Xindl
X zakouší praxi relativity
Xindl X: Praxe relativity, Championship Records 2010, celkový čas:
52:39S Xindlem X přišel na scénu typ písničkáře, který
není poznamenaný totalitou a jenž se naplno věnuje depresím a bolestem
současné doby. Odstřihnutí od minulosti je výrazné i stylově: Xindl X
vychází do značné míry z rapu, ovšem pracuje s ním tak, že jej balí do
melodií a na nové desce Praxe relativity i do popu. Tím se stává přístupným
a přijatelným pro širší publikum, což mu také vychází. Ondřej Ládek neboli
Xindl X má na své straně obrovskou výhodu. Jeho talent je tak zřetelný a
přitažlivý, že umí okamžitě zaujmout. Poprvé jsem se s ním setkal v soutěži
Česko hledá písničku, kde hrál s kapelou Jupí tralala. Na Portu i Zahradu se
pak přihlásil jako soutěžící folkař s kytarou. Nemohl být lepší důkaz jeho
talentu, než aplaus portovního publika, Xindl X zaujal i vyšperkované
“kovboje” s velkým širáky, kterým zpíval Anděla a Dysgrafika. Píseň, kterou
přiložil jako bonus na druhé album Praxe relativity. Tahle deska je jiná než
první titul. Nečekal jsem, že muziku Xindlovi nahrají Dalibor Cidlinský
mladší, jeho bratr Jan či bubeník David Landštof. Ač výteční muzikanti, jsou
přece jenom jiná škola, navíc jejich přičiněním dostaly Xindlovy písně
jakýsi uhlazenější polštář. Člověk by čekal vyostřenější, alternativnější
muziku. A myslím, že Xindl pár lidí zklamal, protože takto se příliš tlačí
do popu. A co když si v písni Budeme noví, ve které skepticky zpívá “budeme
snoví, a kdo ví – třeba se dostaneme i do Novy” a “třeba z tý radosti
zapomeneme, že jsme to takhle nechtěli”, nastražil past, která sklapla i nad
ním? Vždyť už se dostal do velkých komerčních televizí a jeho druhá deska
patří k deseti nejprodávanějším titulům v Česku. Na mě působí album Praxe
relativity jako dobrý kontrast mezi trpkostí textů a chutně znělou muzikou.
To všechno Xindlovy písně vlastně posiluje a zároveň zpřístupňuje. Počínaje
úvodní skladbou Chemie. ”Jsem frajer co nebulí a pomocí ampulí si udržuje
v kebuli dušení zdraví, ale už mě to nebaví, vím že ty stavy uvnitř mý hlavy
nejsou pravý.” Nejen těmito slovy definuje Xindl X postavu, kterou na scéně
ztělesňuje. Je to ironický skeptik, který zpívá: “Ve dvou se to líp
životních snů vzdává” (Mlč a buď ráda). Přitom jakoby žádné sny neměl anebo
je úspěšně tají. Depresář Xindl X se nechá devastovat okolním světem (vzepře
se snad jenom v duetu s Olgou Lounovou Láska v housce, když nepřijme lákavou
“objednávku”). Nebouří se, je závislý na barbiturátech i špatných
vztazích, které ani nedokáže ukončit (Tradá na Beroun). A tak Xindl X
popisuje, co vidí, aniž by soudil. Jenom konstatuje, že jsme v pr….
S akusticky vytříbenou hudbou, která se v písni Mlč a buď ráda stočí málem
až k flamenku, písničkář ukazuje propastný rozpor mezi vnitřní prázdnotou
v hlavě a přesycenou plností vnějšího světa. “Ptáš se, jak tvůj život vyzní,
až vysílání televizní skončí a kolem bude jenom zrnění a bude konec
televizního vysílení” (Televizní vysílení). Song Hollywood, který je další
výbornou a melodicky chytlavou písní z tohoto alba, pokračuje v metodě
kontrastu: Xindl X ze sebe sype chmurné náměty scénářů ze života, které by
sotva Hollywood natočil. Píseň přitom neodsuzuje kalifornskou továrnu na
sny. I Xindl X má rád pohádky, které povzbuzují padlé hrdiny z jeho písní.
Včetně odevzdaného opilce ve skladbě Nejlepší kuchař, který vzpomíná na
postavy z Hvězdných válek. Jedna z nich, mistr Yoda se mimochodem mihne i
v songu Hollywood. Je to snad melancholie, sahající až práh bolestínství,
která dává Xindlovu civilnímu zpěvu zvláštní hořkou příchuť. Jeho písně jsou
vlastně smutné i drsně bolestné (Morální sex), zároveň výborně dramaticky
vystavěné. Dají se vnímat jako příběhy, které účinně jitří emoce. A jsou
také občas jazykově hravé (“mé viny zapijeme kvalitními víny, přečiny
transformujeme do svačiny, fettucciny z bufetu číny zapijeme capucciny” -
Poslední večeře). Na druhou stranu si nejsem jistý, že některé vulgarity
posilují jejich opravdovost. Kultivovaný, znamenitý hudební doprovod však
pomáhá, aby Xindlovy písně vklouzly hladce i sladce do hlavy. A tam mohou
působit jako zneklidňující elementy. Rafinovaný Xindl X navazuje na dávné
řemeslo písničkářů: všímat si bolestí společnosti. Pokud zůstane svůj i ve
vyšších patrech popu, bude všechno v pořádku a Xindl X získá skutečnou praxi
relativity.
Vladimír Vlasák
Folk 4/2011