Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Paryba a další rytmické konstanty  

Yellow Sisters: Singalana. Indies Scope Recodrs 2006, celkový čas: 51:41 

Yellow Sisters jsou čtyři Češky: Antonia, Bára, Lucie alias HawaLu a Léňa. Jedna z nich má za muže muzikanta z malého afrického státu (Gambie), druhá bubeníka z největší severoamerické země (Kanaďana Ephraima Goldina). Všechny čtyři Žluté sestry absolvovaly kratší či delší pobyty v Africe, respektive v Austrálii. To všechno je samozřejmě předurčuje k interpretaci world music, přičemž inspiraci moravským či českým folklórem na jejich albu nenajdete. Češky se sice mohou inspirovat neevropskými styly, mohou je zajímavě smíchat s jazzem a dalšími žánry, ale stěží vytvoří něco úplně nového. Vždyť i na naše poměry originální propojení folklóru a hiphopu na povedeném albu projektu Gipsy.cz má ve světě své předchůdce (např. nigerijský projekt Bantu & Ayuba). Yellow Sisters tedy – z globálního úhlu pohledu – pouze kompilují osvědčené postupy. Ovšem kompilují velmi dobře, po technické stránce jim nelze nic vytknout a co do originality představují přínos minimálně evropského formátu. Ačkoli na albu Singalana jako hosté účinkují oba zmínění manželé i několik dalších muzikantů, naprostá většina desky je čistě ženská a čistě vokální. Nabízí se tedy srovnání s loňským sólovým debutem Ridiny Ahmedové, ženy s českými a súdánskými kořeny a nadšené obdivovatelky zpěvu a capella. Zatímco Ahmedová si však vystačí úplně sama (na albu i na koncertech vrství svůj hlas několikrát přes sebe) a navíc se obejde beze slov, Yellow Sisters těží z různosti čtyř hlasů a také z různosti jazyků. V jejich písních slyšíme jak zvukomalebná citoslovce (včetně čehosi, co připomíná kloktání – v úvodní Singalana), tak angličtinu, češtinu a další jazyky. O tom, že se Sestry pokoušejí svými písněmi předat poselství, svědčí výskyt zaslíbených zemí (Free To Do) nebo „spirituality, přirozenosti, humanity a lásky“ (Sweet Man) v textech. Jinde slova pouze nastiňují abstraktní pocit (Vítr) a v dalších případech hrají slabiky pouze zvukomalebnou roli. Do této poslední kategorie bych zařadil i hostování Antoniina manžela Papise Nyasse v písni Bzum. Vypravěčský ragga styl (jako vystřižený z hitů jamajského Shabby Rankse) vnímám opravdu spíše jako zvukomalebnou vsuvku (a osvěžující mužský prvek na ženském albu) než jako poselství. Píšu-li o mužské vsuvce jako o osvěžujícím prvku, neznamená to, že by čtyři ženské hlasy na ploše celého alba nudily. Yellow Sisters dokážou vyčarovat neuvěřitelné množství nálad a napodobit různé styly. Vedle už zmíněných jazzových harmonií stojí za zmínku dokonalá nápodoba amerického r&b ve vyšších polohách (Vítr) nebo zdařilé reggae Sweet Man (s hostujícími muzikanty). Mnohem zajímavější než symbióza s bubny (Back To The Roots) a dalšími nástroji jsou však aranže čistě vokálních pasáží. Melodické linky vyplouvají na povrch a zase se ztrácejí v příjemném mišmaši tónů. V pozadí zpravidla zní zajímavá rytmická konstanta, která tu připomene slovo „paryba“ (Free To You), jinde zní třeba „cigidik“ (Revolution). A když se z nic neříkajícího „Tapalapa saf sap saf sap“ zčistajasna vynoří „Jsi znavený / měl jsi dlouhý den“, jedná se pouze o další doklad toho, že v univerzální písňové řeči může mít souvětí několik vět v různých jazycích. Je na posluchači, aby si domyslel kompletní „příběh“.  K albu Singalana mám několik drobných výhrad: Vadí mi prvoplánové užití konkrétních zvuků (foukání větru v písni pojmenované Vítr je oblíbené klišé), nadměrné protahování některých písní (právě Vítr střídavě graduje, unavuje a znovu graduje – zkrácení o dvě minuty by mu prospělo), upovídanost některých textů a především skrytý track na konci. Nechat za poslední písní několikaminutovou pauzu a za ni cosi přidat, to je tisíckrát ohraný vtip, jehož jediným výsledkem je nehratelnost poslední skladby v rádiu. Přes to všechno klady výrazně převažují: Singalana je album zajímavé, inspirativní a minimálně na české (ale spíše na celoevropské) scéně přínosné.

Milan Tesař

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.