Pozdní debut

Vomiště - Proti běhu času, Good Day Records, 2008, celkový čas: 59:31

Severočeská skupina Vomiště má za sebou asi třináct let. V letech 2007 a 2008 po kouscích u Jiřího Maška natočili své první album. Žánr kapely lze označit asi za folkrock, protože v sestavě je elektrická kytara (hostující Tomáš Plaček), baskytara (Jan Mirovský) i bicí (Ivan Staněk). Sestavu nástrojů dále tvoří akustická kytara (Milan Sieber), dvě zpěvačky hrající navíc na drobné perkuse (Jitka Mirovská a Gábina Štěpánková) a hostující klávesy (Jaroslav Fotr) a ojediněle i dobro (Luboš Novotný). Ale stejně dobře lze psát jen o folku a v některých případech i o písničkovém country. Vomiště je dobrým reprezentantem regionální poctivé kapely, která se snaží o vlastní tvorbu a vypěstovala si poměrně odlišitelný rukopis a zvuk. Umějí dobře pracovat s aranžemi, dokáží vytvořit ve skladbě dramatické pnutí a jejich v podstatě klasické kompozice mají hlavu a patu, přiměřenou délku a přirozenou melodickou linku. Autorsky je stěžejní postavou coby textař Jan Mirovský (10,5 textů ze 16), kterému sekunduje Jitka Mirovská (5 textů), půl textu má na svědomí Tomáš Plaček. Hudebně pak se podělily o melodie Jitka Mirovská (9) a Hana Roháčová (7). Mezi tématy sice najdete i písně o milostných vztazích, ale většina jich je na témata svým způsobem literární. Už úvodní Okamžik pravdy je píseň ve které se praví, že “jestli tam někdy byl, dávno nás upustil, šel spasit jinej svět Beránek Boží.” Tedy píseň o neukotvenosti, víře v to, že jsme na tenhle svět sami. Podobné téma je třeba v Příběhu z obrazu. Inspiraci nebo připodobnění k slavným postavám z historie najdete poměrně často a možná, že se někde budou někteří křesťané cítit dotčeni. V Dubnových ohních je zase zřetelný odkaz na Kladivo na čarodějnice (ale ono to s pálením čarodějnic souvisí), neortodoxně se k světu víry vztahuje i Vzkaz nahoru. Texty jsou psány poměrně klasickou poetikou, rýmově rytmická schémata jsou dodržována a začátky refrénu (který často znamená i vícečetný zpěv proti sloce) jsou zřetelné, často se slušným sloganem. Na druhé straně někde kombinace klasické poetiky a odkazů na literární či jiné souvislosti působí trochu jako mírně akademické šustění papírem. Přitom ale nesporně spousta řádků je napsána z hlubokého vnitřního prožitku, vypořádá se s věcmi bolavými. Někdy mi přijde, že snaha po dramatičnosti šla za přiměřenou hranici, třeba recitace zpěvaček v Hvězdářích. Přičemž obě zpěvačky zpívají velmi dobře, hlasy jim k sobě barví, a opřou-li se trochu do dynamiky, jde z toho chvílemi až mráz. Za taková literární témata, která si autor promítá do vlastního života, odmyslíme-li si odkazy na křesťanskou tradici, můžeme považovat třeba Amundsena, Paula Gauguina, Artušovsko-Merlinskou legendu v písni Návrat na Camelot, Penelopina noc odkazující k Odysseovi nebo Schůzku s Rimbaudem s odkazem na Opilý koráb. Elektrická kytara je zručná, ale poněkud mi splývají její party v jednotlivých písních. Limitující pro různorodost alba je i to, že většinou jde o písně v sudém taktu a středním či rychlejším tempu. Inu, jako jsou někteří autoři nutkáni ke ¾ nebo 6/8 taktu, zde se počítá pěkně do čtyř. Nevím ani, jestli Penelopina noc se tak vydělila na první poslech od ostatních proto, že je tempem i rytmem jiná, nebo pro výtečné dobro Luboše Novotného. Celkově bych desku označil za poctivě udělanou a možná trochu pozdní, v tom smyslu, že se zde do jisté míry zastavil čas a podobný zvuk i poetika jsou k nalezení i na albech starých přes deset let, což je ostatně i stáří některých písniček. Po formální stránce nic nového nenalézá, ale připustíme-li, že jakýsi folkový kánon byl už v devadesátých letech plně konstituován a všechno od té doby jsou mezižánrové fúze, pak Vomiště tento kánon naplňuje řemeslně dobře a s citem pro detail, který je odlišuje od jiných písní folkového mainstreamu. Zvuk tradičně Maškovsky dobrý a čitelný, obal výtvarně slušný, po obsahové stránce strohý – chybí texty a informace o konkrétním rozdělení partů v jednotlivých písních.