Svítání plné harmonie

Svítání – Quo vadis Angelina? vl. náklad, 2005. tt.: 50:10

Brněnské Svítání vydalo druhou řadovou desku vlastním nákladem. Hned na začátku musím smeknout před dvěma fakty. Tím prvním je profesionální design výsledného tvaru. Nevtíravý obal v teplých barvách, booklet s texty (včetně summary v angličtině), potřebnými informacemi i uměleckými fotografiemi muzikantů, prostě mnohé profesionální vydavatelství by se od nich mohlo učit.

Tou druhou je stejná preciznost, která na mne jako z obalu dýchla i z nahrávky. Jak kapelník Jiří Fadrný, tak Michael Vašíček, v jehož studiu se nahrávalo, i třetí partner v hudební režii Bohumír Bartošek pečlivě dotáhli nahrávku do čistého, vzorného tvaru. Fadrný, jako autor téměř všech písní na desce (najdeme zde Montiho Čardáš, jednu písničku od zpěvačky Kláry Jelínkové a zbylých dvanáct je od Fadrného) je výtečný muzikant, jehož krédo je zřejmě příliš si život neulehčovat, při komponování i aranžování se vyhýbat trivialitám a celek nejdřív propracovat, pak pročistit.

Ve svítání s debutem Ve dne v noci z roku 2001 kapela ušla hezký kus cesty, zmapovaný jen na jednom „meziproduktu“ Live CD z roku 2003. Muzika to je nádherně barevná, svými inspiračními zdroji silně různorodá – od latiny přes swing až po folklór a odvolávky na historizující hudbu. Ze všeho na mne dýchá upřímná snaha dovést píseň do esteticky ukázněného tvaru, prostě udělat ji hezkou, a dokonce i když ojediněle v textu sáhnou k obecné češtině a relativně silnějším výrazům (či spíš k drsnějším stránkám života), jako ve Vypadni ven, kde se praví že „v týhle zemi nežli při tom lepší je bejt v tom“ jde zřetelně zase jen o surový drahokam sebraný mimo vlastní území kapely a zasazený do textu, aby se zaskvěl v opracovaném rámečku. Upřímně řečeno, tento přístup ve mně vzbuzuje úctu. V době, kdy být neestetický je jednoduché a žádané, držet si svou šlechtickou úroveň chce silnou sebedůvěru.

Sama kapela je slušně technicky disponována muzikanty (Jiří Fadrný a Zdeněk Lichtneger – kytary, Rostislav Beneš – akordeon, klávesy, klavír, Terezie Fadrná – violoncello) na dalších postech se posílila ve studiu o špičkové muzikanty (bicí David Velčovský od Redla a dále uznávaný matador Ctibor Bártek a jednou mladá hvězda Ladislav Šiška, housle Karel Holas z Čechomoru, baskytaristé Tomáš Vunderle z Fleretu a Jakub Šimáně (Mošny a jiné) a hráč na cimbál Jiřík Gužík, ať vyjmenuji alespoň některé). Takže jedna krátká shrnující věta o albu by mohla znít: velmi příjemný poslech.

U čtyř písní, včetně titulní, je odkaz, že jsou z muzikálu Corrida, který kapela připravuje, ale o kterém nic bližšího nevím. Každopádně nejde o klasické muzikálové cajdáky, z nichž se mi ježí vlasy na zátylku, je jen poznat, že obsahují jakýsi útržek děje, který posouvají někam dál. Mohlo by to být zajímavé.

O vyznění kapely ale asi především rozhodují výkony zpěváků. Svítání má dva. Jiří Fadrný za sebou má roky ve sboru vážné hudby, jsou poznat na jeho bezproblémově intonujícím hrdinném tenoru v tom nejlepším sova smyslu, ale také občas na můj vkus trošku v tom, že se v konečném vyznění trošku sváří snaha po výrazu až divadelním a nekompromisnost v technice zpěvu. Prostě je to, jako když kdysi hudebně vzdělaní klasičtí muzikanti hráli v BROLNu. Výtečné, bez chyb, a tím právě trochu chyba. Klára Jelínková už není hvězdičkou soutěží pro náctileté, zpívá velmi přesvědčivě, s nasazením, bez manýr, na můj vkus je balance o jednu čárečku vychýlena z rovnováhy mezi emocemi a intelektem směrem k racionalitě. Aby nedošlo k omylu: ta deska je opravdu velmi dobrá, tohle je jen má úvaha, proč mne sice potěšila, rozumem jsem na ní neshledal valných slabin, ale prostě mne nenadchla natolik, že by mi šel mráz po zádech.

Druhou příčinou může být, že mi na několika místech texty zašustily papírem. Ovšem jinde mne naopak nadchly – třeba jak se Fadrný ve Třech mládencích vypořádal s osidly archaizující poetiky lidové písně. Ovšem co ve mně po poslechu utkvívá nejdéle, to jsou stejně víc než jednotlivé melodie krásné barvy, vznikající spojením dobře proaranžovaných nástrojových partů, třeba cimbálu a elektrické kytary. Je to prostě příjemná, laskavá deska plná hodné energie. To není málo.

 Jiří moravský Brabec

HOME