Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Blues s rukou přes ústa

Třešňák Band: Němý suflér, Galén 2010, celkový čas 42:46

Vlastimil Třešňák, nejaktivnější z písničkářů první šafránské generace, vydal po třech letech nové – celkově třetí – studiové album se svou aktuální bluesrockovou kapelou. Ta od minulé desky Skopolamin opět zkrátila název, a tak místo V. Třešňák & band čteme na černo-červeno-bílém obalu pouze Třešňák Band. Obal je mimochodem výmluvný: Zatímco prostovlasí pánové spoluhráči Rychta, Panáček a Volný se lehce usmívají, Třešňák si zakrývá ústa dlaní a kštici čepicí, jako by na něm záleželo nejméně.  Je pravda, že Němý suflér je zatím nejkapelovější deskou Vlasty Třešňáka. Do popředí vystupuje krásně nazvučená kytara Jaromíra Panáčka (Němý suflér), Martin Rychta za bicími také růžky (Memoár) a hned v úvodním Chlape! si nelze nevšimnout baskytary Jana Volného. Třešňák Band rozhodně není písničkář s doprovodem. Jde o plnohodnotnou bluesrockovou kapelu. Zakrytá ústa však nejsou na místě, Třešňák zde opravdu není za němého sufléra. Z písničkářství zůstal důraz na texty, a to opět na texty naprosto nekompromisní. Nelze jednoznačně říct, zda a kam se Třešňákův textařský um posunul od alba Skopolamin. Možná jsou písně víc než dříve zalidněné konkrétními postavičkami, jejichž identitu autor buď zcela tají, nebo ji pouze jemně naznačuje. A tak zatímco pravou profesi a jméno Mr. Šperháka si možná lze domyslet, u bezejmenného hrdiny Syna pluku („s reklamní taškou firmy Tesca / déja vu v Kenvelo tričko“) bychom možná ani nehádali, že jde o písničkáře samotného. Obecně však platí – jak se autor recenze přímo od Třešňáka dozvěděl –, že písně pojednávají nejčastěji o lidech, kteří „jsou zlí“. Novodobé protestsongy Vlastimila Třešňáka z jeho posledních tří desek by už možná nabízely téma na plnohodnotnou diplomovou práci. Vždyť všechno to prolínání témat církevních, mystických, nacistických, komunistických i úřednických, propojených nevšední poetikou, po rozborech přímo volá. Nemusí však jít o rozbory typu „co tím chtěl básník říci“. Stačí sledovat formální záležitosti, protože Třešňák i tentokrát nabízí tolik zajímavých her s jazykem, že posluchač ani žasnout nestačí. Balancování na hraně vkusu není výjimkou: „Přijde noc jak křišťál,“ začíná například skladba 9. listopad A. D., ve které se mihne „mukl Adonai“ i heslo „Arbeit macht frei“. V písni Krkla lze vnímat Třešňákův smysl pro detail, když má tlustá tanečnice u tyče „na zadku tetovaný logo“. Jenže nejde o tanečnici, nýbrž o... „stranu neodsuneš stranou, ztloustla“. V jednotlivých skladbách si Třešňák hraje například s písmenem x (píseň Detox, ve které si chytí taxíka), s latinou (Veni, vidi, vici) i s nadužíváním módní angličtiny („K brejkfestu než kafčo, cukr, rum!“ – Mr. Šperhák). Rytmicky mu to občas nevychází („Praskne, stane se ničím“ – Krkla), avšak dokáže to „zachránit“ svým charakteristickým hlasem, ke který ladí s bluesovými nepřesnostmi.  O Třešňákově hlasu by se mimochodem daly psát novely, když ne přímo romány. Nejde jen o jeho příbuznost s Dylanem nebo Mišíkem. Poslechněte si například, jak několikrát změní barvu a dikci během titulní písně Němý suflér, ve které si „nadosmrti komparsista“ vyřizuje účty s „pánem z dopisní známky“.  Hovoříme-li o Třešňákovi jako o autorovi nekompromisních textů, nejde pouze o zvolená témata, o výpovědi o konkrétních lidech (jakkoli skrytých za přezdívkami a šiframi) nebo o občasné použití peprnějších výrazů. Nekompromisní je písničkář i v tom, že píše, jak potřebuje a jak to cítí, aniž by přemýšlel nad tím, zda posluchač význam správně rozkóduje. Od Baudelairových dob víme, že krásně se dá psát i o tom, co má ke kráse daleko. Třešňákův jazyk je svým způsobem vytříbený a kultivovaný, i když jej písničkář používá k popisu skutečností nepříjemných až odpudivých. Varuje nás před nimi. Autor recenze přiznává, že se příliš varovat nedá a že se s Třešňákovým pesimistickým viděním světa úplně neztotožňuje. Přesto bude dál po albech Třešňák Bandu s radostí sahat a rád se nechá překvapovat dalšími pochmurnými vizemi a děsivými slovními hříčkami, zabalenými do kvalitní a dobře zahrané hudby.

 

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk 11/2010

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.