Labužnický bluegrass

Reliéf Live, Good Day Records, 2006

Bluegrassová čtveřice Reliéf má pověst nejlépe zpívající bluegrassové kapely u nás. Kapela hraje bluegrass s úctou k tradici v nejmenší rozumné sestavě (Tomáš Dvořák – mandolína, baryton, tenor, Zbyněk Bureš – banjo, zřídka dobro, jednou kytara, bas, Jiří Holoubek – kytara, jednou clowhammer banjo, baryton, Pavel Peroutka – kontrabas, tenor), všichni hráči na nástroje umějí, mohou si tedy předávat sóla, a nedá se říci, že by někdo instrumentálně vyčníval. Přesto z devatenácti skladeb není žádná čistě instrumentální, protože Reliéf, to je prostě především výtečný zpěv. Kapela sice nemá tak spektakulární bas, jako měl kdysi Blanket nebo Ucho, ale všechny čtyři hlasy k sobě dobře barví, Bureše může střídat ve vedoucí úloze Peroutka, a harmonické vokály mohou jít daleko za kontury klasického dřevního bluegrassového dělení hlasů. Ostatně akapelovky jsou na albu hned tři a všechny výtečné. V repertoáru alba najdeme zhruba polovinu vlastních písní, zhruba polovinu přejatého repertoáru (většinou countryového, ale je tu i jeden Dylan), vše až na závěrečnou Tampierovu legrácku zpíváno anglicky.

S výjimkou onoho Dylana (Seňor), který je o něco delší a exhibiční Blue Yodel #3 s jódlujícím a na výdrž zpívajícím Burešem a exhibičními sólíčky, jsou všechny písně mezi dvěma a čtyřmi minutami.

Kapela se několikrát obohatila o hosty (čtyřikrát lehounké bicí Tomáše Vokurky, několikrát Pepa Malina s houslemi a jednou i s kytarou a jednou Petr Kocman jako zpěvák). Asi nejsilnější z těchto písní je akapelová Crazy s Kocmanem v roli sólového zpěváka a Reliéfem jako harmonicky vokalizující složkou. Opravdu moc pěkná písnička z repertoáru Wilie Nelsona.

Hodinový sestřih z koncertu je téměř bez průvodního slova, devatenáct písní uteče jako voda, člověk si při opakovaném poslechu teprve vychutná jednotlivé nástroje (moc se mi třeba líbila neokázalá a přesná basa v Just the Shadows), myslím, že v poslední době bych těžko hledal tak dobré bluegrassové album na naší scéně.

Nahrávka je velmi čistá, všechny nástroje naprosto čitelné, bez překlepů a nebýt občas tleskajícího publika, vůbec bych to na live snímek netipnul. Jiří Mašek odvedl při nahrávání, míchání a masteringu velmi dobrou práci. Koncertní skladbě repertoáru pak odpovídá i odlehčený závěr včetně Tampierovské retro ptákoviny Už větry tichnou.

Booklet je velmi střídmý, jen čtyřstránkový, ale najdete zde skladbu od skladby kdo kde na co hraje a co zpívá.

Live je šestý nosič kapely, která letos slaví deset let existence. Repertoár v angličtině signalizuje, že kapela má našlápnuto i za publikem mimo země Koruny české. Předpokládám, že album kapele i letos přinese ocenění za nejlepší vokál v žánru a možná po pár letech znovu i ocenění jako bluegrassová kapela roku. Chce-li je někdo trumfnout, bude se muset hodně snažit.

Jiří moravský Brabec

HOME