hudební stránce člověk z úplně jiného světa. Zatímco Rak opěvuje “jednoduché věci”, Kříž ve svém blues Jalta popisuje náměty z nejsociálnějších – prostituky, lidi bez jídla, problémy v rodinách.

Další kapitolou jsou mužská a smíšená dua. Výkon formace Nestíháme patřil v Kuřimi k těm nejméně výrazným (ale zdůrazňuji, že celý koncert byl finále, takže i ti nejslabší patří vlastně k nejlepším) a totéž se dá napsat o trampském duu Rosa coeli. Ze smíšených dvojic byli pro mě osobně výrazným objevem Jan Žamboch & Stanislava Brahová, kteří předváděli ve svých písních nápadité hlasové polohy. Jedna noc s inkvizitorem v podání dalšího dua, severočeského Disneybandu, se vyznačuje odvážným (až pornografickým) textem, výraznou hrou na basové struny kytary a vášnivým projevem zpěvačky, který kontrastuje s vyšší polohou hlasu jejího kolegy. Škoda jen, že se do jinak pěkně propracovaného textu vloudila chybička (Holanďan Bosch se nevyslovuje “boš”, nýbrž “bos”).

Vraťme se k mužům-sólistům. O postup na Zahradu do Náměště na Hané bojovali také dva svérázní humoristé s dost podobným stylem vyjadřování. Lépe se nakonec dařilo Jaroslavu Urbánkovi, jehož Prenatálek může i z oficiální nahrávky oslňovat mládež, seniory i těhotné ženy (účinky písně jsem vyzkoušel na vlastní manželce). Text pojednává o tom, co každý z nás prožil, ale na co si vzpomíná pouze hlavní hrdina Pratchettovy knihy Malí bohové (který si totiž pamatoval všechno). Text Houbařské od Františka Vlčka popisuje neúspěch houbaře v létě bez srážek. Jak cynické poslouchat tuto píseň v letošním roce s vědomím, že její autor si doma v Karlíně vody nakonec užil dost.

Co zbývá? Jeroným Lešner, letošní držitel Krtečka, s humornou Textařskou. Duo Šárka Kytnerová & Pavel Žemla s alternativním Gilgamešem, ve kterém se nezapře Žemlova hudební minulost (skupiny Z kopce a Ošklid). Michal Rádl s minimalistickou Mluvící rybou. Oldřich Olaf Martínek s akordeonem (Vladimír). Kontrast hlasů Zuzany Rychnové a Petry Libovické v písni Jeníček. Slovenské Duo Hups s lidovou Odpytankou. Znovu Jan Matěj Rak, tentokrát s Šárkou Burešovou (Proč je nám utajeno). A konečně další humorista Vladimír Čáp s dumkou Uhynul pes.

Zajímavé je srovnání 19 finalistů s ostřílenějšími kolegy Ivo Cicvárkem a Žofií Kabelkovou, jejichž písně jsou zařazeny na pozicích 20–22. Řekl bych, že z dobré poloviny těch zatím téměř neznámých sólistů a dvojic by se mohly časem stát tak výrazné objevy, jako v posledních letech právě z těchto dvou. Mimochodem někteří ze soutěžících už v současné době jednají s Indies o samostatných albech.

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)