Prokop stále přesvědčivý

Michal Prokop, Framus Five a hosté: Live 60 – Lucerna 2006, Sony BMG 2007, Celkový čas: 75:50

Dokořán otevřená ústa na počítačově zkreslené fotografii Michala Prokopa na obalu alba jako by křičela: Podívejte se, já jsem pan Zpěvák. Nepříliš zřetelná mozaikovitě vyvedená šedesátka pak možná znamená: Dostal jsem se sice už do raného seniorského věku, ale není to na první pohled (či poslech) znát. Album obsahuje 75 minutový záznam z koncertu, na kterém zpěvák, později politik a nyní opět především zpěvák oslavil své šedesáté narozeniny. Výběr repertoáru byl podřízen čtyřem okolnostem: Za prvé nemohly chybět Prokopovy největší hity jako Kolej Yesterday, Blues o spolykaných slovech (to je ta o čmeláčcích a funebrácích, kdybyste náhodou nevěděli…) nebo Odjezd. Z absolutního Best Of schází pouze Bitva o Karlův most. Za druhé zpěvák těžil ze svého aktuálního studiového alba Poprvé naposledy, jedné z nejlepších českých desek loňského roku napříč žánry. Z něj se na koncertní CD dostaly skladby Poprvé naposledy, Virtuální reality, Zloději času, Vedro nad Prahou, 64 a Tullamore Dew. Výběr je to vcelku reprezentativní, mně však chybí ještě alespoň jedna skladba z tria Popěvek, Loučení a Ukolébavka pro smutnou mladou paní (naopak příliš přímočarou 64 bych oželel). Za třetí: Protože se jedná o oslavu narozenin, dostavili se na pódium gratulanti z řad kolegů a s nimi si Michal Prokop zazpíval jejich skladby (Jiří Suchý a Blues pro tebe, Vladimír Mišík a Špejchar blues). A konečně za čtvrté: Aby byl Prokopův repertoár předveden v úplnosti, nesmí chybět oblíbený bluesový standard I’m Your Hoochie Coochie Man (ve 13minutové verzi) a ukázka ze stále ceněného alba Město ER (Noc je můj den). Dramaturgie koncertního alba je pochopitelná a předvídatelná: hity na úvod, potom novinky a nakonec standard a znovu připomínka staršího repertoáru. Snad jen kdyby tu Bitvu… ještě na závěr zařadili. Úvodní Blues o spolykaných slovech je velmi pěkně zazpívané; podle tvárného tenoru byste Prokopovi šestý křížek nehádali. (Kupodivu následující Kolej Yesterday zní trochu unaveněji než na slavné studiové nahrávce.) Že si stále umí s písní pohrát a vystavět ji z několika odstínů svého hlasu, Prokop dokazuje například v písni Zloději času. Sloky jakoby ledabyle odvypráví, aby v refrénu nasadil naléhavý tón a skladbu patřičně vygradoval. V gradaci zpěvákovi pomáhá kapela a hosté. Vedle nepostradatelného kytaristy Luboše Andršta a houslisty Jana Hrubého je třeba zmínit Jiřího Šímu, jehož saxofon zdobí například právě Zloděje času. V následujícím Vedru nad Prahou se pak celá dechová sekce (saxofon, dvě trubky a trombon) představí naplno. Mimochodem právě Vedro nad Prahou je dalším dokladem toho, že Prokop stále dokáže i na koncertech zpívat tak přesvědčivě jako ve studiu. Není cílem tohoto článku zdůrazňovat kvality jednotlivých písní. K tomu měly posloužit a také posloužily recenze jednotlivých studiových alb, na kterých se skladby poprvé objevily. Zde pouze podotknu, že v téměř všech případech jde o hity nebo o písně, které mají šanci se hity stát. Zajímavé však je sledovat, jak se koncertní verze liší od známých studiových podob. Na první poslech má posluchač pocit, že se kapela snažil ctít předlohu a že příliš nevybočuje. Až při pozornějším poslouchání si vychutnáte přidaná sóla a prodloužené dohry. Nejzajímavější proměny se pak dočkala píseň Odjezd, ve které rytmická sekce (Pavel Razím a Zdeněk Wimpy Tichota) oproti původní verzi ještě víc zdůraznila rytmus reggae a ve které jako host zpívá Dan Bárta. Důležitou roli zde také hraje už zmíněná dechová sekce. Když Michal Prokop v 90. letech docházel jako poslanec do parlamentu, případně jako náměstek ministra na ministerstvo kultury, jeho fanoušci si přáli, aby se vrátil k muzice. Albem Poprvé naposledy loni zpěvák ukázal, že svůj návrat myslí vážně. Záznam koncertu z Lucerny je logickým a neméně kvalitním pokračováním této cesty. 

Milan Tesař

HOME