Voňavé bylinky

Strašlivá podívaná – Čarovné bylinky, Jumbo 2005, CD plus, tt.:44:10

Plzeňská Strašlivá podívaná je akustickou kapelou, která svérázným způsobem spojila dohromady několik atraktivních ingrediencí, přičemž základ pochopitelně vychází z folkového středního proudu. Jasně přiznává ovlivnění lidovou písničkou všeobecně a západními (či jihozápadními) Čechami zvlášť. Velmi často v muzice i textové složce vkusně volí archaizující prostředky odkazující k historickým souvislostem. Jakkoliv se rozhodli pro akustickou variantu muziky, rytmus je v jejích písních zřetelný a pravidelný, takže publikum si může pochvalně kývat hlavou do taktu. I když na nové (třetí) nahrávce jsou perkusní nástroje používány velmi střídmě, šlapající baskytara a doprovodná kytara drží spodek pevně pohromadě. Nad nimi se rozprostírá pásmo, kde vévodí housle, hoboj či příčná flétna a občas cinkající kytarové sólo, pro změnu barvy střídané kytarou elektrickou. Ostatní nástroje jsou používány v jednotlivých písních jako koření (zobcová či Panova flétna, ojediněle harfička). Příznačné pro kapelu je, že delších instrumentálních ploch vlastně moc není, nástroje většinou slouží hlasům. Ty jsou v základě tři. Bětka Hladečková i Iva Valečková zpívají příjemně, čistě, výrazem spíš tlumeným, bez výraznějších afektů a hlasy jim k sobě velmi dobře barví. Ve vícehlasech těžko rozlišit, sólově se mi líbila víc Iva Valečková, zejména při swingování v Hodině duchů. Třetí hlas je mužský a patří Petru Merxbauerovi, kapelníku a nejvýraznějšímu autorovi. Je výrazově i dynamicky bohatší, na druhé straně zejména při společném zpěvu poněkud nepříjemně ční jeho sykavky (trochu podobné Huberťákovi z Hop tropu). Merxbauer je ale především výtečný autor téměř veškerého repertoáru alba. Vládne bohatým jazykem, dovede najít nečekané ozvláštňující slovíčko, textařsky je rytmicky většinou pravidelný a přesný, drobné odchylky od pravidelného metra jsou vychytatelné frázováním. A co považuji za podstatné, většina písní je epická, nebo alespoň lyricko-epická, kde obrysy příběhu vystupují z výpovědi postavy. Myslím, že pro tyto písně jsou texty důležitější než melodie, které jsou většinou prostě solidní, sledující implicitní melodii vyprávěného příběhu. Z šestnácti písní se jich zhruba třetina váže na region (Vavřeneček, Hodina duchů. Synagoga, Plzeňská madona, Radouš a alespoň názvem i Valdštejn). V několika se jako dílčí či podstatný motiv objevuje trocha magie, kouzel, většinou neškodného čarování, prostě čarovných bylinek, zaříkávání a jiných pokusů o důvěřivé smlouvání se sudbou. Tu se mihne kozlonohý Pan, tu se přemílají baby v panny, tu zpívá Meluzína, projde Ohnivec, obraz z rámu se vyřezává obsidiánem z Mexika, lehce se vznáší pírko Fenixe, přijde i odvolávka na Pána prstenů, několik odkazů biblických. To vše ve vybalancovaném stavu mezi vírou v kouzla a zdravou skepsí, takže jedna z písní končí (po latině a arabštině) citací Rebeke plex, půjčenou od dívky na koštěti. Romantika ovšem jasně převažuje, umožňuje stavět postavy do přelomových okamžiků, a za konejšivého zpěvu zpěvaček si je odžít bez pocitu hlubokého ohrožení. Je to vzhledem k celkovému výrazu kapely ideálně zvolená poloha a album uběhne docela příjemně. Booklet je vybaven solidně a standardně, kromě něj ale album obsahuje další informace v CD plus formátu. Jde o informace o kapele, fotogalerii (víc než osmdesát fotografií z koncertů a podobně), texty písniček (ty jsou ovšem i v bookletu, byť bez akordů) a několik bylinářských receptů. Mám-li srovnávat s minulou tváří Strašlivky, pak mi přijde, že se především (správně) vyvarovali zbytečně komplikovaných a kostrbatých kompozic, jediná píseň má přes 4 minuty (Fenix - 4:02), celkově pročistili zvuk o zbytečné a nepřehledné kupení tónů přes sebe (čemuž pomohla i práce zvukařských mágů z Jumba a Přemy Haase), takže výsledek je velmi slušný. Vypůjčím-li si pro jeho popsání slovo z názvu, asi to nejsou bylinky zrovna čarovné, ale nesporně voňavé, čerstvé a čivám libé.

Jiří moravský Brabec

HOME