Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Zpěvy ze hřbetu chromé kobyly

Radůza: V hoře - Indies Records 2004 Celkový čas: 58:06

Radůza se na svém třetím CD (a celkově čtvrtém albu) prezentuje jako někdo, kdo musí jezdit na chromé kobyle, protože “jiná na ni nezbyla”. To znamená, že zůstává svá: živelná i něžná, dravá i konejšivá, nekompromisní i hladivá. Zisk titulu Zpěvačka roku v rámci cen Akademie populární hudby ji naštěstí směrem k šoubyznysu neposunul.

Přesto se album V hoře od předchozího Při mně stůj na první poslech liší v několika “podstatných drobnostech”. Já vám nabízím tři: a) přibylo cizích jazyků, b) po aranžérské stránce je album barevnější a c) nese se v rychlejším tempu. Nic z toho neznamená, že by nutně muselo být lepší. Avšak i když ke spravedlivému porovnání schází odstup, troufám si tvrdit, že je minimálně stejně skvělé.

Pokud jde o bod a), Radůza sama mi vysvětlila, že teď více cestuje, a že ji tím pádem častěji napadají úryvky textů v cizích jazycích. A tak na albu uslyšíme francouzštinu (zatímco refrén De Nîmes mi náladou připomíná francouzský hiphop začátku 90. let, v Mulhouse jako by se česká šansoniérka snažila výslovností přiblížit Edith Piaf), italštinu (Una cartolina, skladba, která asi nejméně zapadá mezi ostatní), polštinu (krásné tango Papierosy z rodu Jednou to pomine z minulé desky), ruštinu (v jediné převzaté písni, Vysockého Plachtě) a dokonce jeden verš v norštině (zvolání Boha “Ahoj! Jak to jde?” v hravé Na sever). Trochu mi to připomíná kosmopolitismus Radůzina velkého vzoru, Zuzany Navarové, z jejíhož refrénu A Deus v brazilské portugalštině jsem ohromený už několik let.

Při nahrávání alba V hoře už Navarová po Radůzině boku bohužel stát nemohla. Vydatnou oporu však zpěvačka našla v kontrabasistovi skupiny KOA Františku Rabovi, který si vzal na starost zvukovou režii, do čtyř písní nahrál basu a do jedné housle. V týchž skladbách hostuje také Rabův spoluhráč, kytarista Omar Khaouaj. Právě víceméně pravidelné rozptýlení těchto “kapelových” nahrávek mezi Radůzina sólová čísla dodává albu na pestrosti. Mimochodem minimálně Nebe–peklo–ráj a De Nîmes patří k nejlepším položkám kolekce. Radůza sama se doprovází samozřejmě převážně na akordeon. Po kytaře sáhne výjimečně (Čutora), ostatní nástroje uvedené v bookletu samozřejmě primární roli nehrají (např. vozembouch či kalimba).

Zůstanu-li stále u bodu b), tedy u aranžérské pestrosti, nemohu se nezmínit o tom, jak Radůza kouzlí se svým hlasem. Předně zde dále rozvíjí obě polohy známé z předchozích alb. V rychlých písních je spíše za “drsňačku” z ulice se silným pražským přízvukem (především Dědek s cibulí, avšak patří sem i italská Una cartolina a ruská Plachta), v pomalejších zní naopak velmi něžně (David s doprovodem harfy). Nejde samozřejmě o dvě vždy rozlišitelné Radůzy. Například v Zas oči moje se něha s rázností krásně pojí. Co se týká zpěvu, musím se ještě zmínit o dvou písních. Titulní V hoře je rozsáhlá epopej (v délce 5:22 min), ve které Radůza předvádí hlasová cvičení, vyzpívá svou pokoru před monumentálním přírodním útvarem (“v té hoře malá tečka”) a ještě zvýrazní nordické téma vyražením hlásky “r” (“mezi dva příkré srázy / hryžu do hry v pokoře”). Druhé hlasové cvičení interpretka předvádí v panteistické Vše je jedním, která se náladou blíží snad jen Polož mě z minulého CD.

K bodu c) jsem se vlastně už dostal. Na první poslech se mi skutečně zdálo, že tentokrát převažují spíše rychlé písně. A zatímco na minulém albu jsem jednoznačně upřednostňoval písně pomalé, tentokrát se mi pod kůži ihned vryly i Dědek s cibulí, Tuti-boty-ré nebo už zmiňovaná De Nîmes.

V hoře je úžasná deska. Mohu ji poslouchat stále dokola a vždy na ní nacházím něco nového. Třeba textové obraty “na klice zašla už měď” (Bylo nebylo), “tu svou českou mordu smočím ve fjordu” (Na sever) nebo “vráska tuhá jak tvíd” (Zas oči moje) mě dostaly. A to bychom mohli hledat ještě souvislosti napříč písněmi: třeba “ze slámy upříst zlatou nit” (Pandora) a “to hrká Dorčin zlatej kolovrat” (Sněží). Ale co vám budu napovídat. Hledejte sami. Já musím litovat, že v Deskách na burze máme stupnici jen do deseti. Takové album jako V hoře u nás nevychází každý rok.

Milan Tesař (Radio Proglas)

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.