Stříbrná hudební svatba

Jitka Vrbová & Stanislav Chmelík, Pikovický blues, Multisonic, 2009

Čtvrtstoletí spolupracuje Jitka Vrbová se Stanislavem Chmelíkem. Mohlo by se to zdát v době, kdy jiná hudební uskupení slaví čtyřicítky, relativně málo, na druhou stranu je třeba mít na paměti, že to není délka sólových drah obou protagonistů a také to, že je to příslibem, že dalších 25 let spolupráce na oba aktéry a další spousta písniček na nás posluchače teprve čeká. Stanislava Chmelíka, říkejme mu klidně i Akáty, protože jen on se svým nástrojovým rozsahem reprezentuje doprovodnou skupinu Jitky Vrbové na většině trampských nahrávek, jsem si poprvé všiml sice v souvislosti s hudbou, ale ne s hudbou jeho. V dávných dobách, kdy se ještě v Československém rozhlase na konci Studia 7 stanice Hvězda (obdoba dnešního Odpoledního Radiožurnálu) jmenovitě odhlašoval celý vysílací tým, znělo jeho jméno na místě hudebního redaktora. A to jméno jsem si rychle zapamatoval – vždycky když v odpoledním proudu tehdejší muziky zazněly dvě – tři zajímavé a neobvyklé nahrávky, obvykle countryové, věděl jsem, že hudbu vybírá právě on. Se stejnou šťastnou rukou si zjevně vybral i Jitku Vrbovou ke spolupráci poté, co už spolupracoval s Evou Olmerovou a Evou Pilarovou. Jitka Vrbová měla zkušenosti s trampskou muzikou ze skupiny Sépie (a s ní i zkušenosti s portovním soutěžením), proslula však jako zpěvačka jazzová (jakkoliv jeden můj známý jazzman říká vždy, když s jeho skupinou Jitka hostuje: Přijď, bude s námi zpívat známá a slavná trampská zpěvačka). To, jakým způsobem po relativně dlouhé době opět vplula do trampských vod, jak tam zakotvila a jak tam působí přirozeně, ve mě vyvolává neustále se zvětšující respekt, potvrzovaný každoročně v Pikovicích, kdy je Jitka jedním z mála interpretů, nefalšovaně a bezprostředně obléhaná zástupem příznivců, kteří chtějí podpis či jen si potřást rukou. Důkaz, že publikum její trampské písničky bere nejen kvůli provedení, ale že je Jitce Vrbové i věří. A to jak ty klasické, tak ty novější, jejichž autorem je Stanislav Chmelík. Na CD najdeme 21 (proč ne 25?) písní, které již vyšly na předchozích společných albech Jitky Vrbové a Akátů. Asi by se daly sestavit dvě tři další, stejně pěkné kompilace, tolik těch písní je. Proto nebudu zkoumat, proč tam ta či ona píseň je či není – je zřetelné, že písničky byly vybírány dílem podle popularity (určitě Pikovický blues), ale dílem i podle oblíbenosti či vztahu k nim u samotných interpretů (např. Mistr a candáti). Hudba je dílem St. Chmelíka, textovala celá řada textařů a ve studiu drobné party doplnila celá řada muzikantů. Jitka Vrbová dokáže vystihnout atmosféru písně a skloubit trampskou romantiku i realitu. O technické stránce provedení nemá cenu se v případě zpěvačky rozepisovat. Stanislav Chmelík dovede složit trampskou písničku nenásilně čerpající z historických pramenů (např. Všem, kdo byli správní trampi, Co nevidět se sejdem), i písničku veskrze moderní (např. Jedu kánoí, Až skončí příští tejden). Dohromady pak výsledek působí jednoduše, ale i kompaktně a důvěryhodně, přitom dostatečně moderně, aby zaujal i mimo trampskou komunitu a současně stravitelně i pro “staromilce” (míněno v dobrém). Na desce nenajdeme kvalitativní výkyvy (to může být dáno i výběrem), najdeme tam ale příjemné odstíny trampské atmosféry, takže každý si může zvolit ten, který mu vyhovuje. A to je na CD asi to nejdůležitější – mohlo by oslovit ty, kteří za 25 let ještě existenci spojení Jitky Vrbové a Stanislava Chmelíka nezaregistrovali. Příznivci trampské muziky asi už dávno všechny písničky z alba mají doma na deskách starších. Pogratulujme tedy a přejme dvojici další léta této spolupráce a těšme se na CD zbrusu nových, “jako starých” trampských písniček.