Slunce a koření

Sanyland – Trochu korenia, Slnko records 2008, celkový čas: 55:37

V roce 2007 si Sanyland odvezl ze Zahrady Krtka od Folk & Country. V roce 2008 na ni naopak přivezl své nové album Trochu korenia. Obsahuje třináct skladeb, na kterých se kromě kapely podílela i řada hostů. Spojuje je ona pro Sanyho a jeho přátele charakteristická zasněná atmosféra, většinou volné tempo, čitelné aranže, kde každý tón má svůj smysl a blíže nepopsatelné poetično. Autorsky převládá Sany čili Slavo Grék, ale podíleli se i další, textařsky zpěvačka Katka Fečová, čili Habbiel (a dva texty přišly do kapely zvenčí), muzikantsky Ivan Polák a Igor "Ajdži" Sabo. Zpívá se většinou slovensky, ale i anglicky a česky, někdy se dva jazyky potkávají v jedné písni. Zpěv se někdy proměňuje v další nástroj nesoucí pouze náladotvornou vokalizaci melodické linky. Někdy se jen na prahu slyšitelnosti šeptá. Právě chytrá práce s vokálním aranžmá je jedním z posluchačových potěšení nad deskou. Z nástrojů je tím nejdůležitějším Sanyho akustická kytara, nesoucí v sobě v čistých, barevně průzračných tónech něco tu z blues, tu z latiny. Ji doplňuje kromě občasné elektrické kytary (Andrej Hruška) jindy druhá akustika nebo mandolína (Martin Zajko). Nazvat tandem baskytara Ivan Polák a perkuse Ajdži rytmikou by znamenalo popřít část funkce, kterou v sestavě mají. Skladby s Ajdžim mi přišly zajímavější než ty, kde jsou bicí Mariana Slávky, i když ani proti nim nic nemám. Ovšem zdaleka ne všichni muzikanti se objeví ve všech skladbách, a naopak mnohdy na jejich kapelní posty zaskočí jiní – třeba vokalistů se mihne albem celkem dost. To je důkazem, že pro Sanyho je nejdůležitější písnička; pocitu, který jí chce zachytit, přizpůsobuje obsazení ve studiu (a asi také hrálo roli, kdo měl zrovna čas). Žánrově je pochopitelně Sanyland těžko zařaditelnou kapelou, nepoužijeme-li nějakou berličku typu, že jde o crossover nebo prostě o písničky. Což je oboje jistě pravda. Většinou to je tak, že nejjednodušší kompoziční písničková kostra je vlastně pravidelná a nekomplikovaná, často minimalisticky obměňující nějaký ostinátní kytarový motivek, ale jemným přimícháváním oné trochy koření v podobě dalšího hlasu nebo jemně prosvítajícího nástroje se vše posouvá někam jinam, do oblastí hudby nenápadně se proměňující do nových a nových poloh. Šeptaná a polosrozumitelná slova občas působí v tomto hudebním spojení jako zaříkadla tajemných rituálů. U takovéto hudby nemusí být text poslem kdovíjakého sdělení. Možná spíš naopak – příliš jasný smysl ruší vágní poezii s duší, jak napsal klasik. Navrstvíte-li dobře slova, tak aby neměla nějaký prvoplánový pitomě obyčejný smysl, on už jazyk se svou pamětí a fantazie posluchačů z nálady slov vytvoří nějaký výsledný pocit. Což je i případ mnoha konkrétních kousků textu tohoto alba, i když pochopitelně několik pevných obrazů z každého textu je patrných. Album bylo natočeno po částech ve čtyřech studiích, v pátém pak dopilováno, ale není nijak zvlášť patrný rozdíl studií v barvě zvuku. Čitelnost nástrojů je dodržována. Vypraveno je jako digipack s hezkým barevným obalem, jehož vůdčím motivem je obloha různě polojasná či oblačná. Náladové krajinky doplňují portréty a momentky muzikantů a pochopitelně všechny texty. Chvályhodné je, že u každé písně je napsáno obsazení zvlášť, při variabilitě Sanylandu to je nejjednodušší způsob jak postihnout osoby a obsazení. Sanyland už je kapelou dlouhohrající, byť s přestávkami. Trochu korenia je jejich oficiálním debutem, a to rozhodně vyzrálým, zajímavým a poctivě odvedeným. Na české scéně kapela dvojníka nemá, už to je důvod, aby si ji poslechli nejen u východních sousedů.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 10/2008

HOME