Hlavní stránka Folková růže BLOG www.jupp.cz Kniha "S kytarou na zádech"

Recenze  
HOME Zpět na seznam

Větry jako zdroj Dobrých věcí.

Nějak dopravně jsou založeni P.R.D.I. Na obalu zbrusu nového CD Dobrý věci mají pražský Semmering focený z barrandovského tramvajového mostu, z druhé strany obálky je pak nákladní auto a na té titulce jsou pak ještě vrtule větrných elektráren. Také první písnička se jmenuje Noční tramvaj. Až na zadní straně obalu CD pochopíte proč. P.R.D.I . píší: Slunce a voda jsou zdroje přírodní energie, větry také. Název kapely ale není samoúčelný, jsou to iniciály  křestních jmen muzikantů, v této sestavě už dokonce i několikanásobně: P-Pája Matyáš (basa) a Pavel Geisler (bicí, zpěv), R-Roman Pokorný (kytara, zpěv) a „Růžena“ Michal Chroňák (elektircká kytara), D-Daniel Brož (elektrické housle) , I-Ivan Exner (basa) a Ivo Horňáček (kytara, zpěv). Jakkoliv P.R.D.I  začínali jako skupina s countryovým zvukem, v průběhu let se od něj stále více odkláněli, a přestože na tomto CD hostuje řada countryových muzikantů, můžeme v nejlepším případě mluvit o české podobě ozvěn moderní americké country, ale spíš prostě řekněme, že skupina hraje český střední rockový proud.  Před pětadvaceti lety se mu říkalo bigbeat. Pejorativněji pak český tancovačkový rock.  Tenhle styl již bezmála stejně dlouhou dobu zůstává stejný, nevyvíjí se a nepřináší nic nového, na druhou stranu si zachovává svou laťku, své příznivce a dokáže zaujmout nějakým kouzlem i nové, mladé posluchače a tak neumírá a žije si v pohodě svým životem. A takhle nějak v duchu tohoto stylu působí i CD Dobrý věci skupiny P.R.D.I. Okouzlení jejich novátorstvím či textovým vtipem z prvních alb u mě vystřídala spokojenost ze solidní muziky, zručných muzikantů, standardní instrumentace a neformálních textů. Ty texty bych asi vyzdvihl na první místo – nerozebírají žádné velké zásadní složité problémy, ale jsou prostě psány (a zpívány) tak, jak autorům  „huba narostla“. Jsou přirozené, zpěvné, a lze jim věřit. Tedy alespoň těm vážnějším. Většina textů řeší  standardní vztah  z pohledu drsnějšího, leč citově a trochu nostalgicky založeného muže. Mezi autory textů pak najdeme i Jiřího Žáčka. A vzhledem k výše napsanému  lze prominout i některé šroubovanosti: U kaňonu Sidary/zanechte si ty dary, které spíš pobaví než pohorší. Najdou se i dvojsmysly: „Jenom občas se ňáká holka zakření, že umíš jen děti.../milovat. Leccoss potěší originalitou: Čas je mi volný jako dres/dres vytahaný od věčnýho praní.  Některé texty jsou naopak drsně jednoznačné: Jiná láska. Ale proč ne. I pěvecké výkony jsou na v žánru obvyklé úrovni přímočarého tahu na bránu, bez zbytečných vyumělkovaností, ale i s těmi místy až moc otevřenými samohláskami, pro rock typickými.  Pokud se texty zkombinují se silnou melodií, je zaděláno na hit: Noční tramvaj, Jasná noci nebo Sidari či Tereza. Pokud je melodie pomalejší, neupoutá už tolik a písnička je příjemným kulisovým spojením k další pecce. V případě písně Prázdniny se podařilo vytvořit přesně tu letní ranní atmosféru prvního červencového  dne a odjezdu na prázdniny – a já myslel, že se k takovému dnu hodí jen kytara akustická.  Navzdory rockovému soundu alba se nejméně  jeden moderní countryový standard se přeci jen najde: Lednice (též Petr Kocman: Whisky plnej džbán), a dále pak zajímavá rocková verze písně Vojty Zíchy Jedenkrát. Nu a nakonec úplně vybočuje ze zvuku alba skoro akustická a pitvořivými dětskými hlásky zpívaná Ukolébavka. Ta jakoby úplně na závěr alba říká: My P.R.D.I. se především bavíme, bavte se taky.  Fakt bomba!  Suma sumárum: Recenze na toto CD by už možná mohla být v jiném žánrovém časopise a byla by zřejmě stejně pochvalná. Kdyby CD přišlo například na adresu do Říčanské, doporučil  bych jej asi  kolegovi moderátorovi ze sousedních dveří, protože tam by našlo pravděpodobně větší uplatnění, country v českém slova smyslu už to, málo platné, moc není. Důležité je, že by uplatnění našlo. A o to jde. A tak je nakonec i  příjemné pozorovat, jak větry P.R.D.Ů.   mění směr od country k rocku a přitom mi to vůbec není líto, i když „můj“ žánr opouštějí, protože vím, že stále vanou směrem k dobré hudbě, bez žánrových hranic.

 Miloš Keller 

zpět na seznam recenzí

HOME

 

 

 

Časopis FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako měsíčník v letech 1991 - 2011.
Webový portál časopisu  FOLK & COUNTRY/FOLK vycházel jako deník v letech 1995 - 2014.
Nyní funguje již jen jako archiv článků. 

Časopis FOLK:  Michal Jupp Konečný - šéfredaktor (jupp@folkcountry.cz),  Veronika Kirschnerová (editor), Pavel Major Vorel (manažer), Hana Konečná (produkce). Grafici: Martin Janda, Lucie Koubová. Spolupracovali: Jiří Moravský Brabec,Tomáš Hrubý, Milan Tesař, Jan Hučín, Petr Sedláček, Milan Plch, Miloš Keller, + Vladimír Vlasák, Václav Müller, Vlaďka Provazníková, Kamila Střeštíková a další. 

Foto: Miloš Truhlář, Bllemby, Veronika Kirschnerová, Michal Jupp Konečný, Katka Esserová, Antonín Volf, Václav Müller  a další.