Skoumal

Petr Skoumal: 52 + 2; Indies MG Records 2007; celkový čas 74:46 + 77:37 + 58:19

Petr Skoumal se ohlíží za svou bohatou kariérou na reprezentativním trojalbu. Název 52 + 2 napovídá, kolik písní na něm najdeme, přičemž za znaménkem plus jsou uvedeny dvě úplné novinky Na jaře zpívají ptáci a Dřevěné schůdky. Nejde jen o průřez repertoárem Skoumala-zpěváka, nýbrž i o ukázky z jeho tvorby pro některé kolegy. Zcela naopak chybí raná tvorba dua Vodňanský & Skoumal (snadno dostupná na nedávno reedovaném kompletu České tajfuny) nebo Skoumalovy písně pro film ze 70. let (Přijela k nám pouť, Trhák apod.). Zastoupeny nejsou – až na výjimky – ani písně pro děti. Jejich výběr vyšel pro změnu v roce 2004 u Supraphonu pod názvem Když jde malý bobr spát a zájemce na něm vedle zhudebněných říkadel Pavla Šruta a Emanuela Frynty najde i písničky z oblíbeného večerníčku o včelích medvídcích. Poslední okruh, na který se nedostalo, je Skoumalova instrumentální tvorba, mimo jiné opět pro večerníčky (Maxipes Fík, Králíci z klobouku). Výjimkou je poměrně zbytečná instrumentálka +++ z alba Nebo cibule. Kompilace 52 + 2 se tedy zaměřuje především na Skoumalova sólová alba pro dospělé. Dáme-li si tu práci a podle špatně čitelných poznámek v bookletu (červená barva na šedém podkladu opravdu není nejlepším řešením) od sebe oddělíme skladby z jednotlivých alb (písně jsou na kompletu bohužel řazeny bez jakékoli logiky), můžeme porovnávat sílu autorových jednotlivých tvůrčích období. I po letech vycházejí jako nejsilnější ukázky z hymnického alba Poločas rozpadu, které zachytilo s nadějí, humorem, patosem, nostalgií i ironií atmosféru končící nesvobody. V písních, natočených ještě na konci 80. let a vydaných roku 1990, zpěvák oslovuje patrona české země (Neopouštěj nás), ruského dramatika (Pavilon 88) a ústy hostující “pionýrky” také soudruha vedoucího (Pokušení na táboře). Vše pak korunuje píseň o Starém pánovi, který vzpomíná, jak “komunisti byli takhle malinký”. I když patří tvorba Petra Skoumala obecně k tomu kvalitnějšímu na české scéně napříč žánry, pět ukázek z Poločasu rozpadu (vedle čtyř zmíněných je tu ještě titulní skladba) podle mne zbytek trojalba jasně převyšuje. A to ještě chybí další dvě silné nezapomenutelné: Písnička pro ruskou přítelkyni nebo Jeden můj známej. Poločas rozpadu bylo Skoumalovo druhé sólové album. Deska předchozí (Se nezblázni) a následující (Hotelový pokoje) tak silný materiál nepřinesly či alespoň ve mně nezanechaly žádné trvalejší vzpomínky, které bych si s výběrem 52 + 2 vzrušeně připomněl. Jinak tomu bylo s deskou Březen (1999), kterou mám v paměti jako dobře zaranžovanou a plnou zpěvných melodií. V tomto případě jsem se však s dramaturgem kompilace neshodl ani v jedné písni: Sám mám z Března nejraději Rumový rekviem, Až včera mi to došlo a Ve stínu lípy, zatímco vydavatel zařadil mj. titulní píseň nebo Autobus. Poměrně výrazně je na 52 + 2 zastoupeno nejnovější Skoumalovo album Nebo cibule, které řadím také k těm lepším. Doporučuji především Někdy se vytratí naděje a Zítra nezapomenout. Další podstatnou částí kompilace jsou Skoumalovy příspěvky do zpěvníku jeho kolegů Mišíka a Prokopa. Zatímco první z nich je zastoupen spíše nevýraznými skladbami (ze třetí a čtvrté desky ETC…), Prokopova účast silně konkuruje tomu nejlepšímu ze sólového Skoumala. Kolej Yesterday je samozřejmě hit hitů, kterému však šlape na paty reggae Odjezd. Svým způsobem kuriozitou jsou písně Jeden džbán a Nádraží z alba Černý ovce, u kterých Skoumal (jindy častěji skladatel než textař) napsal slova na hudbu Jana Hrubého. I ony patří k vrcholům celé kompilace. A konečně ukázky z CD Poprvé naposledy hovoří nejen o neklesající kvalitě Prokopa zpěvu, ale i o stále stejně dobrém Skoumalovu skladatelském řemesle (Zloději času, Poprvé naposledy, Popěvek). Kompilaci písní Petra Skoumala bychom mohli sestavit stokrát jinak. Proto i já jsem s tímto výběrem částečně velmi spokojen, částečně si se zájmem oživuji zapomenuté a zčásti nechápavě kroutím hlavou. Vracet se budu spíše k jednotlivým skladbám, ale je dobře, že máme k dispozici všechno takhle pěkně pohromadě.

Milan Tesař
Folk & Country 3/2008

HOME