Steinovky potřetí

Sestry Steinovy – Jen děcko se bojí, Indies 2006, tt.: 42:06

Jsou umělci, kteří se vlastně ani nemusejí vyvíjet. Jejich osobní styl je natolik originální, dobrý a nevyčerpaný, že jim stačí se ho držet. I když nakonec se nějak vyvíjíme každý, protože jinak bychom nebyli. Steinovy jsou tak trochu bosorky a do kouzelného kotle vkládají i na třetím albu osvědčené ingredience. Základem jejich písniček jsou textová sdělení Karoliny Kamberské, starší ze sester. Karolina je básnířka. Jejím základním materiálem je vrstva obecné češtiny, do které občas zavleče ústrojně i něco z vyšších jazykových rovin. Většina repertoáru se týká pár základních věčných témat. Někdy si vyříkává své problémy s tím nahoře, velmi často ale s pobavením, sarkasmem nebo prostě s povzdechem popisuje život inteligentní současné mladé atraktivní ženy, která chce dostát všemu, co se očekává od vzorné partnerky, matky a hlavy domácnosti, ale zároveň vnímá všelijaká pokušitelství a vnitřní rozpory v určené roli. Používá nenápadně spoustu figur z poetiky, protože je prostě sečtělá a má talent, velmi často se její texty staví na velkých archetypálních slovech a přitom si uvědomujete, jak je při své úspornosti vlastně blízká lidové poetice.

Hudbu si píše také sama a jde zpravidla po textu, nikoli v provokativních protipocitech. Základem doprovodu jsou dvě kytary, myslím, že ve srovnání s předešlými alby ubylo ostrých nekompromisních doprovodů, překvapilo mne, jak se kytarová hra technicky zlepšila. Nad kytarami jsou hlasy obou sester, výrazově tvárné, od posmívajících se divoženek, až po přitlumenou něhu. Jak už to u sester bývá, barevně k sobě ladí. Přiznávám se, že za nejpůvabnější místa považuji ta, kde výraz od pobaveně vyprávěného příběhu přejde v nějaké vzdorné podupnutí si, uštěpačnost. Asi nejjízlivější je Svatební, jediná, kde Lucie používá elektrickou kytaru. Sólové party si sestry rozdělily téměř rovnoměrně, s mírnou převahou Karoliny, která je barevně trošičku jasnější.

Desku si tentokrát sestry produkovaly samy, jako hosty si přizvaly pár muzikantů, se kterými si rozumějí i lidsky, a kteří album vhodně dobarvili účastí v pár písničkách (perkusista David Landštof v šesti, baskytarista Pavel Hloušek ve třech, Karolína Vančurová – housle a viola - ve dvou, kompjůtrový mág Jan Amos aneb Jan Burian jr. ve třech a v jedné písni si se sestrami zazpívá její autorka Tereza Říčanová, jinak dvorní autorka obalů jejich CD, zajímavá výtvarnice žijící ve venkovském ústraní). Právě píseň Říčanové (Sibiřská) je jediná z patnácti tracků, kterou nenapsala Karolina Kamberská.

CD začíná křehkou a cappellovkou a končí elektronickou versí titulní skladby. To jsou zároveň zvukově extrémy celé desky. Těžko vyzvednout některé z písní. Půlnoci horečná jsem zařadil do své rubriky Písničkový tip. Líbila se mi velice jakási dívčí parafráze Písně písní – Ach jak jsi krásný můj milý s orientálními názvuky, magická píseň o rozchodu Krajina šera a dvě písně ze závěru desky, které už znám nějaký ten pátek – další a cappellovka Poklad (to by mi mohly zahrát na pohřbu, je to i moje krédo) a V pořádku. A pak Sibiřská - jakási zvláštní pohanská litanie od Terezy Říčanové doprovázená jen konkrétními zvuky (i když závěr bych zkrátil).

Skoro v každé písni jsem ale našel tak krásný řádek nebo dvojverší, že bych ho tesal do kamene. Alespoň pár jich prozradím: Jsou místa na který se nesmí a na nich se možná rodí vesmír; parťákem štěstí je strach; když si chci zaječet najdu si nejbližší splav; ježibaba, co tygrovi říká koči, koči, koči... 

Nahráno je to velmi čistě, bez schválností (studio Svengali, Vladimír Papež v režii, Alexej Charvát - mix), vypraveno jako výtvarně čistý digipack. Leitmotivem ilustrací Terezy Říčanové je jakýsi živočich – napůl člověk, napůl ještěrka, což je asi nejlepší metafora, jak mi připadá, že Steinovky nás lidi (a chlapy možná zvlášť) vidí.

Myslím, že deska je lepší než předchozí, i když už nás nepřekvapí jako nečekaný objev, je poznat že sestry profesionálně rostou a zatím se z nich zároveň nesetřela člověčina. Tak ať jim to vydrží co nejdéle.

Jiří moravský Brabec

HOME