Terne Čhave: More, love!, Indies Scope 2008, celkový čas: 47:50

První dva takty by klidně mohl hrát Fleret. To taky kdysi bývala folková – rozuměj převážně akustická – kapela a dnes, publicisto, abys správnou škatulku pohledal. Ani Terne Čhave už nejsou, co bývali. Možná si po loňském ne úplně povedeném koncertě Gypsy Kings na Colours Of Ostrava řekli, že se už nechtějí svým dávným vzorům podobat. Ne, žertuji… Ve skutečnosti byla změna stylu královéhradeckých Romů pozvolná, možná i trochu cílená, v každém případě však logická. Světová scéna se vyvíjí, žánry se mísí, fúze vítězí. Pokud tedy chtějí být někdejší držitelé zahradního Krtečka světoví, měli by se vyvíjet. A i když raketovému startu skupiny Gipsy.cz, která už dobývá světová pódia a figuruje na amerických kompilacích, zatím nekonkurují, doma v koutě se nekrčí. V době, kdy píšu tuto recenzi, figurují například na 17. příčce měsíčního prestižního žebříčku World Music Charts Europe. Jakou že to tedy Terne Čhave na svém dvojznačně pojmenovaném albu nabízejí žánrovou fúzi? Vlivy španělského flamenca nebo fracouzského šansonu ani tentokrát neabsentují, úplně nezmizely ani akustické kytary, i když zde zdaleka nejsou zastoupeny v tak hojném počtu jako na minulých deskách. Mnohem nápadnější však je střídání tanga s akustickou nápodobou klubové taneční hudby (Miri pirani), práce s pravidelným dusavým rytmem (More, Love!), zběsilé ska (Aj jaj jaj) i tvrdé rockové riffy (Pale tute). Ani to však kapele a jejímu producentovi, rockerovi Petru Vyšohlídovi, nestačilo. V písních jsou nasamplované dětské hlasy a smích (Mačkica) nebo dokonce pravoslavný liturgický zpěv (Haleluja). Důležitější roli než kytary hraje akordeon, avšak do popředí se derou nejrůznější typy rytmických nástrojů – od akustických perkusí a bicích až po nasamplovaný rytmus. Poprvé Terne Čhave experimetují s elektrickou kytarou a je pravda, že některé rockové riffy mě docela překvapily. Pokud bych měl nové Terne Čhave k někomu přirovnat, napadají mě kolegové ze stáje Indies Scope – Čankišou. I oni na svém novém albu přitvrdili, i oni začali nově používat elektrické kytary, i oni čím dál víc experimentují s žánrovými fúzemi. Zatímco však Čankišou svůj druh folklóru od základu vymysleli (samozřejmě inspirováni stále novými a novými podněty ze svých hudebních toulek), Terne Čhave vycházejí z hudební tradice svých předků. Z romské lidové hudby toho v jejich současné produkci zůstává stále ještě více než u kolegů Gulo čar (u kterých romský folklór přežívá pouze v rovině textů), avšak nebojí se čerpat z hudby celého světa. Mimochodem je příznačné, že si právě Terne Čhave vybrala jako svou doprovodnou skupinu pro vystoupení na zámku v Boskovicích španělská flamencová tanečnice Virginia Delgado. Ale zpátky ke srovnání s Čankišou… Pokud byste hledali spojovací můstek mezi oběma skupinami, poslechněte si titulní skladbu More, love! a představujte si, že ji se sborem Terne Čhave zpívá svým nenapodobitelným vokálem Karel Heřman… Pokud jde o skutečné hosty alba, najdeme mezi nimi jednak početný sbor vokalistů (včetně několika dětí) a také – považte! – pravoslavného duchovního z Hradce Králové Milana Augustýna Jareše, v bookletu uvedeného i s akademickými tituly. I díky němu patří píseň Haleluja k vrcholům alba. Sympaticky vyčnívá i tradicionál Mačkica, který mezi rytmicky nadupanými a samply obohacenými tracky působí jako roztomilá dětská písnička. A za úplně největší hit považuji tango Miri pirani (Nataša), nevšední klubovou záležitost s akordeonem a s melodií chytlavou jako od Uhlíře a Svěráka. I tentokrát Terne Čhave na svém album zařadili vkusný taneční remix – jde o titulní píseň More, love! – a také videoklip (Aj jaj jaj). Pěkná je i detailní fotografie koně v bookletu, avšak to zásadní říkají pánové ve třinácti písních, které tvoří základ alba. A i když si kapela v názvu svého alba hraje se slovíčky (Hele, prachy! vs. Více lásky), ke svým posluchačům promlouvá především melodií, harmonií a rytmem. Slova v bookletu sice najdeme, avšak pouze romsky a anglicky. Že by se pánové už opravdu viděli ve světě? Přejme jim to.