Přiznám se, že nové album jihočeských Shivers pro mne bylo příjemným překvapením. Tím nechci říci, že bych na něm neshledal žádnou chybičku, ale to pozitivní naprosto převážilo. Ty tam jsou doby, kdy bylo u nás keltských kapel pár, pokladnice světových keltských hitů otevřená dokořán a stačilo v ní zalovit prakticky poslepu a vybrat dvanáct kousků na nové album. Teď už se právem po kapelách chce, aby přinesli něco nového, zajímavého, a to Shivers splnili.

Volyňská šestice nezapře jihočeské kořeny a folklorní minulost většiny členů souboru. Přidejme k tomu solidní hudební vzdělání a odpovídající instrumentální výkony a je jasné, proč kapela funguje tak dobře. Na albu mírně převažují instrumentálky. Dvě převzaté jsou umělé a z kategorie světových superhitů: Riverdance irského Billa Whelana a Strings of Fire Ronana Hardimana (asi znáte z tanečního show Lord of the Dance – Feet of Flames). Obě jsou zahrány s velkým drivem, respektují obecně známý tvar, ale aranžérsky ho přece jen příjemně posouvají někam ke svému hudebnímu názoru. V něm se příjemně pojí energie a romantika.

Další porce instrumentálek je z kategorie setů lidovek (převážně irských). Přinášejí tradiční rytmy (reely, hornpipe) v instrumentaci, kde se vedle keltských nástrojů (irské flétny, bodhrán) a nástrojů totálně panevropských (housle, kytary, baskytara) objevují i nástroje více či méně nečekané (španělské dudy a cachon už teď asi patří ke keltské výbavě, protože severošpanělské – keltské kořeny nikdo nezpochybňuje, poslechněte si na albu skladbu Aaron’s Key), zejména klarinet mne potěšil. Jedním z nejzábavnějších kousků je tak instrumentální Maďáryš Jirkáryš kombinující postupy z irských jigů, jihočeského muzicírování a maďarského čardáše (kromě klarinetu jsou zde výtečné i “čardášové” housle autora skladby Jiřího Kuchaře). Kromě Kuchaře se autorsky projevili i další členové kapely Pavel Srnka a Štefan Schwarc a aranžérsky (včetně sestavení setu i Pavel Reitmaier). Kapelu doplňují muzikantky a zpěvačky sestry Barbora a Julie Režné, které asi mají folklórní cítění zakódované už v rodovém jménu.

Srnkovy Myšlenky jsou nejméně keltskou skladbou alba, patří spíš do folkového mainstreamu, je to sice příjemná skladbička, ale víc jsem v ní nenašel. O něco lépe v mých uších vyzněl Schwarcův kompozičně komplikovanější finálový příspěvek Na Zemi je krásně (až na ty nešťastné přízvuky v první části, kterým frázování sester Režných nepomohlo) i když, kdyby bylo po mém, prohodil bych zde pořadí a zakončil bych album předchozím setem Aaron’s key, s nádhernými sóly na kytaru a baskytaru a docela legrační popcornovou citací odjinud.

Trošku mne mrzela jistá laxnost v korekturách obalu, který je jinak výtvarně hezky pojat. U tradicionálů bych totiž uvítal informace o původním názvu, u setů pak bývá zvykem napsat, z čeho jsou poskládány. U autorů mimo kapelu by asi nebyl problém uvést plná jména, nikoliv jen příjmení a první písmenko jména (Bretoněc Jacques Chocun se nedočkal ani toho), dobré není ani to, když se název na inlay a bookletu liší (Jirkáryš a Jikáryš) a rovněž hrubku “nezkončí” bych čekal spíš na Moravě než v jižních Čechách.

Když jsme u textů – dva titulní Garrettova noc a Thief - Zloděj jsou na téma příběhu, do kterého vás booklet uvede. Je to příběh zajímavý a silný, nebudu prozrazovat, počítačoví hráči jej ostatně možná na rozdíl ode mne znají z adventury Thief. Zajímavé je, že víc nešťastných přízvuků najdeme v otextované vlastní melodii Zloděje než v přetextovaném hitu od bretoňských Tri Yann (čili Tří Honzíků).

Shivers odvedli slušnou práci, vzniklo album, které se příjemně poslouchá a pokud se jim do budoucna podaří i v textech víc vybrousit konečný tvar, je se na co těšit. To základní – spojit keltskou muziku s vlastními kořeny a vlastním názorem, to už tady je a je nepřeslechnutelné.

Jiří moravský Brabec

HOME