Dobré černobílé zprávy

Yellow Sisters: Tubab Woman, Indies Scope 2010, celkový čas 79:05

Jaká barva vznikne smícháním černé a bílé? Přece žlutá! Yellow Sisters, čtyři žluté sestry, o sobě v titulní písni svého druhého alba Tubab Woman zpívají, že mají „bílou kůži, ale černou duši“. Černobílý je i booklet nového alba – až na jednu výjimku, kterou je opět žlutý název skupiny na titulní stránce. A tak zavřete oči a přeneste se do tropického lesa nebo ještě lépe do blízkosti šumícího vodopádu. Kousek od vás vzlétají ptáci a pokřikují „Čidydu dydydu čudu čudu číu ču čudu čudu“ a také „Je črrrrrr, je črrrrrr“. I tentokrát čtyři výborně sezpívané Češky vedle svého mateřského jazyka a vedle angličtiny používají ve svých písních různá citoslovce a zvukomalebné konstanty.  Našli bychom i další souvislosti s předchozím albem Singalana. Čistě vokální skladby se střídají s písněmi obohacenými nástroji, po boku dámského kvarteta se v některých písních objevují mužští hosté (Jaroslav Bárta na klávesy, Tomáš Kroutil na kytaru, Ondřej Smeykal na didgeridoo a další), i tentokrát se dámy vedle afrických rytmů nebo jazzových harmonií inspirovaly soulovým frázováním a z některých písní by si americké hvězdy r&b téměř mohly brát příklad.  Navzdory těmto shodám se obě alba Yellow Sisters od sebe liší. Přestože každá píseň na Tubab Woman je zaranžovaná jinak a třebaže při několikátém poslechu objevujete nové a nové vokální vtípky, Singalana byla o něco hravější. Novinkové CD je uhlazenější, možná propracovanější, snad dokonalejší, jenže právě pro tuto dokonalost se trochu vytrácí živelnost a bezprostřednost první desky. Písně Yellow Sisters stojí více na oslavě ženského hlasu než na konkrétním sdělení (respektive konkrétní sdělení přinášejí skrze oslavu ženského hlasu) a místy se obsah přednesu podřizuje až příliš (natahování slabik „ócéán“ v písni Oceán). Další drobnou výhradu – a zde opakuji, co jsem psal už v souvislosti s prvním albem – mám k délce některých písní. Typickým příkladem je právě téměř jedenáctiminutový Oceán, do kterého se sice vedle meditativního textu („Dýchám a probuzením se rodím / Dýchám, po kapkách pramením“) vešly zvuky tibetských mis a nápodoba přírodních zvuků, nicméně ve střední části skladby by se dalo pár minut ušetřit. Naopak za dobře vygradovanou píseň pokládám téměř sedmiminutovou Precious Honest Eyes, složenou ze tří do sebe dobře zapadajících částí: V první z nich hraje název skladby roli rytmické konstanty, v části druhé přebírají vůdčí roli elektrické housle a perkuse a v závěru se vrací ústřední slogan, tentokrát podbarvený dusavým rytmem.   Použití rytmu v kombinaci s hlasy je vůbec zajímavou kapitolou. Na tak pestré album, jako je Tubab Woman, se bez problémů vejde zdařilý beatbox (Oasis), pseudoafrické bubínky (Tubab Woman), výrazná basová figura (Desert Sky) i lámaný r&b rytmus (Beautiful). Podobně pestrá je i škála práce s vokály: od šepotu (Ptáci) přes jazzové harmonie (Tubab Woman) a opravdu hodně „černé“ r&b včetně doprovodných mužských vokálů (Good News) až po nejrůznější skřeky a výkřiky (Kiumbe). Celkově je nové CD popovější než Singalana, přičemž pop zde nechápu jako něco méněcenného a uniformního. Zatímco píseň Sweet Dreams zní, jako když vokální skupina upravuje notoricky známý hit, Desert Sky se v šesti a půl minutách rozvine od téměř monotónního zpěvu (doprovázeného už zmíněnou basovou figurou) do košatého soulového tvaru. Až by člověk Yellow Sisters tu černou duši věřil, kdyby je občas neprozradila exotická výslovnost angličtiny („čejndžín“ v jinak skvěle zazpívané milostné Good News. Pokud se Yellow Sisters před čtyřmi lety na svém debutu představily jako vokalistky a především aranžérky významu takřka evropského a přitom pokukovaly po Africe, novinka se zvukem blíží spíše Americe. Laťka neklesá a přitom dámy samy sebe nekopírují a ve čtrnácti písních dokázaly nabídnout čtrnáct různých pohledů na barevný (a současně černobílý) zpěv. Prostě Good News.