Musely to být dva příjemné večírky. První živé CD Teagrassu bylo pořízeno na dvou koncertech v brněnském klubu Stará pekárna v dubnu 2002. Celek se však úspěšně tváří jako jeden souvislý proud hudby.

Po úvodních Židovských z Maďarska se s kapelou podíváme na Ukrajinu (Doina a skočna), na Slovensko (Páslo dívča páva), na britské ostrovy (Crazy Man Michael), na Moravu (Včera som si fialenku zasala) a dostane se i na trochu swingu (Sweet Georgia Grass). Některé skladby jsou známé už z předchozích desek kapely (Čajový frejlax) nebo z kompilací (Píseň tarogáta z Prázdnin v Telči 97), další vycházejí poprvé (Doina a skočna, Crazy Man Michael). Nejde tedy o prostý výběr hitů, ačkoli právě tuto funkci občas koncertní nahrávky plní. Teagrass se spíše pokusil zrekapitulovat svou dvanáctiletou dráhu a ukázat posluchačům, co všechno se dá v akustické sestavě provádět. Třebaže Jiří Plocek vyšel z bluegrassu a Teagrass zpočátku k progresivnější formě této muziky také inklinoval, současná tvorba je hodně jinde. Na obalu alba najdete názvy pěti různých žánrů – to aby prodavači v obchodech věděli, do kterého regálu mají desku umístit. Nejpříznačnější se mi zdá označení world music, ostatní výrazy (east european folk music, bluegrass, swing, klezmer) se vážou pouze k některým skladbám.

V základní sestavě má Teagrass mandolínu (kapelník Jiří Plocek), housle (vynikající Stano Palúch), kontrabas (Petr Surý), kytaru (Michal Vavro) a klarinet (Michal Zpěvák, který v některých skladbách sáhne po balkánském tarogátu). Status na pomezí stálého členství a hostování mají ve skupině sestry Jitka a Taťána Málkovy, známé už z alba Moravské písně milostné. I zde si s Teagrassem zazpívaly několik lidových písniček – k poslechu doporučuji klidný Jitčin projev v Zakukala kukulenka, svižnou Včera som si fialenku zasala (hit na první poslech), trošku složitější Kedz sa milý do vojny bral nebo baladu Ej, Janku, Janíčku. Letitou zkušenost z moravského folklóru sestry Málkovy samozřejmě nejlépe uplatní právě v tomto žánru, zatímco anglickou baladu by asi tak přesvědčivě nezazpívaly. Proto si do ní Jiří Plocek přizval hosta povolanějšího – pražskou trilingvní (česko-anglicko-španělskou) zpěvačku Katku García ze skupiny Dún an doras. Ta podá baladu Crazy Man Michael tak nádherně, že při poslechu mrazí v zádech.

Zbytek alba je instrumentální. Až na jednu žertovnou výjimku. Ve slovenské Tajela som tajela s čistě ženským textem chtěli pánové muzikanti předvést přítomnému publiku, co musejí dělat, když jim “dámy dají košem”. Vzhledem k virtuózním instrumentálním výkonů však ani v tomto případě nejde o legrácku na jeden poslech.

Významným hostem na albu je také Luboš Malina, který si zahrál ve dvou skladbách na banjo (jednou z nich je nejbluegrassovější položka Večírku, B-Complex), ve dvou na low-whistle (nejen ve zmíněné anglické baladě, ale i v moravské Kukulence) a v Písni tarogáta hraje první tarogáto, přičemž Michal Zpěvák na druhé improvizuje doprovod. Možná někoho Malinovo dechařské experimentování překvapí. Ovšem jeden z našich nejlepších hráčů na banjo začínal jako klarinetista.

K natočení koncertního alba může kapela mít několik důvodů. Třeba nedostatek peněz na drahé studio. V případě Teagrassu však byly splněny jiné cíle (ať zamýšlené, nebo nezamýšlené). Jednak jde o kompilaci typu Best Of, doplněnou o spoustu nových nahrávek. Za druhé jde o ukázku hráčského mistrovství, kterým členové i hosté skupiny na svých koncertech rozhodně nešetří. Album tak může sloužit jako skvělá živelná protiváha akademičtějších (i když minimálně stejně dobrých) studiových nahrávek. A konečně za třetí: Večírek se dá poslouchat i bez toho, že byste pátrali po smyslu natočení této desky. Prostě si představte, že jste na večírku s výbornou kapelou. S tak výbornou, že se zaslouží zatleskat uprostřed sóla. S tak výbornou, že při zpěvu a capella nebudete ani dýchat.

O pečlivě vypracovaném a graficky příjemném bookletu snad ani nemá cenu psát. U alb, která produkuje Plocek (ve své firmě Gnosis) je to samozřejmost, podobně jako u Indies Records, firmy, která album Teagrassu nakonec vydala. Jde zde mimochodem o příjemnou ukázku symbiózy několika institucí, které sídlí v nenápadném domě na Štefánikově ulici čp. 8 v Brně. Na této adrese najdete klub Stará pekárna, vydavatelství Indies i Gnosis a nahrávací studio Broni Šmída (který album nahrál a mixoval).

Milan Tesař
(autor je hudebním redaktorem Radia Proglas)

HOME