K deseti letům existence uspořádal Traband v Praze 23. června 2005 koncert. Z něj vzniklo DVD i CD se shodným názvem. Za základní budu pokračovat DVD, protože CD obsahuje zúžený výběr písní z DVD ve stejné nahrávce.

DVD představuje hodinu a tři čtvrtě trvající sestřih z koncertu, kde všechny prostoje a pauzy mezi písněmi a průvodní slova byly sestříhány na totální minimum, takže celý záznam působí dojmem o to větší smršti energie. Obrazově je i při solidním počtu kamer celý koncert nasnímán střídmou a čistou technikou bez dotáček a všelijakých technických triků, čemuž odpovídá i to, že kapela nechala i po zvukové stránce vše, jak to přístroje zaznamenaly – žádné studiové úpravy, dotáčky a vylepšování. Prostě – když live, tak live.

Výběr skladeb zahrnuje, jak už to u jubilejních produkcí bývá, průřez repertoárem, s poměrně silným akcentem na oba krajní body časové osy – současný repertoár (album Hyjé - napočítal jsem 12 písní) a písně staré. Část z nich je z prvního, již nesehnatelného alba (O čem mluví muži – napočítal jsem jich 8), některé dokonce na nosiči dosud nevyšly. Z Road Movie i Kolotoče jsem napočítal po dvou písních, v trabandí diskografii zatím nebyly kromě úvodního Klezmer – Funébr marše ani písně V čekárně u doktora, Na druhý břeh, Hospoda (s Vaškem Koubkem), a dvě písně, které obsahuje jen DVD verse: Milá a Stáda. Celkem tedy DVD přináší 30 písní, dva videoklipy – hraný i animovaný, v bonusech pak upoutávku na další dvě DVD Indies, dva TV dokumenty o Trabandu (ten delší má čtvrt hodiny a je už trochu pamětnický) a fotogalerii, pod kterou je celá píseň Zloděj a dezertér ve versi s posledního CD.

Při vší snaze o kritický odstup musím přiznat, že na několika místech mi z očí vytryskla vláha té nejčistší formy závisti, když záznam dokonale zachytil kontakt mezi publikem a kapelou – poprvé u Sáry, nejvíc asi u Lana, co k nebi nás poutá (kterážto píseň je hodně mou srdeční záležitostí). Skvělá atmosféra nadupaného sálu je prostě jedním ze spoluhráčů Trabandu a díky ní odvádějí výborný výkon, i když obrázky ukazují, jak se potí a lapají po dechu.

Mimořádný koncert na pódium přivedl i hosty, s nimiž za oněch deset let měla kapela něco do činění. Nejvíc si zahrál Přemysl Haas, v Trabandí sestavě mu to slušelo. Nejpříjemnějším překvapením pro mne byl zpěvácký a saxofonistický vstup Vladimíra Javorského, potěšila mne i vzpomínka na Naholou 25. Míval jsem tuhle akustickou partu moc rád.

Základní část DVD – tedy záznam koncertu - je vytvořena ve dvou zvukových versích – kromě klasického audio stereo formátu (čili 2.0) i v tom nejzákladnějším pro domácí kina (aneb šestikanálový zvuk 5.1). Formát obrazu je konzervativní, pro klasickou televizi, tedy poměr stran 4:3. DVD není vybaveno žádným zbytečným papírem, informace jsou přímo na něm. Je mi trochu líto, že neobsahuje texty písní, mohly být třeba formou volitelných subtitulků.

Naopak CD obsahuje texty všechny, a to ve výtvarně zajímavém bookletu, který vytvořil Jarda Svoboda. Od skutečně zpívaného textu se liší občas v nějaké té slabice, ale to už tak bývá, že koncertní verse láká k drobným variacím. Na CD najdete i animovaný klip o Lanu, co k nebi nás poutá (klip Černý pasažér byl už na Hyjé!). Jinak CD se i chronologicky drží stejného pořadí písní jako koncertní DVD, jen s výjimkou přesunu Panenky Barbie & Marlboro Mana na závěr, což je dramaturgicky logický postup. Trochu jsem litoval, že se na CD nedostala Stáda, ale na druhou stranu: bez obrázků je ta nahrávka přece jen trochu moc rozcuchaná.

Rozebírat vlastní Svobodovy trabandí písně považuji v této recenzi za zbytečné, napsáno už o nich bylo dost. Považuji ho za jednoho z nejvýznamnějších a nejosobitějších tvůrců na naší scéně a jímá mne rozkošné mrazení nad tím, jak dovede bolest z nedokonalosti tohoto světa přetavit v povzbudivá poselství o stavu duše, a jak dokáže najít plnokrevný příběh na jakékoliv téma.

Výborné je, že záznam koncertu i v obrazu ukazuje, jak je kapela umí dokonale prodat, jak dokáže jít vizuálním projevem i pěveckým výrazem jednou po jejich smyslu, jindy rafinovaně zdánlivě proti němu, aby ho o to víc vypíchla. A znovu jsem si uvědomil, jak básnivou a obrazivou fantasii Jarda Svoboda jako textař má a kolik úryvků jeho textů přede mnou ožívá v obrazech, přestože se oči dívají na obrázky zcela jiné.

Jiří moravský Brabec

HOME