(CD Triny – Aven, Indies, 2005, tt.: 44:39)

Pokud se týče rómské hudby, zatím to většinou vypadalo tak, že když zpívají pánové, je jich vždycky požehnaně (Točkolotoč, Terne Čhave), pokud jde o projekt, kde dominuje ženský hlas, je to zpravidla hlas výrazné sólové osobnosti (Věra Bílá, Iva Bittová, Ida Kellarová). Už před čtyřmi lety toto pravidlo narušilo dívčí (či ženské) vokální trio Triny svým debutem Gipsy Streams. Deska to byla dobrá, ale mám pocit, že dost zapadla. Doufám, že druhý pokus této trojice Aven podobný osud nepotká. Jde o čtrnáct písniček, vycházejících z rómské lidové muziky, ale upravených do sofistikovaných trojhlasů a zpívaných za doprovodu kapely v sestavě zahrnující většinou basu, bicí či perkuse, kytaru (převážně akustickou), občas housle či Fender piano. Ne všechny nástroje jsou ovšem přítomny vždy, v jedné z nejskvostnějších písní alba – Khamoro (Sluníčko) jsou hlasy zcela obnažené, ale září nádherně. Je to vlastně téměř jediná píseň, kde se celou dobu drží hlasy v těsném kontrapunktu a navíc Mahlerovská variace.

Nejznámější členkou Triny je Iveta Kováčová díky svému působení v ČT. Je to vystudovaná muzikantka, která kromě pěveckého partu má na svědomí i vokální aranže písniček. Dostatek hudebních zkušeností mají i další dvě třetiny tria Jana Procházková (na prvním albu ještě Tyšerová) a Dagmar Podkonická, kterou možná budete znát z dámské country skupiny Sally Rose Band. Ostatně profil kapely přineslo F&C nedávno, pojďme spíš k desce.

Charakterizovat styl není tak úplně jednoduché. Samozřejmě v základu materiálu najdete romskou stopu, ale není nijak všepřebíjející. Kapela v aranžích kytaristy Josefa Štěpánka (a ve dvou případech Alexeje Charváta, který se podílel na hudební režii) zní najazzle, s trochou latiny. Jakási vzdálená příbuznost s KOA za zády Zuzany Navarové je cítit i bez faktu, že perkusistou je v obou případech Camilo Caller. To je ovšem jen převládající pravidlo se spoustou výjimek. Například v Motoris jsem poznal okamžitě Charvátovo hledačství ve smyčce podkladu i v použití konkrétních nehudebních zvuků. V následné Perel brišind (Padá déšť) je nádherná trubka Oskara Töröka a celé aranžmá zní pro změnu dost v jazzovém retro stylu. Naopak zase Kana somas (Když jsem byla) používá pěknou pomalým rockem vonící plochu podobnou nejlepším postupům Vlasty Redla. Nápadů na rozdávání. Například ve druhé z jím aranžovaných písní Šero mange posardom (Bodl jsem se do hlavy) Charvát použil v závěru smyčku přímo z trojhlasu Triny. Prostě, nudit se nebudete.

Celkově je podle mého názoru deska především důkazem, jak rozmanitě se dá přistoupit k lidovému materiálu, přetvořit ho, aniž by byl zmrzačen a přenést ho s pokorou k jeho tresti do současnosti.

Velmi často je jeden z hlasů zřetelně dominantní (nepoznám ale bezpečně, které ze zpěvaček kdy patří), zbývající se pak kolem něj opřádají, dokonce bych skoro někdy použil jiného tvaru slovesa: předou. A najednou, aniž byste si uvědomili, kdy k tomu došlo, jejich vzájemné funkce se zamění.

Booklet je opatřen texty v romštině i českými překlady. Jak už je pravidlem u romských lidovek, jde o vlastně jednoduché příběhy a pocity, které někdy obsahují komickou složku – například v titulní Aven (Pojďte) se vaří polévka a zvou přátelé k jídlu, v písni Adadžives (Dnes) se chudí Romové naperou komáry až k prasknutí. Velmi často jsou to ovšem písničky o lásce. Je dobře, že se z textů dozvíme, o čem jsou, jen někdy ve strakatém bookletu aby člověk luštil písmenka na málo kontrastním podkladě, jinak se ovšem digipackový obal (s použitím) malby Alice Vegrové i booklet autorovi, podepsanému jen jako Poe, povedl.

Podobně bez výtek a s pochvalou musím kvitovat i práci studia Svengali. Dobře nahráno, smícháno i masterováno. Vznikla deska, která nemá tolik prvoplánově předávané energie a hutného zvuku jako u Točkolotoče či Terne Čhave, ale nahrazuje ji energií jinou a účinnou selekcí všeho nadbytečného, oním příjemným vzduchem pod hudbou, který je přesto něčím přesně opačným než nedostatkem.

Velmi dobrá a velmi zajímavé deska, až by mne zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby si takto někdo pohrál i s českým a moravským folklórem.

Jiří moravský Brabec

HOME