V současné době prožíváme boom kapel, které zpracovávají folklórní materiál rockově. Netvrdím, že je to podmíněno komerčním úspěchem Fleretu a Čechomoru, naopak, myslím si, že to je jedna z logických cest – nechat promluvit staré poselství pomocí současného hudebního instrumentáře a tvarosloví. Jiné kapely sázejí na postup prakticky protichůdný – napsat umělou písničku, ale obléci ji do kroje. To je případ části repertoáru třeba Ulrychovců s Javory nebo Pavlici s Hradišťanem či Kočka s jeho orchestrem.

Zaposloucháte-li se do muziky blíž, zjistíte, že z akademicky pojímaného folklóru nenápadně unikají prakticky neustále. Klarinet ve Studené rosence vám zní naprosto přirozeně, dokud vám nedojde, že jestli tohle je folklór, tak nám ti Američani jazz sprostě ukradli ze Slovácka. Aranže se nebojí drobných nepravidelností, pokud se jimi zdůrazní, rozsvítí to podstatné na písničce – její sdělení, poselství.

To základní na prvotině Radošova je vždy na téma láska a vojna, jak říká název. Deska navazuje na vystoupení na XII. ročníku Mezinárodního festivalu nástrojů lidových muzik v Uherském Hradišti, kde právě s tímto tématem Radošov získal Cenu diváků. Láska nikoliv ve všech podobách, to jistě ne. Svou podstatou cudná láska mezi mužem a ženou, hochem a dívkou přiměřeného stáří; láska, která by přirozeně měla doplynout k naplnění. Někdy snad ještě ne láska, jen první probuzená touha, jindy už láska odkvetlá ve zvyk a vzlyk. Vojna do ní vstupuje jako krutý osud shůry, srdce rozděluje vzdáleností nebo smrtí. Až mi přišlo, že tohle smutno odešlo s časem z našich životů. Naše babičky ještě doprovázely své milé k ešalonu na počátku vojny. My ještě alespoň pamatujeme, jaké to bylo, když kluk v devatenácti s první holkou brečící mu na triko odjížděl na dva roky sloužit lidu a věděl, že to asi láska nevydrží. Možná se do těch pocitů, o kterých zpívá Radošov, bude příští generace vžívat ještě hůř než my, ale věřím že nikoliv. Vždycky byla a je láska a vždycky bylo a je někde v přítmí tisíc kopí, která mohou udeřit.

Album obsahuje šestnáct “písní”, ovšem leckdy je taková písnička složená z několika původních popěvků nebo melodií. Jsou lidové? Nevím. V základu jistě ano, ale těžko říci, nakolik podlehly autorskému dotvoření, úpravě, dopsání (jako ostatně třeba u Pavlici na jeho slavné “Slavkovské” desce). Zdá se, že tuto informaci ponechávají záměrně tvůrci desky jako tajemství, na kterém vlastně nezáleží. S písničkou je to jako s dívkou – co po tom, odkud se vzala, hlavně když je hezká. Každopádně hudební zpracování původního materiálu má na svědomí primáš Radošova Radim Havlíček.

Jiří moravský Brabec

HOME