Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Prosvětlená Sekvoj

Sekvoj: Země na obzoru:  Sekvojmusic 2009; celkový čas 43:06

Dvacet osm let po svém vzniku a devět roků po zatím posledním albu Tiché přátelství vydala pražská Sekvoj nové CD s názvem Země na obzoru. Už z těchto minipočtů je zřejmé, že kapela, kterou v roce 1981 založili Olda Dolejš s Pavlem Hurtem, nikam nespěchá. Skoro by se dalo škodolibě říct, že je podobně statická jako její rozložitá jmenovkyně z říše stromů. Nicméně to by bylo jen zdání. Nejen to, že si Sekvoj “na stará kolena” stále ještě občas ráda zasoutěží a že také jednu vzkvétající soutěž (Notování) spolupořádá, dokládá, že jde o dynamický organismus. Zatímco oba otcové zakladatelé v kapele dál působí a dál skládají a zatímco Pavel Krumphanzl u kontrabasu je jistotou v Sekvoji už také dlouhých 13 let, zbytek sestavy se od posledního alba změnil. Když jsem ve své minulé recenzi před devíti lety volal po angažování melodického nástroje (zmiňoval jsem housle či flétnu), netušil jsem, že už brzy se členkou Sekvoje stane výborná flétnistka Karolina Skalníková, mladá žena, které je folkový píseček těsný a kterou rockeři mohou znát z Hudby Praha. Navíc v roce 2005 Sekvoj rozšířil na pětici Mirek Burian, hráč na mandolínu, dobro a další strunné nástroje. Kromě těchto personálních změn došlo od minulého alba ještě jednomu výraznému posunu. Zatímco na Tichém přátelství byl téměř výhradním autorem Olda Dolejš, tentokrát mírně nadpoloviční většinu písní napsal Pavel Hurt. Ten si své skladby sám textuje, zatímco Oldovy písně opatřují slovy externí autoři (Hanka Řeháčková, Jaroslav Řehoř, František Gregor). Album je tentokrát celé autorské, převzaté bonusy typu Wayfaring Stranger jako na minulé desce zde nenajdeme. Vraťme se však k aktuálnímu personálnímu složení Sekvoje. Příchod obou nových členů vnímám jako posun k lepšímu. I když jsem i předchozí zpěvačku kapely Lucii Plecitou chválil, Katolina Skalníková je výrazným oživením nejen díky už zmíněné flétně (pěkné vyhrávky například v trampské Vzpomínce na Jima nebo mezihra v písni Hráč), ale i díky svému suverénnímu zpěvu, za kterým neškolené hlasy služebně nejstarších členů zaostávají. Posilou je pro Sekvoj i Mirek Burian, který některé skladby (Časy stínů, Pár přátel) posouvá směrem k bluegrassu. Právě flétna a v menší míře i banjo a mandolína album oživují a prosvětlují. Navíc celkově přibylo svižnějších písní, které mi na minulém velmi klidném albu chyběly. I tentokrát využívá Sekvoj služeb hostujícího perkusisty: nekonvenčního Miloše Dvořáčka ml. (momentálně člena –123 min) vystřídal také zkušený David Landštof, dobrý řemeslník, který především slouží písním.  Kromě těchto novinek se už žádné překvapení nekoná. Témata textů zůstávají tradičně folková až trampská, což ovšem není na škodu. Naopak. Tam, kde Sekvoj začne filosofovat a horlit, nastává téměř katastrofa. Dokladem je rádobypoetická agitka Stará mince s verši “Krásnou, lesklou, stříbrnou / znal ji tenkrát každý chytrák i bloud // Snad byla symbolem snů o štěstí / a keťas mnohý nemoh spát.” Úvodní Země na obzoru je sice po formální stránce méně konfliktní, avšak podobné téma originálněji zpracovaly například skupiny Traband a FruFru. Jiným textům bych vytkl spíše formální drobnosti: písni Jsi by slušelo dotažení některých rýmů, zatímco závěrečná Podzimní je tak plná trampských klišé, až hrozí explozí. Co si tedy lze z šestého alba Sekvoje odnést? Především poznání, že kapela žije, i když jí příprava nové desky trvala nadstandardních devět let. Dále pocit, že i když se Sekvoj na skutečnou špičku domácí folkové scény zřejmě nikdy nepropracuje, její postavení je stabilní a hodné minimálně uznání. Přestože mi písně Oldy Delejše a Pavla Hurta nelezou pod kůži tak jako skladby některých jejich mladších kolegů (Zhasni, Marien, Hluboké nedorozumění), je mi jejich houževnatost sympatická. Přidáme-li k tomu už zmíněné novinky v aranžích (především flétnu a Karolinin zpěv), výsledek je minimálně v rámci žánru slušný. A ještě jedna pochvala: I když si skupina album vydala svépomocí (za přispění desítek drobných dárců), vybavila je graficky čistým a vkusným bookletem s texty písní.

Milan Tesař (Radio Proglas)
Folk & Country 11/2009

Váš pohled?
zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.