Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Zdrobněliny bez něhy

 

Ta Jana z Velké Ohrady: Pod prahem; Black Point 2006; celkový čas 52:28

Máte-li doma všechna tři alba Té Jany z Velké Ohrady, položte je hezky vedle sebe do řady. Pouhým pohledem zjistíte, že to nejnovější, nazvané Pod prahem, je nejpestřejší. Ale nemusíte se dívat na obal a vlastně se vůbec nemusíte dívat. Vložte jedno album po druhém do přehrávače a zjistíte totéž. Zatímco na svém debutu pražská sídlištní kapela představila „nový emocjonální šanzón“ jako svůj originální a na první poslech rozpoznatelný styl, na druhém disku Do půl těla… si už pohrávala s větším množstvím vlivů (někde mezi šansonem, alternativou, folkem a rockem). Novinka je pak ještě pestřejší: vedle stále přítomného šansonu a nezařaditelné alternativy zde najdeme blues (Z rozmyslu a ze soucitu), pochod (N.I.M.B.), tango (Obíhačka) a především v několika skladbách přítomné jazzové prvky. Výsledný – stále velmi originální – zvuk je součtem (či spíše součinem) pěveckého a autorského talentu kapelnice Té Jany a hráčského nadání jejích kolegů. Některé písně stojí na jazzovém klavírním triu (piano, jemné bicí, výrazný kontrabas – Obíhačka), jindy klavír ustupuje do pozadí temnému souzvuku (často smyčcem hraného) kontrabasu (Přemysl Vágner) a fagotu (který ovládá právě klavírista David Bidlo). Oba nástroje si můžete vychutnat například v písních N.I.M.B. a Z rozmyslu a ze soucitu. Dalším důležitým „nástrojem“ je pak expresivní zpěv Té Jany, měnící se místy v křik. Příkladem může být předposlední skladba Něco mně je (2005), ve které se mimochodem ke zpěvačce přidají ve sboru všichni tři pánové-muzikanti (tedy oba zmínění + bubeník Roman Pluhař).  Pokud se z mých předchozích řádků zdálo, že nové album skupiny je úplně jiné než předchozí dvě kolekce, nevyjádřil jsem se asi dostatečně přesně. Pod prahem je sice ze všech tří desek nejpestřejší, avšak kontinuitu s předchozími nahrávkami kapela neztrácí. Janin zpěv je totiž natolik charakteristický, že si ji s nikým nespletete. Snad pouze na expresivnější polohy úspěšnější kolegyně Radůzy si vzpomenete – například v hravé písničce Dva obři. Jenže zatímco u Radůzy já osobně rozlišuji dvě různé hlasové polohy – klidnou poetickou a rychlou vyřvanou, u Té Jany je podle mne přechod mezi písněmi rychlými (A co když?!) a baladickými (Věkoun) plynulejší Jazyk Té Jany je pozoruhodný střídáním spisovné a obecné češtiny s dalšími vrstvami jazyka až k jakési pseudolidové formě („Rozkázal mně tatíček / dát spravit holicí strojíček“) a také zajímavými neologismy („Věkoun si dlouží vstávání“). Z jazykového hlediska je nejzajímavější text písně Z rozmyslu a ze soucitu, ve které jsou hrdinové označeni adjektivy („Vyhlíd si moudrou rozmarnej kus / aby byl platnej / aby s ním soucítila“). Pokud jde o děj písní (a epika není v Janině případě žádnou výjimkou), může nás zaujmout vedle úvodní „vypalovačky“ o kufrech ve dveřích (A co když?!) například příběh alkoholu tekoucího do první a druhé nohy (Alkoholův den) nebo několikavrstvá píseň N.I.M.B. ve které jsou proti sobě postaveny svět zločinu („Potřebujem unýst patnáct dětí? / Kdo to máte, v Rusku / běda, jestli v Česku“) a „křížek nad postelí“. Svět Té Jany je paradoxní – i když je plný zdrobnělin (strojíček, kousíčky, moříčka), ve skutečnosti je v něm pro něhu a lásku poměrně málo prostoru. A když už spolu někdo jde „za ručku v ručce“, nejsou to lidé, ale dva trpaslíci v písničce Dva obři. Temné šansony Té Jany, podbarvené především hlubokými tóny doprovodných nástrojů (mimochodem tentokrát se kapela obešla zcela bez hostů), nebudou lahodit uším běžného folkového posluchače. Jsou mnohem složitější a mnohovrstevnatější než repertoár, který Jana zpívala kdysi se skupinou Corpus Delicti. Neznamená to však, že by šlo o písně totálně nepřístupné. Stále totiž platí to, co v roce 2000 napsal Jiří moravský Brabec: „Ponoříte-li se do poslechu desky, Ta Jana jako velká zaříkávačka vás uhrane, vtáhne do svého světa a přenese do vás takovou sílu pocitů, tolik rozrůzněných nálad, že nevíte, jestli vy si vychutnáváte ji nebo ona vás.“ A tak vychutnávejte.  

Milan Tesař (Radio Proglas)

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.