Odhalená osobnost

Radůza: Vše je jedním (záznam z koncertu) + Půjdu, kam chci (koncert & film)

Indies MG Records 2007 Celkový čas CD: 67:58 (CD) Celkový čas DVD: 51:06 (koncert) + 27:39 (film) + bonusy

Radůza prý bude na svém příštím (mimochodem už natočeném) albu čerpat z hiphopu, barokní hudby a minimalismu. Málokomu bych věřil, že tyto neslučitelné ingredience budou držet pohromadě, ale v Radůzině případě strach nemám. Ještě než se však písničkářka odhodlala spojit nespojitelné, nabídla svých fanouškům bilanci dosavadní tvorby v podobě koncertního alba Vše je jedním (vyšlo v lednu) a DVD Půjdu, kam chci (objevilo se na trhu o dva měsíce později). CD obsahuje téměř 70minutový sestřih z loňského koncertu v pražském Divadle Archa. Radůza čerpala ze svých tří řadových desek vydaných na značce Indies a přidala pár novinek. Chybějí sice některé velké hity (Nebe–peklo–ráj), ale jinak se jedná o opravdu reprezentativní výběr: od lyrických Ať není mi líto a Jednou to pomine po rázné kousky Na sever, Plachta – Parus či Čutora. Jenže to všechno už známe a koncertní podoba se od studiové příliš neliší (s výjimkou skladeb, s kterými kdysi ve studiu pomohli hosté a které nyní musela zpěvačka odehrát sama: Zahrály housličky bez houslí berte jako příklad). Největším plusem alba jsou dosud nevydané písně nebo výrazně jiné verze skladeb starších. Mezi ty patří zejména titulní Vše je jedním, zde zahraná s klavírem. Z úplných novinek upozorňuji na „klasickou klidnou radůzovku“ Jak vrabec na římse (snad jeden z příštích hitů?), na ještě pomalejší Za obzor, na tureckou lidovou Göçmen kızı (navzdory údaji na obalu se obě „temná i“ píšou skutečně bez teček), na svižnou polskou Kózku nebo na francouzsko-českou miniaturu A Thérèse. Právě díky těmto novinkám je Vše je jedním asi nejpestřejší deskou, jakou dosud Radůza natočila.  DVD obsahuje zkrácený sestřih téhož, lišící se částečně od CD výběrem písní. Ačkoli se jedná o prostříhané záznamy dvou vystoupení (poznáte to podle střídání zpěvaččina oblečení), divák má před sebou jakoby kompaktní celek včetně průvodního slova (které v Radůzině případě neruší, posunuje „děj“ dopředu a místy i pobaví – například když je řeč o čápech z komína od cihelny). Ačkoli představa sledování jediné sedící zpěvačky, která jen občas vymění akordeon za kytaru či přesedne ke klavíru, hrozí nudou, Radůza dokáže strhnout pozornost i přes chladnou televizní obrazovku. Divák začne odhadovat, v kterém momentu písně se zpěvačka usměje, a za chvíli má pocit, že Radůza těká očima po publika a hledá právě jeho tvář. Přes vše uvedené se jedná o docela obyčejné video z koncertu. Mnohem zajímavější je dokumentární film Olgy Špátové, ve kterém (slovy promo materiálů) „mimořádná osobnost hudební scény, unikající médiím a slávě, poprvé odhaluje svůj profesní i osobní život“. Tiskové zprávy nelžou, přesně takto na mne dokument působí. Radůza se ve filmu představí na horském kole, na hřbetě klisny (nikoli chromé), v tramvaji, za volantem, se psem i za plotnou. Na jakoukoli otázku odpovídá bezprostředně a se samozřejmostí, poodkryje dvířka do své muzikantské kuchyně, poprvé zahraje v kostele na varhany, doma v pokoji zarapuje a spontánně povídá o tématech přízemních i nadzemských. Jen při otázce, zda jí chybí Zuzana Navarová, jí dojdou slova. Radůza se odhaluje až na kost (hovoří o svých láskách i o vztahu k Bohu), dozvíte se o ní téměř vše a přesto ji stále vnímáte jako jakousi tajemnou bytost. Tajemnou, avšak čím dál sympatičtější.  Po zhlédnutí DVD jsem si uvědomil jeden paradox. Ačkoli film – i dokumentární – vzniká podle scénáře a jde vlastně o seriál sehraných minipříběhů, působí v něm zpěvačka mnohem autentičtěji než na záznamu z koncertu. Nenalíčená písničkářka v domácím prostředí nebo na zvířecím hřbetě se ke svým silným písním hodí lépe. Radůza se zdarem bilancovala a nyní se už můžeme těšit na její nové řadové album. Přeju si, ať je minimálně tak dobré jako zpěvaččina dosavadní tvorba a ať má aspoň o něco zajímavější obal než jinak výtečné koncertní CD a DVD.    

Milan Tesař

HOME