Prosti dumi

Prosti dumi – Ajde na Balkana, Indies Scope Records, 2007, celkový čas: 47:50

Prosti dumi se loni stali v pořadí třetím vítězem vyhledávací soutěže Česká spořitelna Colours Talents, která proběhla na nádvoří Kuřimského zámku v režii Indies Scope Records, a která vítězi zaručuje natočení a vydání alba. Byv při tom, měl jsem už na místě pocit, že ať vyhraje kdokoliv, asi se mu nepodaří překonat mimořádnou úroveň Yellow Sisters, které vyhrály rok před tím, pokud se nestane zázrak. Ten se nestal, ale v kontextu celé loňské produkce rozhodně album není špatné a musím říci, že předčilo má očekávání výrazně. Název plzeňské kapely (viděl jsem ho i jako jednoslovný i s velkým D, ale věřím, že na vlastních webových stránkách kapela uvádí ten pravý) i alba odkazuje na Balkán, což je sice módní, ale nemyslím, že by šlo o konjunkturalismus. Člen kapely Ladislav Romanov Assenov čili Assage se v Bulharsku narodil a prožil zde prvních dvanáct let života. Je nejen kytaristou, případně hráčem na tamburašské nástroje, ale i autorským základem kapely. Zvuk kapely dále vytváří akordeon Petera Červeného, rytmiku drží baskytara Tomáše (Thomase) Bláhy a nehřmotné etnické bicí Zdeňka Maxy. Nejvýrazněji ale kapelu utváří zpěvačka Gabra aneb Gabriela Červená Bultasová, která kromě zpěvu hraje i na etnický buben tapan. Její hlas je čistý, výrazný, etnicky působí zejména tam, kde zdobí mezi normálním a falzetovým rejstříkem, zda je výslovnost korektní, posoudit nedokážu a asi na tom v našem prostředí na rozdíl od angličtiny tolik nezáleží. Je v ní něco bosorčího a mám pocit, že její možnosti jsou mnohem univerzálnější. Ve zpěvu jí slušně sekunduje Assage, jen mi občas přijde trochu muezinský.  Tím jsme u jednoho z úskalí alba – na bookletu najdete jen jeden přeložený text, a i když jde o slovanské jazyky, netroufnu si tvrdit, že jsem většině textů rozuměl. Nejde přitom o folklorní materiál, texty jsou všechny Assenovovy, hudba jeho a kapelní. Ale přehlédnete-li tuto informaci, asi si budete myslet, že jde o lidovky. Což je spíš kompoziční schopností autora. A když jsem u těch výhrad: text je jen obtížně čitelný, výtvarník zase jednou vyhrál. Takže leporelo hezké, až oči bolí. Na první poslech se mi z rytmicky i tempově různorodého materiálu asi nejvíc zalíbil dialog Pomni Simeone, kde se zpívá o vině i víně (Monastyrsko šuškane). Jí se přiblížila hitovka Liljano cvete, kde Gabra hlasem opravdu milostně kouzlí. A pokud bych měl vybrat třetího favorita, pak Psy především pro magickou souhru bicích nástrojů a baskytary (a je to vlastně jediná píseň, kde je část textu v češtině). Vzhledem k omezenému instrumentáři kapely je s obdivem, že při průměrné délce skladby přes čtyři minuty nemáte pocit neúměrné délky, pořád se něco děje. Celkově jde o album zajímavé, Balkán zde není výrazněji kontaminován prvoplánovým rockem a eklektičností části world music, souzvuk akordeonu a drnkacího nástroje působí neomšele, a přes akustický tvar se u mnoha písní přímo chce tančit. Dal bych této desce po více posleších přednost před nejnovějším Gothartem. Nahrávalo se u Broňka Šmída v Brně. A dobře. Myslím, že největší umění bylo správně najít, jak zachytit pravdivě etnické bubny. Aby to neznělo ani echem, ani prázdně. Prostě tak, jak na této nahrávce. Pořídíte-li si CD, pak ho neopomeňte vložit i do vašeho počítače, abyste shlédli Assageho videoklip Psy. Obrazově velmi zajímavé dílo zasazuje píseň do příběhu jakéhosi pohanského rituálu opravdu emotivně. Kapela má za sebou necelé dva roky existence a myslím, že má reálnou šanci stát se zajímavým zpestřením letních přehlídek i dramaturgií klubů. V tom smyslu si také vysvětluji termín, který na videoklipu uvádějí: “balkánský underground”.Už se těším, co přinese ColourScope letos.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 4/2008

HOME