Moderní stavba ze starých kamenů

Různí interpreti: For Semafor, Klíče 2009, celkový čas 72:58

Co je to střední proud? A co je alternativa? To jsou otázky, které člověka napadnou při poslechu sampleru For Semafor, jehož vznik inicioval v roli producenta hudební publicista Pavel Klusák u příležitosti 50 let divadla Semafor. Vždyť písně, které původně zpívali Karel Gott (Oči sněhem zaváté) nebo Jiří Jelínek s Janou Malknechtovou (Motýl), zde interpretují Květy či Irena a Vojtěch Havlovi.  Klusák shromáždil jak elitu české nezávislé scény, tak několik “provařenějších” interpretů. První skupinu zde zastupují například už zmíněné Květy, Jan Burian s Křehkými muži, OTK, Irena a Vojtěch Havlovi, Petr Nikl, Midi lidi nebo Magnetik. Komerčnější proud zastupují Vypsaná fiXa či Mňága a Žďorp, s přivřenýma očima i Tata Bojs. Každý z nich dostal za úkol zpracovat po svém jednu semaforskou píseň. Výsledkem je více než 70 minut coververzí, předělávek, úprav, parodií, variací či jak chcete všechna ta nová zpracování hitů Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra nazývat. Vzhledem k tomu, že jde o 20 skladeb a interpretů, je jasné, že kvalita není od začátku do konce desky vyrovnaná. Vyložených trapasů je však až překvapivě málo. Vlastně za jediný opravdový průšvih považuji nesmyslně vulgární pointu písně Škrhola v punkovém provedení Mňágy a Žďorpu. Dále by se v mém hodnocení ocitla někde u paty žebříku Vypsaná fiXa se skladbou Míč (příliš obyčejný bigbít) a také Midi lidi a jejich “rozšířená verze” Co jsem měl dnes k obědu/Co já všechno uvedu. Připsané “pořadatelské” sloky totiž píseň protahují k uzoufání a s blížící se šestou minutou už není vtipný nejen jednotvárný elektronický doprovod, ale ani bez ladu a skladu naskládané verše o interpretech z domova a ze světa. Posluchač se maximálně dozví, které kapely a sólisty Midi lidi znají, případně kdysi znávali (a je to pestrá směska!) a jaký rým se jim na čí jméno povedl či nepovedl. Původní Suchého obědové sloky jsou sice také surrealisticky připitomělé a možná i proto se staly legendárními, jenže původní vtip je těžké zopakovat.  Co mě naopak dostalo na první poslech, bylo duo DVA s písní Vyvěste fangle. Tu si totiž Honza a Bára Kratochvílovi, přesně v duchu svého výborného alba Fonók, přeložili do vymyšleného jazyka tak, že slovům nerozumíte a přesto klíčové pasáže textu rozeznáváte. Navíc Bářin způsob interpretace je… půvabný! Dalším milým překvapením jsou Tata Bojs, kteří dialogický zpěv písně V kašně také zvládli na výbornou. Pokud čekáme, že coververze originál nezpitvoří a posune jej někam dál, splnili toto zadání také Jan Burian s Křehkými muži (Na vrata přibili můj stín) a Magnetik spolu s Robertem Nebřenským (Blues touhy po světle). V obou případech jde o kombinaci civilního zpěvu s vkusným elektronickým doprovodem, který v některých pasážích přechází do jazzových či swingových nálad. Dobře se se zadáním vyrovnaly Květy (naléhavý hlas Martina Kyšperského jako protiváha Gottova zpěvu v Očích sněhem zavátých) i Kazety (jejichž verze Krajiny posedlé tmou předčí vše, co tato kapela předvádí na svém debutové albu). Velmi pěkné jsou také příspěvky legend naší alternativní scény OTK (Na shledanou) a Ecstasy Of St. Theresa (Blázen a dítě). A krásnou tečku za celým projektem dělají Irena a Vojtěch Havlovi, kteří Motýla přezpívali tak, jako by točili autorskou desku: tiše, šeptem, s doprovod svých oblíbených “gambiček” (tedy viol da gamba). Spolu s janotovským projektem Ztracený ve světě je CD For Semafor (což je mimochodem krátký, výstižný a přitom vtipný název) dokladem toho, že tributová alba mají smysl, když se k nim přistupuje s invencí a když se jich ujmou skutečné osobnosti. Poctu Oldřichu Janotovi sice považuji za vyrovnanější a celkově o něco silnější než poctu Semaforu. Přesto je pro mne For Semafor jedním z vrcholů české hudební sezóny 2009. Pavlu Klusákovi a muzikantům, které shromáždil, se totiž povedlo otočit se zpět bez přílišné nostalgie a vytvořit jedno z nejmodernějších alb, jaká si můžeme představit. Moderně se dá totiž stavět i ze starých cihel, pokud jsou dostatečně kvalitní.