Maminkovský folklór

Sestry Steinovy – Měsíček svítí, Indies MG, 2008, celkový čas: 40:00

Za základní kámen při hodnocení a vnímání Steinovek jsem vždy považoval písničkářské sdělení. Karolina Kamberská je prostě básnířka, která svou poezii obléká do sdělné módy písničky. Jasně, sestry v akci dobře zpívají, jejich hudební doprovod poučen punk rockem i folkem nervně tepe, texty mají uvnitř skrytou silnou melodii, kterou dokáží najít a podpořit výrazem, ale je to především autorská tvorba, kterou občas ozvláštní nějakou tou zajímavou úpravou písně lidové. Druhou jistotou pro mne byl naprosto převažující kytarový zvuk doprovodu. Obě tyto jistoty nové album zbořilo. Pokud Steinovky položertem označovaly svou dosavadní tvorbu jako maminkovský folk, protože prostě obě maminkami jsou, teď se rozhodly pro trochu jiný projekt. To slovo nemám moc rád, projekty se to jen hemží, ale zde je na místě. Má tři složky – CD z lidových písní, knížku – zpěvník a vystupování pro děti v mateřinkách i na nižším stupni ZŠ, kde si společně budou zpívat. Ostatně Lucie v mezinárodní MŠ učila, tak snad ví, co dělá. Kdybych byl o půl století mladší, a paní učitelky mi přivedly ty dvě velkooké mrkací panenky, asi bych moc nezlobil. To, že album je součástí většího projektu, musíme brát v potaz při jeho hodnocení, je tomu totiž přizpůsobena dramaturgie i výsledný tvar. Sestry do něj vybraly 26 lidových písní (včetně několika slovenských), které dost různorodě zaranžovaly, část jich nazpívaly samy a část jich naučily zpívat spřátelené malé děti, takže můžeme slyšet v nevyumělkovaném tvaru, jak by takové dětské muzicírování mohlo vypadat. Na desku si při tom pozvali do jednotlivých písní pár muzikantů, a především Lucie stále častěji sedá za klávesy (většinou s klavírním rejstříkem) a občas je zvuk doplněn o to, co Karolina naprogramovala na svém PC. Asi nejčastějším dalším nástrojem jsou perkuse (David Landštof), naštěstí hrané jemné, nevtíravě. Inu, dětem je třeba rytmem písničku občas trochu ocukrovat. Mezi písničkami najdeme jak jednoduché lidovky dětské, tak písničky s obsahem dospělým (především o lásce) a mírně složitější strukturou. Při jejich ztvárňování se občas sestry blýsknou rafinovanými dvojhlasy, většinou ale vycházejí z toho, že písničky jsou krátké a cílová skupina jsou děti, takže nejlepší je najít jeden zajímavý, chytrý nápad a nepřekombinovávat to. A tak Na tom bošileckým mostku si vezmou jako doprovod dva beatboxy (Mikuláš a Darek Šušorovi), o chvíli později se u Tálinského rybníku ozvou názvuky Afriky a takřka v zápětí dětský zpěváček konstatuje, že Bude zima, bude mráz za doprovodu v latinskoamerickém rytmu a následuje koleda Pásli ovce Valaši s pětitónovou basovou rytmickou ostinátní figurou. Dovedu si představit, že někteří recenzenti jim to spočítají jako příliš jednoduché aranžování, myslím ale, že je přiměřené a funkční. A jen tak mimochodem, i já se jako dítě učil, co je to zpívat kánon, přímo na tomtéž popěvku, který najdete na této desce. Zajímavé je, že jakkoliv je Karolina jako autorka výtečná ve využívání hovorové češtiny a můžeme sledovat trend, kdy děti se učí lidové písničky právě v obecné češtině a nářečí se nám vytrácejí, na této desce se naopak ctí až přepečlivě.  Samostatnou kapitolou je booklet s výtečnými ilustracemi dvorní ilustrátorky Sester Steinových Terezy Říčanové. Už proto se těším i na knížku, ale dovedu si představit, že chce-li si rodič užít této desky s dítětem, k prohlížení stačí i booklet zasunutý v kapse digipacku. Nahráno bylo v dobrém studiu Svengali a dobrými muzikanty (V. Papež, A. Charvát), kteří naštěstí dokázali nehlídat u dětských zpěváčků každou notu, a tím pádem působí výsledek velmi přirozeně. Naprosto upřímně si ale myslím, že rozhodující pro vyhodnocení celého projektu bude až to, zda a jak se podaří realizovat jeho třetí složku – hraní a zpívání ve školkách a školách. Doufejme, že sestry vytlačí postupně Maximum Turbulenc, a to zdaleka nejen proto, že je na ně hezčí pohled.