Koncepční album o dvou vztazích

Traband: Přítel člověka, Indies Scope 2007, celkový čas 50:23 

Letopočet 2007 se zapíše do análů skupiny Traband jako klíčový. Po téměř roční pauze kapelník Jarda Svoboda zredukoval sestavu (ze šestice na trio), začal se doprovázet na harmonium a především přinesl do kapely nové písničky. Na začátku roku, když vyjížděla na své první „popřevratové“ štace, slibovala kapela zklidnění. Jenže návštěvníci prvních koncertů brzy pochopili, že se žádná příliš velká změna nekoná. Z instrumentáře sice vypadly banjo, baskřídlovka a tuba a výrazně přibylo rapovaných pasáží, jenže jinak je Traband stále starým dobrým Trabandem. Vždyť písně píše stále tentýž Svoboda. Spíše než o revoluci bychom mohli hovořit o pokračování evoluce. I když se i na minulém studiovém CD Hyjé! objevilo několik písní s duchovní tematikou (Lano, co k nebi nás poutá), tentokrát kapelník sahal po Bibli mnohem častěji. Výsledkem je takřka koncepční album o dvou základních vztazích: o vztahu člověka k Bohu a o vztahu muže k ženě. Zatímco k tomu „v oblaku“ se Jarda obrací hned v úvodní písni Tak to mám rád („Kdysi jsem ti křivdil, když jsem ti vyčítal tvé mlčení“), druhé zmíněné téma se objevuje například v experimentálně pojatém Adamovi a Luně. Trojúhelník mezi mužem, ženou a Bohem pak Svoboda vykresluje v rapované písni Dej mi, Bože, dobrou ženu. Přes očividný příklon (či návrat) k duchovním tématům nehrozí, že by hudba Trabandu byla srozumitelná pouze nebo především křesťanům. Naopak, některé bigotní věřící může pohoršit například radikální pasáž v Tichém muži, jinak jedné z nejkrásnějších písní alba. Jarda Svoboda v ní totiž rapuje mimo jiné slova: „Kdo zprasil ten svět, co býval tak krásný? (…) Po nás potopa a serem na věčnost!“ Ale poslechněte si a zasaďte do souvislostí sami.  Už jsem naznačil, že Přítel člověka není zdaleka tak klidné album, jak kapela slibovala. Traband se pouze vzdal ryčného dechna, aby vytvořil eklektický nadžánr, který čerpá z folku, rocku, hiphopu, elektronické taneční hudby, world music, jazzu, tanga a lecčeho dalšího. Etno rytmika v písni Tak to mám rád, industriální zvuk v Dej mi, Bože, dobrou ženu, nepravidelné bubny a „robotický“ hlas v Adamovi a Luně, pochodový rytmus Partyzána, téměř klasický rockový začátek V hořícím keři, tepavý rytmus jako z experimentálních alb U2 v Doma nejlíp, ale i trumpetové sólo jako z Černého pasažéra v Milovaném synovi – to je jen několik příkladů žánrové všežravosti, ke které je donucen fanoušek Trabandu při poslechu nového alba. Mezi nástroji najdeme vedle harmonia, kytary, basy (Jarda Svoboda), trubky (Jana Modráčková) a bicích (Vašek Pohl) také dětské pianko (Milovaný syn) nebo cimbál. Písní, kterým udává základní rytmickou strukturu harmonium, je však poměrně málo (např. Vlaštovky s hudbou Jany Modráčkové).   Jarda Svoboda jednu svou starší skladbu nazval Evangelium podle Jarouše. Ve skutečnosti něco na způsob evangelia vytvořil až nyní. Přítel člověka je mnohovýznamová kniha plná podobenství, ve které si můžete číst opakovaně, aniž by hrozila nuda. Nacházení nových významů, vztahů a souvislostí je zaručeno. Když například Svoboda v úvodní písni Tak to mám rád píše „svý jméno do vlhkýho písku“, možná se tím vymezuje vůči Robertu Křesťanovi, který kdysi psal své jméno na mnohem pevnější podklad. Jenže se ukáže, že „nepatrný zrnko písku, ale nikdy cizinec na pobřeží“ je hodnota mnohem trvalejšího rázu, srovnatelná se Smržovým „Jsme jenom kapky v moři / ale moře není z ničeho jiného než z kapek“. A ještě jedna zajímavá souvislost: Pokud na minulém albu v Černém pasažérovi Jarda Svoboda zpíval o odloučení od rodiny, na novince rodinné vztahy znovu nachází a chválí je biblickými termíny (Milovaný syn).  Přítel člověka je album plné hudebních vtipů i slovních hříček („Budu její pán, hrad, muž, stroj.“ – Dej mi, Bože, dobrou ženu). Doporučuji tedy nenechat se odradit poněkud náročným prvním poslechem (žánrový a zvukový eklekticismus je místy přece jen překombinovaný) a snažit se jednotlivým písním porozumět.  Dodejme ještě, že album vyšlo se dvěma verzemi obalu: s čtyřstránkovým informačně chudým bookletem za lidovou cenu a s objemnou knihou ve vyšší cenové kategorii. Třináct písní a videoklip Partyzán obsahují obě varianty.

Milan Tesař

HOME