Něco platí pořád

6CD box Michal Prokop a Framus 5 - Pořád to platí 1968-1989, Supraphon 2008, celkový čas: 65:56+ 47:37 + 62:12 + 42:31 + 56:29 + 42:14

V originálním rozkládacím obalu vydal Supraphon všech šest alb, která Michal Prokop vydal v uvedeném období. Alba jsou navíc obonusována o to, co ve svém archivu vydavatel našel na singlech či samplerech. Chcete-li si poslechnout celou nálož naráz, je k tomu vhodný nejspíš víkend. Obětoval jsem ho, a snažil se podržet si dojem ze všech těch pětasedmdesáti písní pohromadě.
Název boxu zní poněkud sebevědomě. Jak moc mohou platit nahrávky, z nichž nejstarším je čtyřicet? Co inflace?

Box ukazuje nejen, jak se vyvíjel Michal Prokop, ale vlastně i to, jak šla dopředu celá muzika. První CD, jehož základem je LP Blues in soul (1969) představuje Prokopa jako velmi dobře disponovaného zpěváka převzatých písní, kde se český bigbít potkává se soulem pojímaným tradičně i s přesahem. Základním nástrojem doprovodné kapely jsou elektrofonické varhany, případně piáno (Ivan Trnka), které spolu s dechy vytvářejí základní zvukovou plochu, nad níž se klene Prokopův zpěv. A skutečně zde je mnoho nestárnoucích písní, i když dnes se hrají jinak.

Druhé CD obsahuje LP Město Er a další bonusy. Jde o album z roku 1971 a do popředí se na něm vedle Trnky tlačí kytara Luboše Andršta. Zvuk jasně ukazuje tehdejší okouzlení jazzrockem. Titulní kompozice na Kainarova slova má téměř dvacet minut, byla ve své době ambiciózní a novátorská, ale co do výsledku už tehdy sporná. Kainarovi se to prý moc nelíbilo a každopádně Kuře v hodinkách šlo v zápětí dál. Pro Prokopa je album podstatné tím, že se přiklonil k českému zpěvu, což si vyžádalo hledat nové výrazové prostředky. Každopádně se etabloval jako chlapsky romantický zpěvák bez přehnaného afektu.

Třetí CD obsahuje asi nejméně známé z šestice alb – LP Holubí Dante (1980). Znovu posiluje význam kláves, poprvé se mihne jako sbor CK Vocal a objevuje se celá řada textařů, kteří přišli s rozrůzněnou poetikou. Kromě Vladimíra Poštulky, který je už na bonusech předchozího CD, je to zejména Jiří Oulík, jako nejčastější textař a Pavel Vrba, který napsal vpravdě básnický titulní text. Bonusy na tomto albu jsou dílem raritní – Svítá od Ježka a V+W a rocková srandička do estrády Já báb rýbu s textem F. R. Čecha. Nicméně samotné album je dobré a je to asi pro mnohé diskofily onen chybějící článek před následující trilogií, která představuje Prokopa jak suverénního mluvčího své (naší) generace, opírajícího se o výtečné texty a kapelu na poprockové bázi koketující s prvky, které bychom mohli označit dílem za postmoderní a dílem za předjímající etnické inspirace.

Nesporně nejslavnějším z těchto alb je čtvrté v našem setu LP Kolej “Yesterday” (1984). Zvuk kapely najednou stojí na houslích Jana Hrubého, hoboji Jana Koláře a syntezátorech Lubora Šonky. Textařsky exceluje Pavel Šrut, objevuje se i dvakrát Jiří Žáček a jeden zhudebněný Kainar. Na tomto albu nejsou bonusy, a myslím, že o něm nejvíce platí, že pořád platí. Titulní melodie, dále V baru jménem “Krásný ztráty” nebo Blues o spolykaných slovech patří do nadčasového pokladu naší muziky.

Páté CD ústrojně navazuje na předchozí a obsahuje kromě LP Nic ve zlým, nic v dobrým (1987) i bonusy, zejména dva na Mertovy texty, které tehdy na LP měly být, ale nebyly připuštěny. Jsou to skladby Karyatidy a Kamarádi, které Merta hrál i sám. Je škoda, že na původním albu nebyly. K dominantnímu Šrutovi a Žáčkovi se textařsky přidávají Jan Burian a Ladislav Kantor. Zvuk kapely se nijak výrazně nemění, snad ještě víc přibylo hostů, dobarvujících jednotlivé skladby.

Poslední album Snad nám naše děti… (1989) už propojuje naprosto zřetelně rockovou a folkovou scénu. Texty obstarali Merta, Burian, Šrut a Kantor, do kapely se vrátila kytara Luboše Andršta (celkem ukázněná), a díky rozdílné poetice textařů najdete písně, jejichž společenský přesah je různě markantní, ale je. Bilance životů, tušících nadcházející změnu a hledající k ní v sobě odvahu. Takže symbolicky celý box končí písní Snad nám naše děti prominou.

Jiří moravský Brabec
Folk & Country 9/2008

HOME